[-Dokončeno-]
Jeon Jungkook, kluk, jenž má svou primitivní skupinu s přáteli z vysoké školy. Chtěli by získat větší ohlas nejen v jejich městě, ale v celé zemi, či dokonce i ve světě. Jednoho dne se střetne s osobou, která mu bude z nějaké části vel...
„Jungkooku, nechám tě odvést domů jako prvního. Spěchám, ale mám rád tu jistotu, kdy vím, že jsi v pořádku doma," pohladil mě po stehně a naklonil se k řidiči, kterému nadiktoval adresu mého domu.
Trošku jsem se pousmál, protože mě zahřálo, jak se o mě zajímá. Položil jsem svou dlaň na jeho ruku, která byla příjemně horká.
Naklonil jsem se k němu blíže a opřel se o něj celým svým tělem. Hlavu jsem si opřel o jeho rameno a zavřel oči. Bylo mi to velmi příjemné, až na to jak silně mačkal Taehyung mou ruku. Občas to dokonce zabolelo.
„Neboj, Tae. Bude to v pořádku. Auto se jistě najde," pošeptal jsem mu přímo do ouška a několik polibků mu položil na krk. Taehyung mě druhou rukou objal kolem pasu a i přes zapnuté pásy si mě přitáhl blíže.
„Nebojím se o auto. To je mi vcelku jedno. Bojím se o bezpečnost," vydechl poslední větu skoro neslyšně. Teď jsem mu trochu nerozuměl. Taky se bojím o svou bezpečnost. Nikdy si nemůžeme být ničím naprosto jistí. Vždy jsou zde nějaké tajné kouty, které skrývají nejhorší scénáře a bolesti. Ale musíme se s tím smířit a naučit vycházet. Jinak se budeme celý život nemožně trápit.
„Co tím přesně myslíš, Tae?" optal jsem se ho a zvedl hlavu. Podíval jsem se mu do očí, ale Taehyung skoro okamžitě uhnul.
„Jungkookie, prosím neřeš to. Musím teď se společností a ostatními členy probrat všechny události, které se v posledních dnech staly. Vůbec se mi do toho nechce. Je možné, že dostaneme nějaká mimořádná pravidla a příkazy. Prostě mi je teď z toho všeho na nic," povzdechl si utrápeně a pohladil mě po boku. Bolelo mě ho takhle vidět, ale rozumím mu. Má to hodně těžké a ještě teď se k tomu přidala tahle událost.
Auto mě zavezlo přímo před vchod a já chtěl ochotně zaplatit za svou jízdu. Avšak z Taehyungova výrazu jsem vyčetl, že by byl schopný se i se mnou pohádat jenom proto, aby to za mě mohl zaplatit. Nechtěl jsem přidávat ještě více na jeho špatné náladě, takže jsem nakonec svolil, i když velmi nerad.
„Večer ti o všem napíšu. Tak se měj," rozloučil se se mnou naposled a taxík se rozjel pryč z mého dohledu.
Domů jsem přišel těsně po páté hodině a byl v celém bytě sám. Možná mi to i vyhovovalo, ale stejně se Luhan za nějakou tu chvíli vrátí.
Zkontroloval jsem si mobil, zda se mi už Taehyung neozval, a nakonec se rozhodl si dříve zajít do vany.
Máte nějakou nejoblíbenější sladkost nebo nějaké sladké jídlo? 🤔🤔
Nudím se, takže přemýšlím nad takovými blbostmi.😂😂😂
A ještě jsem si vzpomněla, že jsem zde chtěla dát fotku Taehyungova auta pro připomenutí. 😂😂😂😂
Našla jsem ho v kapitole, která byla už někde kdysi na začátku, tak mi přišlo dobré si ho připomenout. 😂😂😂
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snad jsem nikoho nezklamala. Tenhle obrázek slouží pouze pro představu. Klidně si ho můžete vymyslet jinak. Ale základ je, že je šílené barevné 😂😂😂😂😂😂
