47. Kapitola

1.4K 113 8
                                    

„Trpělivý.... " zopakoval jsem a uznale zakýval hlavou.

„Nechci se teď hádat. Přišel jsem ti říct, že se do té soutěže už neuvidíme. Budu muset odjet."

„Aha. To jsi mi mohl i napsat."

Zvedl jsem se že židle a vzal si chleba do ruky. Rozešel jsem se pryč z kuchyně do pokoje, neboť by Luhan zase nedával, že nejsem oblečený a nasnídaný.



„Ale já tě chtěl vidět." zakřičel na mě a já se zastavil.

„Ale stejně ti nestojím ani za tvůj pohled." dodal si ještě pro sebe potichu.


Já ho ale slyšel. Chtěl jsem začít argumentovat a hádat se s ním, aby konečně pochopil, jak se cítím. Ale radši jsem se znovu rozešel.

Nemá to cenu.



Vešel jsem do pokoje a zabouchl dveře. Otevřel jsem skříň a sedl si na postel.

Vždycky mám plno nápadů, ale dneska fakt nevím, co si mám vzít na sebe.



Chvíli jsem přemýšlel a nakonec vyhrála ta nejjednodušší varianta.

Bílé volné triko s černými riflemi.
Prostě klasika.




Stejně chceme už začít zkoušet tanec, takže pro mě pohodlné a ideální.





Začal jsem se svlékat, když jsem zaslechl tlumené hlasy.

Jediné co jsem rozuměl bylo 'Jungkook' a 'líto', jinak to byly jenom nějaké divné zvuky.

Zase se baví i mě.

Pak jsem uslyšel zabouchnutí dveří a následné ticho.

Asi odešel.







Už oblečený jsem vyšel z pokoje a měl jsem lepší náladu.

Chtěl jsem jít do kuchyně, ale periferně jsem si všiml Luhana, jak sedí na sedačce, když jsem procházel okolo.


Zastavil jsem se a rozhodl se posadit vedle něj.

Díval se na nás oblíbený kanál s celebritami.



„Rychle, sedej. Budou mluvit o Kim Taehyungovi." začal Luhan strašně rychle mluvit a tahal mě za triko na sedačku.

„Jojo. Stalo se něco?" zeptal jsem se zvědavě. Snad mu nic není.

„Ne. A teď sedej a poslouchej."

„No jo."



Furt tam mluvili o nějaké holce z nějaké skupiny, když to konečně přišlo.

Nyní vám přinášíme zajímavé informace o Kim Taehyungovi....."

𝐌𝐲𝐬𝐭𝐢𝐟𝐢𝐜𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)Kde žijí příběhy. Začni objevovat