On tam stále něco povídal, ale mě to v tuhle chvíli bylo jedno. Začal jsem se k němu přibližovat až jsme od sebe byli pár centimetrů.
Naklonil jsem se ještě blíže a pomalu jsem chtěl přiložit své rty k těm jeho. Bože. Musí být tak sladké.
„Ne, Kooku. Ne. Nedělej to."
Odstrčil mě od sebe až jsem narazil na stěnu.
„Nedělej mi to ještě těžší. Ani nevíš, kdo jsem a já nechci, abych ti zkazil život, protože v mém případě by to šlo velmi snadno. Promiň."
Po dlouhém monologu se otočil a odešel. Nechal mě na zhasnutých záchodech samotného s touhou ochutnat jeho rty.
Chvíli jsem se vzpamatovával, co se před chvíli vlastně málem stalo. Když jsem si urovnal myšlenky, chtěl jsem odejít zpět za kluky.
Aby to nebylo divné, rozsvítil jsem světla, ale málem mi odumřely oči. To jsem trochu nedomyslel.
A jak to, že tu nikdo nepřišel? To bylo teda velké štěstí.
Otevřel jsem dveře a vstoupil zpět do restaurace.
Zarazil jsem se, když jsem si všiml, že se kluci baví s Kimem. Něco jim důrazně říkal a pak se rozloučili a on odešel ještě dříve než jsem došel ke stolu.
„O čem jste se bavili?" vychrlil jsem hned na ně, když jsem si zpátky sedl.
„Ále. Jen se ptal, jestli jdeme na soutěž. A doporučoval nám odnést formuláře ještě dneska."
„A vy je chcete dneska odnést?"
Na moji otázky začali všichni tři přikyvovat. On je zmanipuloval nebo co?!
Jako já za tou děkankou nebudu chtít ani dneska, ani zítra a nikdy. Takže mně je vlastně taky jedno, kdy to odneseme.
„Ježíši. Dělejte. Vždyť nám za chvíli začínají přednášky," řekl jsem jim vystresovaně, když jsem se náhodou podíval na hodinky.
Všechno, co jsme si v cukrárně objednali, jsme do sebe naházeli, zaplatili a už pádili zpět na fakulty.
ČTEŠ
𝐌𝐲𝐬𝐭𝐢𝐟𝐢𝐜𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)
Fanfiction[-Dokončeno-] Jeon Jungkook, kluk, jenž má svou primitivní skupinu s přáteli z vysoké školy. Chtěli by získat větší ohlas nejen v jejich městě, ale v celé zemi, či dokonce i ve světě. Jednoho dne se střetne s osobou, která mu bude z nějaké části vel...
