„Co ti teda dal ten Taehyung?" zeptal se Luhan, když jsem se vrátil zpět do kuchyně, jakmile jsem měl vymyšlenou důvěryhodnou výmluvu.
„Ale. Nic speciálního. Jenom nějaké knihy." mávl jsem rukou a posadil se před připravenou snídani na stole.
„Jaké knihy? Vždyť kamasútru už máš." pověděl Luhan a začal se nahlas smát a třískat pěstí do stolu, až mi pomalu odcházel můj hrnek s čajem do neznámých krajin.
„Luhane! Pane Bože, proč jste všichni tak úchylní." zeptal jsem se na řečnickou otázku a zakýval hlavou. Začal jsem si vychutnávat své připravené jídlo.
„Kooku, to je v pohodě. Hlavně z toho nedělej drama. Vždyť si jenom děláme srandu." objasnil Luhan po chvíli, co se uklidnil a byl schopný zase normálně mluvit.
S kluky jsme společně opět dorazili před určitou budovu pro konání společenských akcí, nyní konkrétně pro naši soutěž.
Můžu říct, že mám z dnešního dne divný pocit. Jelikož mám bližší vztah s jedním z porotců a k tomu se ještě bojím, že se Taehyung nějak přeřekne nebo že mě schválně bude na pódiu dusit. Už před tím chtěl mluvit hlavně se mnou.
Vstoupili jsme skleněnými dveřmi dovnitř budovy a vydali se již známou chodbou k danému muži. Ten nás hned s milým úsměvem přivítal a nechal nás podepsat nějaké dokumenty. Rychle jsme vše vyplnili a poté nás poslal do šatny.
Vybrali jsem si opět skříňky se stejnými čísly a začali se převlékat do těch super drahých obleků, které nám Taehyung daroval. Nakonec jsme se s kluky dohodli a já skončil s tím černým oblekem s knoflíky po celé délce až ke krku. Jako já osobně jsem spokojený. Tenhle oblek se mi líbil nejvíce ze všech.
„Tak kluci, jste všichni hotoví?" tlekl Sehun energicky a začal nás všechny kontrolovat.
„Jo. Můžeme jít." odpověděl Chanyeol a přikývl hlavou. Všechny potřebné věci jsme si vzali s sebou, když mě zase vyrušilo příchozí oznámení na můj telefon.
Taehyung:
Jsi v šatně?
Me:
Ano
Taehyung:
Zůstaň tam.
„Eh. Kluci. Běžte napřed. Já za chvíli přijdu." vymluvil jsem se a začal předstírat, že něco hledám ve své skříňce.
„Dobře. Moc se nezdržuj." souhlasili a odešli z místnosti, která se okamžitě ocitla v tichu.
No ale ne na dlouho.
Dveře se otevřely a já se s překvapením v očích otočil. Naštěstí to byl Taehyung.
V tichosti za mnou vlezl do šatny a pak se ke mně otočil zády. Ze zadní kapsy svých kalhot vytáhl klíč a zamkl dveře.
„T-taehyungu, co to děláš?" zeptal jsem se zaskočeně, když jsem zjistil, že vlastně nemám jak utéci.
„Neboj se." odpověděl mi jednoduše milým hlasem.
Dneska mám celkem depressive náladu, protože mám den blbec, ale snad se druhá kapitola za dnešek líbila.
A mám návrh. 😂
Zkusila bych zítra zase vydávat kapitoly pravidelně, jak už jsem to jednou dělala, ale nyní naopak. Šla bych po lichých hodinách, abych vyhověla čtenářům, kterým se minule sudé hodiny nehodily.
Tak co si o tom myslíte.
Ale prosím mějte na paměti, že se mi to nemusí podařit a že možná občas vyjde kapitola buď dříve nebo později. Takže prosím mějte pochopení.
Bylo by to:
9:00 - 21:00 (včetně uvedených časů)
Tak kdyžtak napište jestli máte zájem, či ne.
A já si zkusím předepsat alespoň nějaké kapitoly.
Tak si užijte zbytek večera a sladké sny. ❤❤❤❤❤
ČTEŠ
𝐌𝐲𝐬𝐭𝐢𝐟𝐢𝐜𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)
Fanfiction[-Dokončeno-] Jeon Jungkook, kluk, jenž má svou primitivní skupinu s přáteli z vysoké školy. Chtěli by získat větší ohlas nejen v jejich městě, ale v celé zemi, či dokonce i ve světě. Jednoho dne se střetne s osobou, která mu bude z nějaké části vel...
