Tati kup nám maminku

23. Hod šavlí

Seděla u stolu ve svém bytě a okázale ignorovala učebnici před sebou. Opačným koncem obyčejné tužky tvrdosti dvě si bezmyšlenkovitě přejížděla po rtech, místo aby jí opakovaně podtrhávala už jednou zvýrazněné poučky.

Myslela na Severuse a na jejich podivný rozhovor před týdnem, který odstartoval... co vlastně? Randění se tomu sotva dalo říkat. Trávili stejně jako posledních několik měsíců společné večery v laboratoři u kotlíku nebo v obývacím pokoji nad knihami. Připravoval ji na zkoušky s precizností sobě vlastní, jen když odcházela, změnil se z konzultanta na muže, který ji chodil vyprovázet za dveře, ty obezřetně přivřel pokaždé, než ji políbil na dobrou noc. Netlačil sebe ani ji do rozhodnutí, na něž se ani jeden necítil, poskytoval jí prostor, ale zároveň dokázal být pozorný a překvapit ji v obyčejných detailech, staral se o to, aby dvojčata byla ušetřena zklamání, kdyby se nakonec rozhodli jít každý svou vlastní cestou. A jí to kupodivu vyhovovalo. Najednou měla svobodu v rozhodování, mohla přemýšlet nad tím zvláštním vztahem, aniž by byla vmanévrovaná, kam nechtěla, a navíc si to mohla užívat.

Rázně zaklapla knihu. Chtěla si projít ještě jednou své poznámky, než půjde k Severusovi, ale opět to nestihla. Myšlenkám nebyla schopna poručit. S povzdechem se zvedla, knihu hodila do tašky, oblékla se a vyrazila na dnešní konzultace.

„Dobrý večer," pozdravil ji s mírnou úklonou hlavy. Zářivý úsměv, který přidala k odpovědi, ho donutil mírně nadzvednout koutky.

„Prošla jste si tu pasáž, o které jsme mluvili včera?" zeptal se a podržel jí dveře do laboratoře.

Proklouzla kolem něj. „Ano, ale není mi úplně jasné, co nového jsem se měla dozvědět," otočila se na něj s otázkou, když sešla ze schodů. Poznámky si odložila na pracovní desku vedle trojnožky s kotlíkem.

„Pak jste nejspíš myslela na něco jiného, když jste text studovala, jinak by vám jistě došlo, že jsem vám tím článkem chtěl demonstrovat, jak i některé starší metody, které jsou všeobecně zatracované, mohou být užitečné," vysvětlil ochotně.

Hermině zrůžověly tváře. Nechceš vědět, na co jsem při tom myslela, prolétlo jí hlavou. „Pochopila jsem, že je to starý článek, ale nenašla jsem nic, co by se v přípravě bezesného spánku odlišovalo oproti dnešní době."

„Nejde ani tak o přípravu," opravil ji a podal jí zašlý pergamen, který začala znovu zkoumat. „Zaměřte se spíše na potřebné náčiní," napověděl. Zatímco horlivě zkoumala, co jí ušlo, opřel se bokem o stůl, založil si ruce na hrudi a sledoval ji.

Zadumaně pročítala postup a nervózně přešlápla, když dočetla až na konec a neobjevila nic nového. Měla rozpuštěné vlasy, které halily její tvář a on tak nemohl vidět její zahloubaný výraz. Jenže s ní trávil tolik času, že mu nedělalo problém domyslet si ho. Lehce se pousmál při myšlence, jak si nepřítomně kouše spodní ret. Jeho domněnky mu potvrdila, když si pramen vlasů nedbale zastrčila za ucho a on konečně uviděl její profil.

„Nic?" zeptal se, když nabyl dojmu, že si ret samou zahloubaností prokousne.

„Já nic tak rozdílného nevidím," podívala se na něj sklíčeně.

Dvěma kroky se ocitl v její těsné blízkosti, jejich rukávy se dotýkaly. Všiml si, že se na něj zvědavě podívala. „Podívejte se sem," prstem ukázal na třetí odstavec.

„Zamíchejte dřevěnou měchačkou a přidejte osm kapek březové vody," přečetla nahlas první větu odstavce.

Kývl. „A teď přečtěte předpokládanou dobu přípravy," naváděl ji po malých krůčcích ke správné odpovědi.