Tati kup nám maminku

9. Randím

Prošel tichým domem až do své pracovny, kde s povzdechem vyndal ze zásuvky první z odpovědí na inzerát, který si nepodal. Znovu pročetl strohý, ale současně smysluplný dopis bez gramatických chyb nebo zbytečných slov. Jeho autorkou byla jakási Rose, okatá blondýnka příjemného vzezření, usmívající se na něj z přiložené fotografie. Výmluvným gestem si přivolal sklenici skotské s ledem a natáhl se pro brk.

*****

„Dobrý den, Hermiono. Doufám, že jsem vám nějak nenarušil plány...?" vyzvídal opatrně, když své studentce otevíral dveře následující večer už ve čtvrt na osm. Sice mu včera přislíbila, že dorazí, ale nebyl si jist, zda ji svou žádostí, zda by mohla přijít dříve, nenaruší plány. Zavčas, dřív než se stihl omluvit, ho napadlo, že kdyby nemohla, logicky by ho odmítla.

„Jistěže ne," ujistila ho s úsměvem a proklouzla kolem něj do domu. Během chvilkové blízkosti byly její čichové buňky obdarovány příjemným závanem vody po holení. Ale tu nevinnou vůni bylinek tím nezakryješ, napadlo ji.

Téměř okamžitě se k ní přiřítila dvě malá tornáda a Severus se neubránil spokojenému úsměvu, když sledoval, jak se dvojčata předhánějí o Hermioninu pozornost jedno před druhým a ona se ji snaží rozdělit mezi ně spravedlivým dílem. Jednou bude skvělou matkou, napadlo ho a vzápětí se mu úsměv změnil v kyselý škleb, když si vybavil Marka. Ten namyšlený panák nevypadal na rodinný typ, ale třeba se pletl. Ostatně jeho samého by do role otce pasoval před několika lety málokdo.

„Je čas na koupání," upozornil děti, které se pokoušely odtáhnout Hermionu za nějakými hračkami.

„Ale tatí, jenom chvíli," dožadoval se Mathyas.

„Jenom chvilku si budeme s Hemjónou hlát," přisadila si Sophie.

„Ne," zavrhl nekompromisně Severus a ignoroval tři štěněčí pohledy. Ten od slečny Grangerové považoval za spikleneckou zradu.

„Tak pojďte," vyzvala je Hermiona a popostrčila je ke schodům do patra. Poté se otočila na Severuse: „Já to zvládnu, klidně můžete jít randit," mrkla na něj.

Zamračený pohled z jeho strany příliš nadšeně nevypadal. „Mám ještě čas," ujistil se pohledem na nástěnné hodiny visící nad průchodem do kuchyně. „Pomůžu vám s dvojčaty a-"

„Proč mám pocit, že jste nervózní?" utahovala si z něj.

Mračení se stávalo hrozivějším. „Nejsem, samozřejmě. Jen-"

„-se chováte, jako bych tu byla poprvé," skočila mu do řeči.

Nebezpečně se mu zalesklo v očích, a tak raději v náznaku kapitulace zvedla ruce. „Fajn, už mlčím."

„To jsem zvědavý, na jak dlouho," rýpl si a rozešel se za dětmi. Hermiona ho s uchechtnutím následovala.

Nakonec se jí podařilo vystrkat ho z domu pět minut před osmou. Odhodlání, kterým hýřil jeho dopolední dopis, v němž ji žádal, zda by mohla dorazit dříve, aby si mohl odskočit na schůzku, se vytratilo do nenávratna a on působil roztomile, jak se tak snažil najít důvody, kvůli kterým by měl zůstat doma. Proto si teď konečně oddychla a znovu se vydala za dětmi, aby jim přečetla slibované pohádky. Severus slíbil příliš se nezdržet a bylo to zvláštní – i když mu říkala, že jí to nevadí, ať si večer užije, něco uvnitř ní si přálo, aby se vrátil co nejdříve. Utěšovala se tím, že to křičí její po vědění prahnoucí já.

*****

Do smluvené restaurace vstoupil s minutovým zpožděním. Zběžně přelétl osazenstvo. Vesměs tu byly samé páry, v jednom z rohů se bavila parta přátel na jeho vkus až příliš hlasitě. Když zaměřil svůj pohled před sebe, vystřelila do vzduchu horní končetina rychlostí směle konkurující našprtané Grangerové a jako sluníčko se na něj usmívala drobná blondýnka.