LAJNA

V.

Dopoledne jsme sledovali naši mužskou reprezentaci, která bojovala právě se Švédy. Kluci hráli výborně, brácha měl na svém kontě již dva premiérové góly, ale i přes to prohráli na nájezdy 3:2, což byla hrozná škoda, ale každý bod se počítá. Zítra budou hrát s Němci, tak si snad spraví chuť. Co se týkalo mě, byla jsem z dnešního utkání velice nervózní. Byla jsem kapitánka a ode mě se čeká hodně. Snad se mi bude dařit. Dneska jsme sice trénink měli, ale trenéři nám pustili hru Finek z loňského šampionátu. Všechny hráčky měli vyvalené oči. Po chvíli to kouč vypnul a my šli zkusit taktiku, která by mohla aspoň trošku fungovat. Na všech jsem viděla tu ohromnou nervozitu, a strach. Bude potřeba je nějakým způsobem povzbudit, jelikož s takovou bychom dostali aspoň patnáct gólů. Věděla jsem, že nás nečeká žádná procházka růžovým sadem, ale nechtěla jsem, abychom podlehli všem těm trapným statistikám a pozornosti médií, a celkovému tlaku, který byl na nás kladen. Naznala jsem, že nejlepší čas k promluvě do duše, bude těsně před samotným utkání. Musím jim ukázat, že můžeme soupeřky potrápit, že můžeme jim nedat ani chvílí klidu.

Seděly jsme na malinko pozdějším obědě. Vstala jsem a šla jsem si pro pití. "Dneska ti budeme fandit," řekl mi Ondra, který také držel v ruce prázdnou sklenici. "Děkujeme, budeme to potřebovat jako sůl," řekla jsem. "Ještě k tomu jsem dostala kapitánské céčko, takže to budu mít o něco složitější," podotkla jsem. "Míšo, to je ale naprostá paráda!" řekl mi. "Uvidíš, že to nebude taková hrůza, neznamená, že jste na takovém turnaji poprvé, že nemůžete být kvalitním soupeřem," řekl mi. Pokrčila jsem rameny. "Je pravda, že my nemáme, co ztratit," podotkla jsem. "Tomáš Toufárek, jde také a ještě dva od nás, takže budete mít zvučnou podporu," řekl mi. Usmála jsem se a plácli jsme si.

Jan Lutonický

Na celém mém týmu jsem viděl obrovskou nervozitu, a hlavně strach. Věděl jsem, že se bojí výprasku a ostudy, k tomu řečí z médií. Za to Michaela vypadala úplně v klidu. Buď je skvělá herečka, nebo je naprosto klidná a vyrovnaná. Menší obavy jsem měl možnost v její tváři vidět, až když se bavila s Ondřejem Summarou, což je její dvojče. Byly si docela podobní, když jsem na ně tak koukal. Musel jsem si přiznat, že i já jsem byl z tohoto zápasu nervózní, ale byl jsem hlava celého týmu, a nemohl jsem to dát najevo. Hráčky ve mě musí vidět silného chlapa, který ví, co dělá, a za svými rozhodnutími si pevně a neoblomně stojí. Za případné fiasko všechno padne na mou hlavu. A šéf našeho hokeje se z toho asi zblázní. Musel jsem na to celé přestat myslet.

CZE : FIN

Seděly jsme v kabině, která pro nás byla určená. Každá z nás seděla pod svou jmenovkou a už dávno jsme byly oblečené ve výstroji. Panovala zde snad ještě větší nervozita, a strach. Do brány dneska půjde Erika Farská, která také vypadala, že každou chvíli sebou práskne o zem. Zhluboka jsem se nadechla a vstala. Stoupla jsem si doprostřed naši menší kabiny a rychle jsem si v hlavě rozebírala, jak svůj monolog začnu. A nakonec jsem usoudila, že by nebylo špatné zkusit to malinko rázněji. "Podívejte se na sebe, jak zde sedíte!" začala jsem rázněji. Všechny jak zde seděli, svou pozornost přesunuli na mě, včetně trenérů. "Vypadáme, jako zmoklé slepice!" To jsem možná přehnala. To je jedno. "Přesně toto soupeřky chtějí, abychom před nimi zalezli pod krunýř a oni si pěkně a jednoduše odbyly dnešní zápas!" "Jenže my uděláme přesný opak!" "Vlítneme na led a budeme je trápit od začátku, až do konce!" Na chvíli jsem se odmlčela a sledovala jednotlivé tváře. "Ukážeme jim, že s námi tak snadno nepořídí!" "Nesedneme si z nich na zadek jenom proto, že hrajeme proti nějakým primadonám z Finska, a to samé uděláme u ostatních soupeřek," "Je to jasné?" otázala jsem se. Nic, ticho. "Já se vás na něco ptala!" vyprskla jsem. "ANO!" zařvali všechny. To už je lepší. Přikývla jsem a nastal čas, abychom si vzali své náčiní, a šli do boje.