Tati kup nám maminku

4. Setkání s neznámem

Bylo už dlouho po půlnoci, Hermiona dávno odešla domů, v náručí další materiály k prostudování, které jí vybral, a dvojčata v pokojích spokojeně snila své dětské sny. On naopak usnout nemohl vůbec. Věděl, že až se v šest ráno přiřítí do jeho ložnice dvě malá tornáda, bude nevrlý a nevyspalý, ale teď měl v hlavě až příliš myšlenek na to, aby prostě jen vypnul.

Seděl na prostorné pohovce před plápolajícím krbem v přízemí svého domu v Belgravii a před sebou měl na nízkém stolku z týkového dřeva tři útlé hromádky pečlivě roztříděných dopisů. Ta první čítala osm dopisů, které z větší části ani nedočetl do konce. Většinou se jednalo o nezávazné nabídky k sexu, v jednom případě dokonce o sex za peníze – nebyl blázen, k tomu si opravdu nepotřeboval podávat inzerát. S úšklebkem hodil celou kupičku do krbu a sledoval, jak plameny nekompromisně požíraly perverzní texty.

Druhá hromádka čítala pouhé tři dopisy, u kterých si nebyl jistý. Sice neobsahovaly nabídky k intimnímu potěšení, ale celkově se mu jejich pisatelky zdály být poněkud lascivní, a když nad tím tak uvažoval, neměl v plánu tyto ženy zahrnout do svého rodinného života. Bez zjevných emocí dopisy smetl do krbu. Třetí kupička sestávající ze čtyř dopisů byla tvořena odpověďmi žen, které se vyjadřovaly na úrovni, a podle jejich slov poznal, že vědí, co od života chtějí. Ale popravdě ho žádný nezaujal natolik, aby popadl brk a napsal okamžitou odpověď. Svraštil obočí, zvedl se ze sedačky a nepatrně našpulil rty. Popadl zbylé čtyři dopisy a odnesl je do své pracovny, kde je umístil do jednoho ze šuplíků u stolu. Nebyl rozhodnutý napsat odpověď a nechtělo se mu ani přemýšlet nad tím, zda by měl, či nikoliv. Prostě se mu nechtělo nic. Cestou do ložnice se zastavil ještě v kuchyni, natočil si sklenici vody a tiše vyšel do patra. Dveře přivřel na půl palce, aby zaslechl, kdyby se dvojčatům něco stalo, odložil sklenku na stolek, shodil z ramen župan a nechal se zlákat vábivou postelí.

*****

„Tatííí, taťko, co budeme dneska dělat?" vřísklo mu do ucha jedno z dvojčat, zatímco druhé začalo skákat po posteli a vytvářet tak vlny neslučitelné s možností spánku.

„Ještě chvilku," zamumlal v polospánku a pevně semkl víčka v naději, že přivolá ztracený sen.

„Musíš vstát a naklmit nás," poučila ho Sophie důležitě.

„Jo," výskl Mathyas a na důraz svých slov skočil otci na záda.

„Přerazím vás," ozval se Severus přidušeně a vzdal jakékoliv snahy, že by snad mohl dál nerušeně spát.

Ovšem ani z tohoto prohlášení si děti nic nedělaly a klučina dál drancoval jeho záda. Severus se rychle překulil a shodil tak chlapce do peřin, aby ho mohl následně pořádně zlechtat, čemuž se Sophie zpovzdálí škodolibě chechtala a Mathyas po několika vteřinách sliboval, že bude nejhodnější dítě Anglie. Když Severus usoudil, že to by jako ranní lekce mohlo stačit, konečně propustil rozesmátého chlapce a obě děti vyzval: „Běžte se převléct a přijďte pak do kuchyně," požádal je, ale jeho slova se shledala s odporem.

„Ale my se eště neumíme sami ševlíct," oznámila mu dcera a dala si ruce v bok.

„Neumíme, vážně ne," pokýval souhlasně hlavou její bratr.

Severus měl co dělat, aby neprotočil oči. Neexistovalo snad nic, v čem by ti dva nebyli zajedno.

„Nastal čas se to pomalu učit," oznámil jim nekompromisně.

„Ale-" začala dívenka natahovat.

„Běžte to alespoň zkusit, komu se to podaří, dostane malou odměnu," zkusil je motivovat vidinou překvapení, což zabralo, a děti se už bez jediného slova vyřítily ze dveří.