Nečekané Vánoce|| Loki ff

4.12. Pizza

Po tom co jsem vstala, jsem si dala vařit vodu na kafe a šla kouknout na Lokiho. Ten spal, asi ho včera rozsvicování stromku natolik vyčerpalo, že teď spí. To ještě neví, že s ním chci zítra vyzdobovat byt. Loki spal na zádech a ruku měl pod hlavou. Tohle jen tak někdo nevidí, na mojí posteli spí bůh. S úsměvem jsem ho pozorovala dobrou chvíli a zkoumala ho. On najednou otevřel pomalu oči. Cukla jsem sebou leknutím.

,,Eh- No- Já. Jen jsem tě kontrolovala," zakoktala jsem.
,,Když myslíš," řekl s úšklebkem.
Koukala jsem na něj, vlastně jsme na sebe koukali vzájemně, já znervózněla, protože jsem nevěděla co dělat.
,,No. He- Já půjdu," vyžbleptla jsem ze sebe.
Odešla jsem z místnosti, směrem do kuchyně. Zalila jsem kafe vodou a na chvíli ho tam nechala. Udělala jsem si drdol a i s kafem si šla sednout. Loki vešel do místnosti a ve dveřích se protahoval, svým protahováním vrazil do jmelí.
,,Proč ho nesundáš?" zeptal se.
,,Nechce se mi," řekla jsem líně.

****

Volala jsem na pizzu a do bytu vrazila Amanda.
,,Počkej," zašeptala jsem směrem k ní.
Najednou to konečně někdo zvedl.
,,Dobrý den, pizzerie, co si budete přát?" ozvalo se v telefonu.
,,Dobrý den, jednu šunkovou pizzu," řekla jsem slušně.
,,A ještě quatro formaggi," připomněla mi šeptem Amanda.
,,A ještě jednu quatro formaggi," dodala jsem.
,,Dobře, na jakou adresu?" otázala se.
,,Děkanská 244," nadiktovala jsem.

,,Dobře, potom vám zavoláme na toto číslo," informovala mě.
,,Dobře, na shledanou," souhlasila jsem s rozloučením.
,,Nashle," rozloučila se.
Zavěsila jsem telefon.
,,Dodržela jsi tradici?" zeptala se Amanda.
,,Přestaň," umlčela jsem ji.
,,Já vim, že ji chceš dodržet," šeptla směrem ke mně.
,,Drž klapačku, co tady vůbec děláš?" zeptala jsem se podrážděně.
,,Šla jsem se na vás dva nedodržovače tradice podívat, jestli náhodou nevykonáváte jinou tradici," mrkla na mě.
,,Přestaň s tim!" ořikla jsem ji.

,,Kde ho vůbec máš?" zeptala se.
,,V pokoji," odpověděla jsem.
,,Tak já ho jdu pozdravit," provokovala mě.
,,Nech ho!" zastavila jsem ji.
,,Tak ty tady máš svýho idola ubydlenýho u sebe a nic? Prostě jako kdyby tady nebyl? Já bych ho vzala někam do strašně romantickýho města aby se do mě zamiloval a stalo se třeba i něco víc," snila Amanda.

,,Ale- Já- Já nevim, vždyť to je jedno, on s největší pravděpodobností třeba zítra zmizí a už ho neuvidim," zakoktala jsem se.
,,A pak budeš koukat na filmy o něm, litovat, že jsi neudělala něco víc a utápět se ve smutku. A já budu za něj odnášet ty tvoje sebelítostivý kecy," poučovala mě.
,,A co mám dělat? Nakráčet si to tam, sednout si vedle něj," začala jsem povídat.

Amanda se začala koukat za mě a ukazovat ať nic nedělám, já to nepostřehla a mluvila dál.
,,Pak si s nim povídat, svádět ho, takhle to dělat každej den, začít s nim chodit a on se na mě potom zase vykašle, odletí si a já dopadnu jako Jane," dokončím svůj monolog.
,,Také doufám, že se odletím co nejdřív," ozvalo se mi za zády.

Dopr-
,,To je on?" zeptala jsem se šeptem Amandy.
Ona přikývla. Neměla jsem odvahu se otočit, ale nakonec jsem tak udělala.
,,Já- Promiň- Jen, to-" neuměla jsem vysvětlit. ,,To ti nevysvětlim," povzdechla jsem si, ,,za chvíli tady bude pizza."
Chvíli nastalo ticho, nevěděla jsem co říct, Amanda taky ne a Loki si nalíval vodu do sklenice. Ticho prolomil můj zvonící mobil.

,,Nějaký rychlý," okomentovala jsem.
Do ruky jsem si vzala telefon a při tom jsem si oblíkala boty.
,,Dobrý den, už čekám před vašim panelákem s těmi pizzami," řekl muž do telefonu.
,,Ano, už se oblíkám, za chvilku jsem tam," odpověděla jsem.
Zavěsila jsem telefon, oblékla si bundu a po schodech utíkala dolů. Při tom jsem si dozapnula bundu a nakonec rychle otevřela vstupní dveře. Vyhlížela jsem auto. Bylo na parkovišti, červené barvy a u něj stál hnědovlasý muž, kterému bylo asi dvacet jedna. Musím uznat, že byl hezký.

Koukl směrem na mně a pousmál se. Šel rychle za mnou a já mu zkrátila cestu, tak; že jsem šla za ním. Jakmile stál u mě, jeho úsměv se rozšířil. Počkat, vážně jsem si myslela, že můj bratr je hezký?

,,Maxi?" můj úsměv se rozšířil.
,,Ano sestřičko," zasmál se.
I přes to, že měl pizzy v ruce jsem ho obejmula.
,,Co tadey děláš?" zeptala jsem se ho.
,,No já tady pracuju," zasmál se.
,,A víš kde bydlim," dodala jsem.
,,Jo," zasmál se.
,,Nechceš jít dál?" zeptala jsem se.
,,Jsem v práci," připomněl mi.
,,Ježiš, promiň, já si to neuvědomila," zasmála jsem se.
,,Nemáš být taky v práci?" zeptal se.
,,Mám volno," odpověděla jsem.
,,Proč?" zajímal se.

,,Hele, někdy se stav, já ti povím takovej šíleně divnej příběh," vysvětlila jsem.
,,Ty snad ani nezažíváš nic normálního," zasmál se.
,,Hej! Náhodou třeba," zamyslela jsem se.
,,Třeba nic," zasmál se.
,,Aspoň nemám nudnej život," zasmála jsem se.
,,Tím chceš říct, že já jo?" zeptal se naoko uraženě.
,,Ne," odpověděla jsem.
,,Náhodou jsem si někoho našel a ta mi rozzářila život," rozplýval se.
,,Není doufám jako Klára?" zeptala jsem se otráveně.

,,Ne," zamítl.
,,To doufám," pohrozila jsem mu prstem.
,,Ale jmenuje se tak," dodal.
,,Co s těma Klárama máš?" zeptala jsem se.
,,Budu muset jít," uvědomil si.
,,Tak se někdy stav," zasmála jsem se.
,,Jo," souhlasil.
On pomalu šel, přičemž jsem jsem najednou uvědomila, že nemám ty pizzy.
,,A ty pizzy bys mi nedal?" zavolala jsem na něj.

On se zastavil, otočil se na mě s nervózním úsměvem.
,,Sis je měla vzít!" okřikl mě při chůzi ke mně.
,,Ty jsi tady ten pracující," zasmála jsem se.
Vzala jsem si ty pizzy.
,,Tak teda fakt ahoj," zasmála jsem se.
,,Ahoj," řekl.
Šel k autu, do kterého nastoupil a vyjel. Zamávala jsem mu a mávala ještě dlouho po té, co mizel v dáli. S úsměvem jsem šla do paneláku, ve kterém jsem i s pizzama vyběhla do mého třetího patra. Odemkla jsem dveře a po sundání bot jsem pizzy položila na stůl. Amanda tam seděla, potichu, při čemž jenom koukala do zdi, což bylo divný,

,,Co se stalo?" zeptala jsem se.
,,Nic, jenom-" nedořekla.
Loki přišel, vzal si jednu krabici a zase odešel.
,,Co mu je?" zajímala jsem se starostlivě.
,,No koukal z okna a pak jako bez emocí zmizel," řekla.
,,S ním to bude ještě těžký," povzdechla jsem si.
,,To jsi zjistila brzo," řekla.
,,Tak já nikdy nečekala, že u mě bude bydlet," obhájila jsem se.

****

Byl večer, Amanda už dávno odešla a já jen přemýšlela nad tím, co Lokimu je. Amanda mi poradila ať si s nim promluvim. Že by mu vadilo to, že jsem tam byla s bratrem? To je kravina. Otevřela jsem dveře a opřela se o jejich rám. Pouze jsem pozorovala Lokiho a čekala jestli něco řekne.
,,Proč jsi vešla?" zajímal se.
,,Zajímalo mě co se stalo, že jsi tak divnej," odpověděla jsem.

,,To tě nijak nemusí zajímat, dřív nebo později odletím a už se neuvidíme," řekl.
,,Přestaň proti mně používat moje věty," protočila jsem očima.
Nastalo ticho, Loki radši mlčel.
,,Tak zítra," rozloučila jsem se.
On neodpověděl. Povzdechla jsem si a odešla.

Ahooj, další kapitola je tadyyy snad se líbila a nevadí, že je tady tak pozdě, dneska jsem se vůbec nedostala na telefon😃🙈. Jak se vám (trochu pozdní) kapitola líbila?
😱Kája😱