[-Dokončeno-]
Jeon Jungkook, kluk, jenž má svou primitivní skupinu s přáteli z vysoké školy. Chtěli by získat větší ohlas nejen v jejich městě, ale v celé zemi, či dokonce i ve světě. Jednoho dne se střetne s osobou, která mu bude z nějaké části vel...
Bylo tam úhledně poskládané oblečení. Všechno bylo zabalené v průhledné folii, aby se nic nepoškodilo. Byly tam čtyři značkové obleky.
Dva od Gucci. Dva od Chanel.
„Pane Bože. Kdo nám to poslal?" zeptal se naprosto překvapený Luhan.
Vydal jsem ze sebe jednoduché 'nevím' a postupně obleky vytahoval.
Jsou úžasné. Všechny jsem je položil na stůl a začal si je jednotlivě prohlížet. Mají zvláštní tvar a vzory, ale jsou hezké. Moc se mi líbí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jsou krásné." vydechl Luhan a přejel po jemné látce jednoho z obleků.
„Dívej, tady je dopis s tvým jménem." pověděl mi Luhan a natáhl se do krabice, kde na dně ležel dopis v ozdobné obálce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podal mi ji a já se podíval na své jméno, které bylo napsané krásným úhledným písmem.
'Pro Jungkooka'
Tahle dvě slova ve mně probudila obrovskou zvědavost.
Kdo by mi to mohl posílat?
Rodiče jsou v jiném státu a máma by mi určitě napsala, kdyby něco posílali. Kluci nemají důvod, proč mi něco posílat.
Otočil jsem obálku a prst strčil do mezery. Obálku jsem otevřel a vytáhl hezky poskládaný lístek.
„Tak už to přečti, Kooku. Moc zdržuješ." začal žadonit už evidentně nedočkavý Luhan.
Hlavně že ten balík nechtěl vůbec otvírat a teď tady umírá větší zvědavostí než já.
Rychle jsem si prohlídl onen lísteček a pak konečně začal číst text, jenž byl na něm napsán.
'Gratuluji Ti k postupu do dalšího kola soutěže. Omlouvám se, že jsem se neozval, ale byl jsem velmi zaneprázdněný. Tímto dárkem bych se ti chtěl omluvit. Snad se Ti a klukům budou líbit obleky. Nezapomeňte si je obléct na představení. Jsem si jistý, že ty budeš v tom obleku nejkrásnější, Jungkooku.
S láskou Kim'
Pane Bože. To si dělá srandu? Vždyť mi jako omluvu koupil obleky za nehorázné peníze. Vždyť to se ani nedá přirovnat k omluvě. A jak to mohl stihnout tak rychle?
„Ty obleky nám poslal Kim." vydechl jsem stále velmi překvapený.
