LAJNA

VIII.

CZE : CAN

Další utkání bylo zde, a nečekalo nás nic jednoduchého. Byl to další těžký soupeř, který nás může porazit vysokým gólovým rozdílem. Seděli jsme v kabině připravené a oblečené ve výstroji. Panovala zde velmi soustředěná atmosféra, kterou nebylo třeba nijak měnit. Vše, co jsem chtěla spoluhráčkám říci, jsem jim oznámila včera u obědu. Věřila jsem, že je pěkně potrápíme, a že s nimi udržíme krok, co nejdéle to půjde. Nastal čas, abychom šli do boje. I dnes nás na ledovou plochu přivedla jako první v čele Erika Farská, která i dnes bude hájit naši bránu. Postavili jsme se do kruhu před Eriku. "Dáme do toho vše," zašeptala Lenka Martošová tak, abychom ji slyšeli pouze my. "Nesedneme si z nich na zadek," řekla Izabela Opeterová. "Nevzdáme se," řekla Hana Sasková. "Správně!" zakončila jsem naše hecování a poté si plácli. Ještě jsem splnila povinnost kapitánky, jako oba předchozí duely a poté se již šlo na buly.

Puk na holi byl na straně Kanady, která se snažila dostat se do našeho pásma, ale my jsme zatím dobře bránili, takže jim to šlo pěkně ztuha. Zrovna jedna ze soupeřek mě chtěla nějakou perličkou obhodit, ale narazila. Obrala jsem ji o touš a už jsme mířili do útoku. Jitka Tomčíková nahodila kotouč na gólmanku, která mi ho vyrazila zrovna na hůl. Nečekala jsem na to, až se přemístí a poslala jí ho zpět. Ozvala se siréna a my vedli 1:0. To bylo radosti, Jitka na mě skočila a spolu s ní, ostatní, co s námi byly na ledě. Tribuny byly o něco plnější a také slavili. Bylo to neskutečné. Vedli jsme 1:0! Plácli jsme si se střídačkou, která slavila. Vystřídali jsme a na led šla druhá pětka. Teď teprve začal pořádný hukot. Měla jsem snad pocit, že hrajeme oslabení 5na3 jak na nás ihned po buly vlétli. Drželi jsme se docela dobře a tribuny nás neskutečně podporovali, byly hodně slyšet. Teď Erika předvedla naprosto famózní zákrok lapačkou, díky kterému jednak zachránila náš hubený náskok, zvedla si o něco málo sebevědomí, a pak ještě dostala pochvalu z tribun, a k tomu jsme mohli vystřídat. To bylo přesně to, co jsme potřebovali jako sůl. A to samé udělala Kanada. Na ledové ploše jsem se objevila já a můj třetí útok. Snažili jsme se dostat do útoku, ale soupeřky nás nepustili, a k tomu se ještě zmocnili puku. Okamžitě jsem nastartovala své nohy a dobruslila jsem celou situaci a spoluhráčky hned vzápětí. Dostali jsme se pod silný tlak, a po chvíli nás to unavilo. Za to Kanaďanky měli sil dost. Zrovna jsem si lehla do střely, ale soupeřka mě i s pukem na holi objela a vylepšila si tím pozici. To poslední bylo, co mě napadlo, že jsem se natáhla hokejkou a puk ji vypíchla. Kotouč našel své útočiště u mantinelu, kde už byla Daniela Mostovičová a vyhodila ho ven do středního pásma. Díky tomu mohl být na ledě poslední útok a my si malinko odfrknout.

Seděli jsme v kabině a podařilo se nám udržet chudé vedení 1:0 nad javorovým listem, který dnes hrál v bílém dresu a my v červeném se státním znakem na prsou. Musíme aspoň trošku načerpat nové síly, jelikož v druhé třetině na nás vlétnou takovým způsobem, že se snad ledová plocha začne vařit. Nesmíme to vzdát, můžeme je trápit. Věděla jsem to, že jsme je jenom malinko zaskočili, že z druhé střely se nám podařilo vstřelit branku, víceméně to bylo štěstí, ale to k tomu člověk potřebuje. Panovalo zde soustředění a odvaha. Obávala jsem se, že jak můj tým okusí první třetinu, zmocní se jich strach, nervozita a kdo ví, co ještě, ale byla jsem ráda, že tomu tak nebylo.

Druhá třetina byla přesně taková, jak jsem si myslela, že bude. Padali jsme pomalu až na hubu, jen abychom náš jednogólový náskok udrželi. Vůbec jsem nemohla uvěřit, že tak bojujeme, že se nevzdáváme. Kanada z toho už byla dosti frustrovaná, a bylo to na nich vidět. Nás to pochopitelně těšilo. Přesně toto jsme chtěli. Když druhá dvacetiminutovka skončila, byly jsme rádi, že sotva lezeme. Co nás blažilo u srdce, bylo to, že jsme udrželi vedení. Kanada si nejspíše usmyslela, že se porazíme sami, protože jsem měla pocit, že hrají pouze na tříčtvrteční výkon, jelikož kdyby chtěli, tak nás rozmetali na cimpr campr. Ještě však nesmím nic zakřiknout, jelikož je zde poslední třetina a možná až nyní budou hrát na sto procent.

Začala asi poslední třetina. Puk na holi jsem měla já a se mnou můj první útok. Zahnali jsme Kanadu do jejich obrané třetiny. Bránili skvěle, ale i tak jsme trefili třikrát tyč. Nyní vylétl kotouč do ochranné sítě a my šli střídat. Na led šla druhá formace a na ni si teda Kanada smlsla. Bylo mi jich líto, jak už tam pomalu lezeme po čtyřech. I my jsme měli štěstí, jelikož trefili tyč. Celkově jsme bojovali, co jsme mohli. Od zisku tří bodů nás dělila půl minuta, když Kanaďanka s číslem patnáct na drese vyrovnala stav na 1:1. To je pech. Viděla jsem čtvrtý útok zklamaný, že to nezvládli. "Hlavu vzhůru, ještě jsme neprohráli," řekla jsem. A skočila na led.

Nakonec utkání dospělo do prodloužení, kde Kanada vstřelila gól. Bohužel, předvedli excelentní ťukec, na který jsme nedokázali a ani neměli šanci reagovat. Všechny nás porážka mrzela, ale ukradli jsme jim bod. Pro nás cenný bod. "Holky, dokázali jsme něco, co od nás nikdo, ale vůbec nikdo nečekal!" řekla jsem v kabině, jelikož nyní všechny vypadali, jako bychom už jeli domů. Vzhlédly. "Uvědomujete si vůbec, že jsme je obrali o bod?" zeptala jsem se. Ticho. Nakonec se přece jenom jejich tváře rozveselili. Věděla jsem, že nejvíce je mrzelo vyrovnání těsně před samotným koncem, ale takový je občas hokej. A zítra bude ještě hůř. Rusko.

Jan Lutonický

Seděl jsem u televize a poslouchal experty, co říkali o naší hře s Kanadou. "Česká ženská reprezentace předvádí neuvěřitelné věci," hovořil Kremlička. "Ano, dneska s Kanadou doslova a do písmene vydřeli bod," dodal Fáberka. "Pojďme si poslechnout Jitku Tomčíkovou, jak celé utkání zhodnotila," řekl Kremlička. "Abych vám pravdu řekla, mám z toho takové smíšené pocity," řekla. "Jednak proto, že chybělo opravdu málo, a mohli jsme slavit tři body, ale když se na to podívám z druhé stránky, tak jsem za ten bod, co jsme vydřeli hrozně ráda," hovořila. "Jitko, díky," "Miroslave, nikdo, ale opravdu nikdo nečekal, že tým seskládaný z hráček, které hrají v nižších ligách, a v amatérských klubech, že si povedou na takovém turnaji jako je olympiáda, tak dobře," řekl Fáberka. "Ladislave, rád bych tě opravil, že si vedou skvěle," dodal. Vypnul jsem to. Už neřekli nic, co bych sám nevěděl. Zítra v osm nás čeká Rusko. A to bude snad ještě horší než Kanada s Finskem dohromady. Cítil jsem vnitřní radost, za čtyři body, které, jsme zatím získali, a za to jak z neskutečně podceňovaného týmu, se stali silné soupeřky. "Bože Honzo, já po tom dnešním utkání snad neusnu!" ozval se Tonda. Usmál jsem se. "Věřil bys tomu?" dodal. "Kanada nás podcenila," řekl jsem zcela klidně. "Ano, a zaplatila za to jedním bodem, což tento tým moc trápit nemusí, ale my jsme si dokázali, že umíme tahat za jeden provaz," odpověděl. "Kde se to v nich vzalo?" "Holky, které hrají hokej v nejnižších ligách, některé v amatérských a jedna profesionální hokejistka," namítl jsem. Antonín se odmlčel a přemýšlel. "Nejspíš je semknulo to, jak je všude podceňovali, a byly malinko pro smích," dodal po chvíli. "Jo to také, ale Michaela jim ukázala, že to může jít," odpověděl jsem. Přikývl. "Kanada je minulostí, zítra nás čeká Rusko," řekl jsem.