Tati kup nám maminku

3. Danajský dar

„Cože jste udělali?!" zakřičel hlubokým mírně rezonujícím hlasem na manžele Lupinovy, kteří na něj shovívavě hleděli z pohovky naproti křeslu, kam ho usadili.

„Severusi, nerozčiluj se a vyslechni nás," pořádal Remus přítele a udělal na něj psí oči. Tedy spíše vlčí.

S frustrovaným povzdechem do sebe kopl obsah skleničky, kterou bezděčně do této chvíle pevně svíral v ruce. „Nemůžu uvěřit, že jste mi provedli něco tak-" se svraštělým obočím hledal správná slova, „-tak podlého a podrazáckého," prskl nakonec opovržlivě. „S vámi dvěma jsem skončil," procedil mezi zuby a prudce se postavil na nohy.

„Sophie, Mathyasi, jdeme domů," zakřičel směrem do patra, odkud se ozývalo radostné dětské výskání.

„Ale tati, my si eště počebujeme hlát," obeznámila ho dcera, shlížejíc na otce skrze dřevěné zábradlí.

„Hrát si můžete doma," odsekl prudce a s lítostí sledoval, jak Mathyas začíná nabírat k pláči. Zatraceně!

„Severusi-" pokusil se Remus ještě zarazit svého přítele, ale byl příliš rychle přerušen.

„Mlč, Lupine," zasyčel mu do obličeje tiše.

S přimhouřenýma očima a semknutými rty hleděl na muže, kterého do tohoto okamžiku považoval za přítele, a ptal se sám sebe, proč se opět musel zmýlit.

„Lupe, zajdi za dětmi," požádala Nymfadora muže a vyslala k němu naléhavý pohled. Pochopil a vytratil se.

Rozezlený muž ucítil jemný dotek na předloktí.

„Severusi," oslovila ho konejšivě. „Nechtěli jsme ti ublížit," řekla tiše a její vlasy se zabarvily do černa.

„Tak to se vám ne tak docela vydařilo," odfrkl si. „Myslel jsem si, že jsi rozumná lidská bytost," povzdechl si, „ale pletl jsem se. A nedívej se tak na mě! Je mi jasné, že to byl tvůj nápad a ne Lupinův."

„Jo, máš pravdu, byl to můj nápad, ale co víc, Severusi, byl to nápad milující matky!" vmetla mu do tváře. „Copak nechápeš, že ty děti potřebují matku?! Jsi vážně takový sobec?" obvinila ho.

Muž se zarazil. Tuhle horlivou a rozlícenou Nymfadoru neznal.

„Nejsem hermafrodit, dvojčata matku měla, ale jestli ti to neuniklo, tak po porodu zemřela," dořekl hlasem zlomeným bolestnou vzpomínkou.

„Vím, že pro tebe Anna znamenala všechno, ale musíš jít už konečně dál. Jsi skvělý otec, ale přijde čas, kdy se děti budou dožadovat i jiné společnosti než tvojí," pokoušela se ho přesvědčit.

„Mají Hermionu," oponoval.

„Ano, ale na jak dlouho? Za pár měsíců bude promovat a pak už nebude mít důvod, proč by je hlídala. Ty si musíš najít ženu, Severusi. Začít žít normálně."

„Nesnáším, když mi radíš, co mám dělat," zavrčel, ale v jeho hlase byl patrný náznak smíření a rezignace.

Tonks se lehce usmála a její vlasy zezelenaly. „Jo, taky tě mám ráda," prohodila ironicky.

„Nechci, aby dvojčatům chyběla matka," připustil. „Myslel jsem, že jim dávám všechno, ale přitom jsem si to jen nalhával a doufal."

„To není pravda, ty jim dáváš všechno, jsi báječný táta, ale ubíjí tě, že jsi na všechno sám," povzbudivě ho pohladila po paži.

Podíval se na ni svým hlubokým, zkoumavým pohledem a zhluboka se nadechl. „Co mám dělat, Doro?" zeptal se náhle bezradně.

Nymfadora se šibalsky usmála a s další barevnou přeměnou vlasů muži podala balíček dopisů převázaný stuhou.