10.12. Bowling

1K 102 7
                                    

Odpoledne zazvonil zvonek u našich dveří. Kdo to zase je? Šouravým krokem jsem šla ke dveřím a otevřela je.
,,Ahoj," řekla Amanda.
,,Ahoj," pozdravila jsem ji já.

Prorvala se skrze mě a vešla dovnitř, sedla si na gauč. Zapomínám jaká je nevýhoda, že bydlím s Amandou v jednom paneláku.
,,Co tady děláš?" zeptala jsem se jí.
Založila jsem si ruce na hrudi a čekala její vysvětlení.

,,Předevčírem tady byl tvůj brácha abych mu pomohla se sem dostat, nevrátil mi klíče, jen tak mimochodem, ale říkal, že jste se pohádali kvůli Lokimu," řekla starostlivě.
,,Jo, no a?" zeptala jsem se.
,,No a? S bráchou jsi vždycky měla skvělej vztah," dělala si furt starosti.
,,To se srovná," mávla jsem nad tím rukou.
,,Když myslíš," nebyla si jistá.

,,Já nemyslim, já vim," řekla jsem sebejistě.
,,Jasan," odkývla to. Pak bylo chvíli ticho, ale Amanda se zarazila, něco si uvědomila, jelikož rychle vstala.
,,Co se děje?" zeptala jsem se.
,,Dneska ve čtyři jdeme na hoďku na bowling a vem s sebou i toho tvýho muflu," informovala mě mezi dveřmi.
,,Přestaň mu tak říkat!" okřikla jsem ji.
,,Jasně Lokiholiku!" řekla před zavřením dveří.

****

Čekali jsme s Lokim před budovou, kde se hraje bowling. Byla velká, ale víte co bylo větší? Zima, kterou jsem zažívala, protože jsem přestávala cítit prsty u nohou a prsty na rukách mi tou zimou červenaly. Nos na tom určitě nebyl o nic moc líp. Nejhorší bylo, když mi vítr foukal přímo do obličeje, to jsem nesnášela. Loki byl v pohodě, i když ten by byl, i kdyby tady byl v plavkách.

,,Vážně tam musím?" zeptal se znuděně.
,,Jo," odsouhlasila jsem.
Přemluvit Lokiho nebylo jednoduché, ale po menší hádce se vzdal. Nevím proč, neptejte se mě. K tomu, v tuhle chvíli jsem mrzla a jen odpočítávala vteřiny, Amanda totiž musela pro tu její kamarádku. Proč jsme nezalezli dovnitř? Protože by Amanda myslela, že jsem ještě doma. Vzala jsem si telefon do ruky a svými zmrzlými prsty dokázala naklikat kontakty, takže jsem rovnou zavolala Amandě. Čekala jsem, zatímco jsem měla mobil u ucha.

,,Em?" ozvalo se v telefonu.
,,No kde seš?" zeptala jsem se.
,,No teď na tebe mávám," řekla. Rozhlédla jsem se a tam šla červenobunďák Amanda a nějaký muž v hnědé bundě.
,,Amando!" okřikla jsem ji.
,,Co je?" zeptala se.
,,Co tady dělá Max?" zeptala jsem se.

,,Máš se mnou problém?" pozvedl obočí.
,,Ty máš problém s ním," ukázala jsem zmrzlou rukou na Lokiho.
,,On je tady taky," povzdechl si. ,,Chodí s tebou i do sprchy?" dodal otázku.
,,Jo a taky do postele," provokoval Loki.
,,Ty-" vyjel po něm Max a chtěl na něj zaútočit.

,,Ne," šla jsem před něj a nedovolila mu aby šel za Lokim. ,,Můžeš ho porazit v bowlingu a ukázat kdo je lepší," navrhla jsem.
,,On má výhodu," obhájil se Loki.
,,To teda má," souhlasila Amanda.
,,To zvládnete, jdeme dovnitř," popohnala jsem je.

***

Už jsme to zaplatili a zapisovali si přezdívky. Napsala jsem si Em, Lokimu jsem napsala normálně Loki a Amanda tam má asi Am. Max, u toho jsem nevěděla co tam má a ani jsem to nepovažovala za důležité. Vzala jsem si boty na bowling a čekala než začneme hru. Na tabuli se zjevily naše jména a hra začala. Začínala Amanda, po ní šel Max, následně já a na konec Loki.

Amanda si sebevědomě vzala kouli a vrhla ji. Pozorně jsem sledovala zeleně zbarvenou kouli jak jde pomalu ke kraji, ale nakonec shodila tři kuželky. Amanda byla překvapená, věřte, nebo ne, ona v tom byla dobrá, ale potřebovala se rozjet. Hodila podruhé s větší soustředěností. Tentokrát červená koule srazila pět kuželek.
,,No, není to tak zlý," okomentovala a šla stranou. Stroj dal pryč kuželky, Max si vzal tmavě modrou kouli, kterou rovnou vrhl. Pět dole.

,,Tak to je v háji," vzdala jsem to. Vzal si druhou, tentokrát světle modrou a poslal ji tam. Bedlivě jsem ji pozorovala a mířila tam krásně. Shodila čtyři a ta poslední se tam trochu kývala, nespadla.
,,To je život," poplácala jsem ho po rameni se smíchem.

Vzala jsem si fialovou kouli, nebyla ani těžká ani extra lehká, to mi vyhovovalo. Pokusila jsem se ji vrhnout, ale v polovině dráhy sjela do vedlejší roury, která vedla někam, kde prostě nebyly kuželky.
,,To je život," vrátil mi.
Propálila jsem ho pohledem a vzala si o něco lehčí světle zelenou kouli. Zhluboka jsem vydechla, zklidnila se. Hodila jsem kouli a pozorovala ji. Zatím nevjela do té trubky, což bylo pozitivní. Modlila jsem se v to. Bum! Shodila jsem pět kuželek. To není tak zlý.

Stoupla jsem si stranou a Loki si vybíral kouli.
,,Zkus tuhle," poradila jsem mu.
On si mě přeměřil pohledem, ale vzal si ji. První pokus mu moc nevyšel, koule šla ihned do vedlejší roury. Loki ji propálil pohledem, ale vzal si další, tentokrát úplně jinou, která byla černá. Jakmile jela viděla jsem okolo ní zelenou záři, které si ostatní asi nevšimli. Zakryla jsem Lokimu obličej rukama.

Záře zmizela, ale Loki se začal vzpírat. Shodil mi ruce a nechápavě na mě koukl. Pouze jsem pozvedla obočí a zavrtěla hlavou na náznak nesouhlasu. No ne asi, zařvu tady na něj ať nepoužívá magii a brácha na mě bude koukat jak na idiota.
Zkontrolovala jsem kouli, která tam už nebyla, ale na tabulce bylo, že shodil devět kuželek. Magii používat nebude. Šla znova Amanda, tak to jsem zvědavá jak dopadne dalších devět kol.

***

Bylo poslední desáté kolo, já byla na čtvrtém místě a Amandu už mohla dohnat jen strikem. Loki byl druhý, ale jen těsně. Pamatujete jak jsem říkala, že mu to na začátku nešlo? Asi ve čtvrtém kole mu to začalo jít, bez magie a div, že nedával skoro furt striky, bohužel Max na tom byl podobně. Amanda hodila a shodila jich devět.

Skoro žádná šance, že trefí tu poslední. Se vší seriozitou a soustředěností hodila světle zelenou kouli. Pozorovala jsem každý pohyb té koule, nevypadalo to pro ni slibně. Netrefila se.
,,Ha," vysmála jsem se jí.
,,Strike nedáš," pokrčila rameny.
,,Jsi zlá," vyčetla jsem jí.
,,Pozor dámy, teď vám ukážu jak se to hraje," prošel skrze nás i s koulí v ruce Max.

S jistotou to hodil, modrá koule si však směr rozmyslela a nakonec shodila jenom jednu kuželku. On si naštvaně vzal ještě jednu kouli, opět stejně tmavě modrou se kterou shodil všech zbylých devět kuželek.
,,Tak se ukaž," pobídl mě.

Vzala jsem si tmavě fialovou kouli a hodila ji. Celou dobu, co tam jela jsem se modlila k bohu, jeden stál vedle mě a nijak mi to nepomohlo. Devět kuželek padlo a ta desátá se kývala.
,,No tak spadni!" okřikla jsem ji.
Ona se tam chvíli kývala, ale nespadla. Skončila jsem tedy čtvrtá, Amanda třetí a ten kdo bude první o to rozhodne Loki. Vzal si tu nejtěžší, černou kouli. Ani nevím proč, ale automaticky jsem začala doufat, ať jich shodí co nejvíc.

Nebyla jsem sama, co ho pozorovala Max i Amanda taky pozorovali každý jeho pohyb. Obzvláště soutěživý Max doufal, že ta koule nejmíň vybouchne. Loki obratně kouli hodil a všichni bezeslovně pozorovali její cestu. Tohle by chtělo zpomalený záběr, protože všichni doslova tajili dech. Koule mířila správně doprostřed a začala srážet koule. Většina kuželek spadla a ten zbytek se kýval ze strany na stranu. Padni! Spadly na zem.

Všichni se otočili nedočkavě na tabuli, Lokimu tam naběhli body a přemístil se na první místo. Loki se vítězně zašklebil na Maxe, který ho jen propálil pohledem.
,,Dámy a pánové, zvítězil pan Muflon!" zparodovala jsem rozhlas.

O víkendu chci dopsat chybějící kapitoly, teď jsem moc nestíhala a zítra jdu do Prahyy. Takže snad to stihnu a vy to přetrpíte🙈😂
S omluvou 🎱Kálolínka🎱

Nečekané Vánoce|| Loki ffKde žijí příběhy. Začni objevovat