Tati kup nám maminku

16 Orga(ni)smus

Napůl seděl na svém stole a uhrančivýma očima lákal k sobě. Plaše se usmála a přijala nataženou ruku. Přitáhl si ji blíž, uvolněný pramen kaštanových vlasů namotal na prst. Cítila, jak ji jeho pronikavý pohled zkoumá a zároveň vábí. Byla to ona, kdo se první dožadoval polibku. Vyhověl jí. Jazykem zkoumal její ústa chutnající po čokoládě. Lépe se usadil na dřevěné desce a udělal jí místo mezi svými stehny. Otřela se mu o klín a on jí vzdychl do úst.

„Hermiono..." slyšela ho šeptat, zatímco se jí rukama dobýval pod halenku. „Hermiono..."

„Hermiono!" Teď už to neznělo tak vášnivě, spíš... rozzlobeně?

„Grangerová! Zatracená ženská, nemůžu uvěřit, že jste mi tady usnula," dolehlo k ní už zcela jasně jeho lamentování.

Dezorientovaně se rozhlédla kolem. Ležela zkroucená na pohovce, nad ní se tyčil zamračený Severus. Sen se rozplynul a ona překvapeně zamrkala. Bylo možné, že fantazírovala o Snapeovi? A ještě ke všemu sexuálně? Zrudla až po kořínky vlasů.

„Neskutečná, vážně jste neskutečná! Člověk vás pošle nahoru, abyste si prošla poznámky a uvařila nám kafe, zatímco se chladí lektvar, a vy si tu dáte šlofíka," lamentoval nad ní, ale pak se zarazil. Dívka před ním byla zardělá, ňadra se jí dmula hlubokými nádechy a celkově vypadala, jako když rozdýchává infarkt. „Jste v pořádku?" zeptal se opatrně a letmým dotykem na rameni si vyžádal její pozornost.

„Cože?" obrátila se na něj ještě trochu nepřítomně, ale vzápětí se konečně probrala. „Jo, jo, jsem v pohodě. Já... omlouvám se, včera jsem toho kvůli projektu ve škole moc nenaspala a-"

„V takovém případě příště pošlete sovu a zůstaňte doma," pokáral ji mírně.

„A lektvar?" změnila raději téma, aby nepoznal, že je stále trochu mimo. Včera jí nová vedoucí její absolventské práce vážně dala zabrat, a protože chtěla následující den poslat po sově sepsanou předběžnou formu projektu, spala sotva dvě hodiny. Navíc musela pořád myslet na to, co se před týdnem odehrálo na stadionu. Ono se vlastně nic nestalo... nebo ano?

„Co myslíte? Sám se do lahviček určitě nerozleje," odvětil kousavě a zmizel v laboratoři. Šouravým krokem se vydala za ním.

Když zdolala poslední schod a vydala se k pracovnímu místu s kotlíkem, letmo pohlédla k jeho stolu. A zalapala po dechu. Seděl na stole úplně stejně jako v jejím snu s nataženou rukou jejím směrem.

„Hermiono, už se proberte," zavrčel. „Díváte se na mě, jako bych byl duch." Zavrtěl hlavou, prošel kolem ní a sám nalil lektvar do flakónku, který měl v původně natažené ruce.

*****

„Taky bych doporučil míchání jen středně intenzivně a tu kůži z hřímala nepřidávejte dřív, než se přestanou dělat hrudky a... Posloucháte mě vůbec?" už vážně začínal pochybovat o tom, že mu věnuje pozornost. Snažil se jí vysvětlit změny postupů u lektvaru, který dnes vařila, a ona místo toho hleděla kamsi za něj se zasněným pohledem.

„Ale ano, jistě," reagovala okamžitě. „Míchat intenzivně kůži z hřímala a kontrolovat hrudky," zopakovala jeho slova nepřesně.

„Jistě," odtušil. Hermiona očividně nevěděla, která bije. Dřív než ji stačil vynadat, uslyšel cupitání dětských chodidel.

„Jak to, že ještě nespíš, Sophie?" oslovil dívenku, která rozespalýma očkama mžourala do světla.

„Tati, já sem pšemýšlela," začala malá a natáhla k němu ručky. S úsměvem se pro ni sklonil z barové stoličky a posadil si ji do klína.