𝐌𝐲𝐬𝐭𝐢𝐟𝐢𝐜𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

95. Kapitola

Taehyung se na mě překvapeně podíval a poté svůj pohled přemístil k zemi, kde leželo mé tričko roztrhnuté na dvě části.

Nevím, z čeho je tak překvapený. Vždyť za to může on.

„Jo. Aha. Tak chvíli počkej. Dám ti něco svého." otevřel dveře do své šatny, což byla místnost, do které vedly dveře na druhé straně pokoje.

On má vlastní místnost pro oblečení?

„Doufám, že ti to bude. Kdyžtak ti mužů najít ještě něco jiného." položil vedle mě na postel jednobarevné černé triko pouze s bílým nápisem 'Champion' na prsou.

Oblékl jsem si zbytek rozházeného oblečení a poté připravené triko a společně jsme vyšli z pokoje.

Bylo mezi námi trapné ticho a já byl možná i rád. Netušil jsem, co bych měl říkat. Najednou jako bych měl úplně prázdnou hlavu a Taehyunga vůbec neznal.

Což byla vlastně i pravda.

„Odvezu tě domů. Tak už si klidně můžeš jít sednout do auta. Jen si pro něco skočím." nechal mě stát na schodech v druhém patře a odešel chodbou někam do neznáma.

Povzdechl jsem si a pomalými kroky jsem se rozešel směrem k jeho bláznivému autu. Stále nemůžu uvěřit, že takové auto si vážně koupil jeden z nejznámějších lidí v Jižní Koreji.

Přišel jsem k auta a uchopil kliku na dveří spolujezdce. Potáhl jsem směrem k sobě, ale vůbec nic se nestalo. Je zamčeno.

Otočil jsem se a zadkem se opřel o auto. To je taky nápad, poslat mě si sednout do zamknutého auta.

Zakroutil jsem hlavou a zkřížil si ruce na prsou. Čekal jsem na Taehyunga a začínal se už po takové krátké chvíli nudit.

Zvedl jsem hlavu a začal si více podrobněji prohlížet jejich dům. Pozorně jsem se díval do každého okna a snažil se rozpoznat, co je to za místnost.

Když jsem svůj pohled přemístil do prostředního okna ve druhém patře, všiml jsem si několika siluet.

Šílené rozhazovalyy rukama a evidentně se o něčem dohadovaly. Zajímalo by mě, o čem se asi baví. Bylo mi jasné, že je to zbytek skupiny a přesně v té místnosti se bude nacházet i Taehyung.

Jedna z osob odešla z pokoje a tak hlasitě zabouchla dveřmi, že jsem to slyšel i já dole před domem.

Rozletěly se vchodové dveře a vyšel z nich nasupený Taehyung.

Doslova jsem se ho začal bát když kolem mě prošel do auta, odemkl ho a bez jakéhokoliv slova si sedl dovnitř. Samozřejmě nezapomněl nasraně zabouchnout dveře.

Otevřel jsem dveře a opatrně se posadil vedle něj. Bál jsem se cokoliv udělat nebo říct, abych ho ještě více nenaštval. Ale stejně jsem to nevydržel.

„Co se stalo, Taehyungu?"

Kratší kapitola. 😇🤷‍♀️