„Do prdele, drž hubu," zasmál jsem se a dal mu mega silnou ránu do ramene.
Ohnul jsem se znovu a snažil se skrýt svůj bolestný výraz ve tváři.
Pane Bože. Příště ho přetrhnu napůl, ať vidí, jak to bolí.
Začal jsem sbírat svůj rozsypaný nákup a čekal, kdy se ke mně Kim přidá.
Ale on pořád nic.
„Tak půjdeš mi pomoct nebo se furt na mě budeš čumět jak debil?"
„Jungkooku, uklidni se. Přestaň po mně furt řvát. Jsi někdy vážně agresivní."
To snad nemyslí vážně?! Co to tu mele za sračky?
Posbíral jsem všechny vysypané věci a všechny je konečně naházel do tašky. Pak jsem se zvedl a zamířil k němu.
Zabodl jsem mu prst do hrudi a doufal, že mě bude pořádně poslouchat.
„Já se nemám co uklidňovat. To ty mi první přijdeš jakoby pomoct, když se mi roztrhne taška, náhodou mi dáš značkovou Gucci tašku a nechceš ji vrátit, abych si myslel, že jsi strašně bohatý. Pak mě furt otravuješ, hladíš mě v autobuse přede všemi a ještě k tomu se na mě domlouváš s mými přáteli. Pak mě dokonce osaháváš a ještě k tomu ojedeš. A kdybys teď neposral tuhle chvíli, byl by to úplně úžasný zážitek. Tak se vzpamatuj a hlavně se mi už někdy ukaž. Jinak už na tohle fakt seru," dokončil jsem svoji řeč a začal se na něho mračit, jak nejvíce jsem mohl.
On se na mě překvapeně díval. Poznal jsem to podle jeho očí.
Ještě chvíli jsem ho zabíjel pohledem a pak se vydal pryč z té debilní uličky.
Až teď jsem si uvědomil, že je skoro tma. Nebo už spíš je tma.
Jak dlouho jsem tam byl sakra?!
Luhan mě zabije.
ČTEŠ
𝐌𝐲𝐬𝐭𝐢𝐟𝐢𝐜𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)
Fanfiction[-Dokončeno-] Jeon Jungkook, kluk, jenž má svou primitivní skupinu s přáteli z vysoké školy. Chtěli by získat větší ohlas nejen v jejich městě, ale v celé zemi, či dokonce i ve světě. Jednoho dne se střetne s osobou, která mu bude z nějaké části vel...
