Nečekané Vánoce|| Loki ff

20.12. Trhy

,,Už včera jsi vyzvídala," řekla jsem unaveně Amandě, když se zase objevila u mě doma.
,,Já vim, ale dneska se konají trhy a já tam půjdu nakupovat dárky," usmála se.
,,No, a?" zívla jsem si.

,,Ty už dárky máš?" pochybovala.
Mlčela jsem, nechtěla jsem se ztrapnit, i když jsem věděla, že akorát takhle se ztrapnim.
,,Tak je můžeš koupit!" usmála se.
,,Proč ne," celá unavená jsem si dělala kafe.
,,Zase jste spolu-" nedořekla ani.
,,Mlč," umlčela jsem jí s vražedným pohledem, kterým jsem ji probodávala.
,,Tak, že jsi tak unavená," obhájila se.
,,Mlč prosim tě," žádala jsem ji při zalívání kafe.

,,Jasně, musíš nasbírat sílu," souhlasila.
,,Na co zase?" zeptala jsem se otráveně.
,,No přece na trhy," radovala se.
,,Jsi jako malá," okomentovala jsem.
,,Vánoce trávíme spolu a to na tom miluju," usmála se jako malé dítě.
,,Jo, vždyť já taky," usmála jsem se.
,,A ten tvůj ospala tady bude na Vánoce taky, ne?" zajímala se.
Zarazila jsem se, sama jsem nevěděla odpověď na tuto otázku.
,,No podle Bifrostu," odpověděla jsem nakonec.

,,Ale chtěla bys, aby tady byl alespoň na Vánoce," dopověděla.
Stále zaražená jsem koukala do země. Přemýšlela jsem nad tím, i když jsem odpověď moc dobře znala.
,,Samozřejmě, že bych chtěla, aby se zdržel, alespoň do Vánoc," řekla jsem s naprostou upřímností.

****

,,Amandoo!" řvala jsem na ni otráveně.
,,Co je? Co kdybych tam potkala někoho slavnýho?" zeptala se.
,,Jako třeba koště, kterým zametali na place Star Wars?" zeptala jsem se. ,,Protože nikoho víc známýho tady nepotkáš," zasmála jsem se.

,,Baby Yodu," zasmála se.
,,Takovýho plyšáka si můžeš koupit," navrhla jsem.
,,Ale ty radši baby Groota co?" zeptala se.
,,Ještě aby ne," zasmála jsem se.
,,Na co tady ještě čekáte?" přišel už oblečený Loki.

,,Na Amandu, která chce potkat někoho slavnýho," zasmála jsem se.
,,A já vám nestačím?" zeptal se dotčeně.
,,Mně jo," pousmála jsem se na něj.
On se na mě usmál.
,,Baby Yoda by byl lepší, chápeš," řekla Amanda.
Já se tomu zasmála a Loki se po nás ublíženě podíval.

,,A vy po sobě přestaňte házet ty zamilovaný pohledy," napomenula nás Amanda a prorvala se skrze nás stojících ve dveřích.

***

Náměstí bylo celé narvané. Prorvat se skrze lidi byl nadlidský úkol. Zahlédla jsem obchod s rámečky. Byl by skvělý dárek dát Amandě rámečky a do toho doma vytisknout fotky. Šla jsem tam bez ohlížení na Lokiho a vybrala si jeden, kam se vešlo víc fotek než jen jedna. K tomu jsem vzala ještě jeden, tentokrát obyčejný, na stůl, s čímž jsem požádala i o tašku. Při tom jak jsem čekala až mi vrátí peníze jsem se ohlédla tam, kde byl ještě před chvílí Loki. Teď tam nebyl.

,,Paní," budil mě pán co měl v ruce peníze na vrácení.
,,Jo," zazmatkovala jsem a vzala si ty peníze.
I s taškou v ruce jsem poodešla a rozhlédla se. Po Lokim ani po Amandě ani památky. Do háje! Jak jsem je mohla ztratit?! Á už vim, je tady lidí jako smetí na skládce, takže je asi těžko najdu.

Někdo do mě vrazil, naštvaně jsem se po něm ohlédla, ale byl to jen malý kluk, kterého držela máma za ruku, s plyšákem v ruce. S plyšákem Iron Mana v ruce. Kde to prodávají!? Najednou jsem zapomněla na Lokiho a na Amandu a hledala obchod, kde by to mohli prodávat. Snažila jsem se nějak projít a při tom jsem pozorovala co v daných obchodech prodávají.

Jakoby mě praštil do očí plyšák Kapitána Ameriky. A kde je Kapitán, tam je i Iron Man a možná i celý zbytek. Šla jsem tam a prohlížela si celý regál s plyšáky. Rohatá helma, roztomilý úšklebek, zelené oči, zeleno černé oblečení a v ruce hůl ve které je kámen mysli. Loki. Jako automaticky jsem ho vzala a rovnou ho dala k zaplacení. Zaplatila jsem za něj a dala do tašky s rámečky.

Stoupla jsem si tam, kde neprocházelo tolik lidí. Pozorovala jsem ty lidi. Najednou mě něco probralo z transu.
,,Tady jsi!" postřehla jsem mezi tím šumem všemožných hlasů, hlas povědomý.
Loki šel pomalu ke mně.
,,Kam jsi zmizel?!" vyjela jsem na něj.
,,Amandě se udělalo špatně," informoval mě.

,,Co- Cože? Co se jí stalo? Kde je?" vyděsila jsem se.
,,Už je v pořádku, doma," uklidnil mě.
,,Jak to víš?" zeptala jsem se.
,,Prostě to vim," řekl.
Podezíravě jsem si ho prohlédla, ale i přesto se usmála.
,,Tak hlavně, že je v pohodě," oddechla jsem si.
,,A co tady budeme ještě hledat?" zeptal se.

,,Dárek pro moje rodiče," odpověděla jsem.
,,Tak se nebudeme zdržovat," rozhodl.

***

Doma jsem dárky schovala pod gauč. Amandě bylo překvapivě lépe a já seděla na gauči. V ruce jsem měla telefon, na kterém jsem projížděla internet.
,,Em?" otázal se mě Loki.
,,Hm?" zvedla jsem pohled od telefonu.

,,Můžu si k tobě sednout?" zeptal se.
,,Proč bys nemohl?" zasmála jsem se.
Nervózně se posadil. Byl jak malý kluk co něco provedl.
,,Co se děje?" zeptala jsem se.
,,Chtěl jsem probrat včerejší-"

,,Proč to chceš řešit až teď?" skočila jsem mu do řeči.
,,Nepřipadala mi žádná vhodná chvíle," bránil se.
,,Tahle chvíle taky není zrovna vhodná," řekla jsem upřímně.
,,Jo- ale na trzích by to bylo ještě míň vhodné," odpověděl.
,,Jo, to jo, co chceš s tím řešit?" zeptala jsem se.

,,Jenom jestli se kvůli tomu mezi námi něco nestalo," dělal si starosti.
,,Neměla bych tuhle větu říct spíš já?" zeptala jsem se.
On se na mě se zcela vážným, trochu smutným pohledem podíval. Tohle jsem od něj nečekala.

,,Já vím, že je to neočekávané," okomentoval s úšklebkem.
Takového, ho znám!
,,Nic to mezi námi nezměnilo, teda, alespoň ne ve zlym. Myslim. Co se v Paříži stalo, to tam taky zůstalo," odpověděla jsem konečně.

Jedna má půlka chtěla aby řekl, že nechce aby to tam zůstalo, ta druhá to zase chtěla nechat být, abych si nedávala plané naděje. Jenže on neřekl vůbec nic a já tak nevěděla co se mohlo honit jeho hlavou.

Buuum pleeesk další kapčaaa. Jop, já to dokázala vydat. Upřímně jsem na to zapomněla, jinak byla dopsaná už včera. Jenže o půlnoci, takže mi bylo blbý to zveřejňovat. No nic, nenapadají mě otázky, i když bych to asi neměla zmiňovat. Tak třeebaaa.. jaký je váš oblíbený hrdina? Ať už od Marvelu, tak klidně i od DC😂🤷‍♀️
❄️Kája❄️