Nečekané Vánoce|| Loki ff

13.12. Trapas

Ráno mě vzbudila zima. Okno bylo otevřené dokořán a můj koberec byl mokrý. To prší? Najednou jsem se však rozkoukala a zahlédla to. Na našem ozdobeném stromečku se zachycovaly vločky, které se hned rozpustily. Ono sněží! Ale ke mně do bytu. Vstala jsem a zavřela okno. Venku byla velká vrstva sněhu a už teď tam běhaly děti. Zaradovala jsem se a koukla na hodiny.

,,To co toto?" vyjekla jsem.
Jedenáct hodin. Telefon zvonil. Koukla jsem na něj, jeden zmeškaný hovor z práce a teď volá znova. Do háje! Co když mě někdo viděl v kině a prokecl? Vydechla jsem a zvedla to.
,,Dobrý den," pozdravila jsem.
,,Zníte, že už jste v pořádku. Letos už vás v práci nezahlédnu?" zeptala se šéfka.
Moje šéfka je starší dáma, ale má postavu modelky, hnědé delší vlasy a spoustu lidí by zahlušila svou krásou. Jo a dokáže být hodně nepříjemná. Jsem její sekretářka a občasná chůva.
,,No, já-" zakoktala jsem.
,,Mně to nebude vadit, ani vás nevyhodím, jsem ráda, že jste si někoho našla," tímhle mi vyrazila dech.

Tohle jsem od ní nečekala. Co se stalo? Manžel ji konečně požádal o ruku?
,,V poslední době stejně tak trochu opadla všechna práce, takže i vlastně práce pro vás," objasnila.
,,Takže bych mohla dorazit až toho 2. ledna?" zeptala jsem se.
,,Ano, mezi svátky nepracuji, mám sama volno," souhlasila.
,,Jen tak?" zeptala jsem se.
,,Ne, Emil mě konečně požádal o ruku," řekla a určitě se usmála.
Co jsem říkala.
,,Konečně se k tomu odhodlal," zasmála jsem se.
,,Jo," zasmála se taky.
Takhle jsem ji nikdy nezažila.

,,Takže 2. ledna," řekla jsem.
,,2. ledna," souhlasila.
,,Tak na shledanou," rozloučila jsem se s ní.
,,Na shledanou," řekla.
Položila to. No to mě podrž, já se se svoji šéfkou bavila jako s kamarádkou. Vydechla jsem a usmála se. Já mám volno! Šla jsem za Lokim. Otevřela jsem dveře a opřela se o jejich rám.

,,Baví tě to čtení?" zeptala jsem se.
,,Tohle obzvlášť," ukázal v ruce knížku.
Byla zelené barvy a ozdobená, mnou.
,,Hej!" okřikla jsem ho.
,,Co to je?" zeptal se.
,,To tě," šla jsem k němu. ,,Vážně," vzala jsem mu deník a vrátila ho do nočního stolku, ,,nemusí zajímat."
,,Ale já se zajímám," trval si na svém.
Lehla jsem si do postele a nevnímala jeho zajímání.
,,Haló," ozval se.
,,Mám tam sepsané krátké příběhy," vzdala jsem to.

,,O čem?" zeptal se.
,,Tak různě," odpověděla jsem jednoduše.
,,Neodpovídej takhle," zastěžoval si.
Chvíli jsem mlčela, nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. Nakonec jsem si povzdechla.
,,Většina z nich jsou alternativní vesmíry, ve kterých jsem se setkala s tebou," vysvětlila jsem.
,,A to se ti splnilo," řekl.
,,Jo, překvapivě jo," odpověděla jsem s poloúsměvem.

Jak jsem se tak usmívala, najednou jsem si na něco vzpomněla.
,,Když jsme u tebe mrazivý obře," začala jsem povídat a s vážným pohledem na něj koukla. ,,To otevřený okno v obýváku mělo znamenat co?" zeptala jsem se.
,,Bylo tam moc velké horko," řekl jako by se nechumelilo.
,,Jo, ale že sem sněžilo to ti nevadí, nemluvě o tom, že mně tam byla zima," poučila jsem ho.
,,Citlivko," vyčetl mi.

,,Ale venku vlastně sněží a to je pátek třináctého," zasmála jsem se.
,,Co je na tom?" zeptal se.
,,V pátek třináctého se prý mají dít špatné věci," vysvětlila jsem. ,,Ale sníh je skvělá věc," usmála jsem se.
,,Co by mělo mít datum společné s tím co se děje?" nechápal.
,,Prostě to někdo vymyslel a pak tomu začali všichni věřit. Teď na to někdo věří a někdo ne," vysvětlila jsem podrobněji.
On se zatvářil tak, že to pochopil, ale stejně nás nechápal.

,,Tyhle věci asi nepochopíš," řekla jsem na konec.
,,Asi ne," řekl on.

****

Po obědě, kterým byla pizza jsem hledala sáňky, které jsem používala minulý rok, ale uklidila jsem si je někam bůh ví kam. Ale někde tady jsou, to vim. Nebudou u Amandy? Vyšla jsem tedy z bytu a šla skoro naproti k Amandě.
,,Ťuk ťuk ťuky ťuk," řekla jsem a při tom zaťukala.
Počkat, já mám někde klíče. Začala jsem hrabat v kapsách a hledat. Bingo! Odemkla jsem si a tam jsem viděla něco co jsem nečekala. Amandu, která se marně snažila obléknout.
,,Co se tady děje?" zeptala jsem se.
Bylo mi jasné, že tady někoho má a že dělali ,,věci pro dospělé", jenže jsem nevěděla, proč s tím dělá takové tajnosti.
,,No já-" koktala.
,,Kdo je ten šťastlivec?" zeptala jsem se s úsměvem.
,,No-" zakoktala se.

,,Co s tim děláš takový tajnosti?" zeptala jsem se.
,,Já jsem ten šťastlivec," vyšel z její ložnice Max.
Chvíli jsem nemluvila, v hlavě jakoby mi to všechno došrotovalo. To jak se Amanda ptala nenápadně na Maxe a jak znervózněla v jeho přítomnosti. Mělo mi to dojít už dávno!
,,Tak to doufám, že vám to bude klapat," usmála jsem se.
,,Ty nejsi- naštvaná?" zeptala se.
,,Proč bych měla?" usmála jsem se.
,,No- je to tvůj bratr," řekla nervózně.
,,Já ti říkal, že bude v pohodě," řekl Max Amandě.
Pak nastalo chvilkové ticho.
,,No k tomu důvodu proč jsem přišla," přerušila jsem to ticho. ,,Pamatuješ jak jsme minulej rok sáňkovali? Nemáš někde tady ty sáňky?" zeptala jsem se.
,,Vždyť jsme na nich jeli a zničili je, nepamatuješ?" zasmála se.

Zamyslela jsem se a najednou jsem si na to vzpomněla.
,,Ježiš ajo," uvědomila jsem si to.
Pak jsem si je oba prohlídla.
,,Takže ti já a Max nevadíme?" zeptala se Amanda.
,,Já myslim, že pokud ji nebudeš sahat na toho jejího Lokiho, tak ji to vadit nebude," mrkl na Amandu Max.
,,Tak fakt dík no," zasmála jsem se.
Pak jsem se na ně koukla, stáli vedle sebe, Max ji držel okolo pasu a byli sotva oblečeni.

,,Jo- tak já vás tady nechám," zasmála jsem se a šla pryč z bytu.
,,Pozdravuj toho tvýho Lokislava!" zařval za mnou Max.
Bych ho jednou zabila. Šla jsem tedy k sobě do bytu a tam seděl na barové židli.
,,Kde jsi byla?" zeptal se.
,,Sháněla jsem sáňky," odpověděla jsem.
,,Kde?" zajímal se.
,,U Amandy," řekla jsem. ,,Jo a mám tě pozdravovat od Maxe," dodala jsem.
,,Co ten tam co dělal?" zeptal se s pozvedlym obočím.
,,Chodí spolu," řekla jsem.

On se vševědně zasmál.
,,Tys to věděl?" zeptala jsem se ho.
,,Na vás midgarďanech to jde až moc dobře pozdnat," zasmál se.
,,Teď zníš jak Heimdall," zasmála jsem se.
,,Jak ty můžeš vědět jak zní Heimdall," nechápal s úsměvem.
,,Třeba bych se s ním jednou mohla setkat," sedla jsem si na barovou židli vedle něj.
,,Chceš tím něco naznačit?" zeptal se.
,,Ne ani ne," zasmála jsem se.
On si mě s mírným úsměvem prohlídl od hlavy až k patě.

,,Víš o tom, že máš strašně hezkej úsměv?" zeptala jsem se.
Tak trochu jsem se sama podivila svoji větě. Jemu ten úsměv zmrzl na tváři a koukl do země.
,,Měl by ses častěji usmívat," pousmála jsem se.
On se na mě koukl a taky se pousmál.

Guys, chci se strašně omluvit, že nevydávám tak často kapči, je toho na mě trochu moc ohledně školy a skoro furt mě bolí hlava. Moc se omlouvám😔😅.
⛄️Kájik⛄️