LAJNA

VI.

Po včerejším zápase jsme z médií slyšeli pochvalu. Sice jsme prohráli, ale zápas byl hodně vyrovnaný. Byla jsem na holky pyšná za to, jak hráli. Myslím si, že jsme splnili vše, co jsme měli. Tedy až na jednu věc, a to, že jsme prohráli. Dneska opět v pět večer budeme hrát s Italkami. V tomto zápase bychom si mohli spravit chuť, ale hlavně bodovat. Právě jsem šla na snídani a potkala jsem se s Tomem Toufárkem. "Včera jste hráli úplně famózně," řekl mi. Usmála jsem se. "Děkuji, ale na vítězství to nestačilo," dodala jsem. "Však jedna nebo dvě prohry ještě nic neznamenají," řekl a mrknul na mě. "Vždyť jste poprvé na takovém turnaji, nikdo nemůže očekávat, že budete suverénně ničit jednoho soupeře za druhým," dodal. "To máš pravdu, jen jsem kapitánka, tak to více řeším no," řekla jsem. Potřebovala jsem si o tom s někým pohovořit. A Tom byl skvělý, uměl dokonale naslouchat. Kolikrát jsme v Detroitu zašli jen tak na skleničku, a pokecali. "Seděli jsme na tribuně a fandili, celé dění na ledě nás vtáhlo do děje a nejenom nás, ale i ostatní fanoušky," hovořil vesele Tom. Usmála jsem se. "Dnes nás čeká Itálie, tak jsem na ně zvědavá," "Itálie je na tom podobně, jako vy," "Také na olympiádě po dlouhé době, a troufnu si říci, že je roznesete na kopytech," hovořil. Rozesmála jsem se. "Holkám by to jistě pomohlo, uvidíme, jak se to celé vyvine," řekla jsem. "A vy dnes hrajete?" otázala jsem se. "Ano s Ruskem hned po vás," řekl mi. "Tak budu fandit zase já," dodala jsem. Přikývl. Dorazili jsme do restaurace a rozloučili se.

"Chtěl jsem vám něco ukázat," ozval se kouč a ukázal na tablet. Byl tam sestřih našeho utkání a k tomu nějaké povídání. Všechny jsme se nahnuli tak, abychom to viděli. Pan Lutonický pustil play. Byl tam náš nejznámější a nejlepší hokejový komentátor všech dob, Ladislav Fáberka. "Včera jsme byly svědky neuvěřitelného výkonu českých hokejistek pod vedením Jana Lutonického," hovořil Fáberka. "V zápase s Finskem dokázali udržet krok se soupeřkami a nutno podotknout byl to líbivý hokej," hovořil. Nyní se tam objevil kolega Ladislava Fáberky, který byl také docela známý. Jmenuje se Miroslav Kremlička. "Přesně tak, sami jsme viděli, že tento hokej vtáhnul do děje nejenom nás dva, ale i samotné publikum, které naše hra oslavila," hovořil. "Podívejte se sami," řekl. Až nyní se zde objevil celý sestřih důležitých a hezkých momentů, které se událi, viděli jsme všechny branky, které padli. Z ledu to nebylo tak poznat, ale hráli jsme opravdu dobře, na naše poměry. 

CZE : ITL

Už jsme seděli v kabině a byly připravené na dnešní malinko lehčí zápas s Itálií. Spoluhráčky vypadali o něco sebevědoměji a klidněji. Tak snad je nepodceníme. Nastal čas vstoupit na led, a vyhrát dnešní duel. Opět se splnili kapitánské povinnosti a náš rituál, s kterým jsme začali včera proti Finsku, a hned poté se šlo na úvodní buly. Trenéři útoky vůbec neměnili. Buly se mi povedlo vyhrát a hned jsem nahrávala Jitce Tomčíkové, která zavezla kotouč do útočné třetiny, a my ostatní ji v tom podporovali. Zatlačili jsme na soupeřky a nahrávali si. Zrovna jsem přihrála Jitce, která si najela do parádní pozice. Neváhala a gólmanku prostřelila. Ozvala se siréna oznamující vstřelenou branku, a fanoušci vyskočili ze sedaček a začali slavit. Jitka měla neskutečnou radost, ruce nahoře a snad jako by tomu nevěřila, že skórovala. Oslavili jsme vedení 1:0 i se střídačkou a pustili na led druhý útok. "GÓL!" zařvala jsem radostí a celá střídačka vyskočila na nohy a slavili jsme. Lucie Zavranová od modré čáry propálila vše, co ji stálo v cestě. A najednou jsme vedli 2:0. To bylo neskutečné radosti. Trenéři byly také takový uvolněnější a malinko se usmívali.

Druhá třetina přinesla i tlak soupeřek, které si v kabině o tom něco málo řekli. Bohužel pro ně úspěchem to neskončilo, jelikož Erika Farská byla opět famózní, a chytila vše, co mohla. A já jsem využila chyby v rozehrávce a dala jsem gól ze samostatného úniku. A tak jsme vedli 3:0. Také jsme dvakrát faulovali. Jednou za hákování, po druhé za vysokou hůl, ale obě oslabení jsme ubránili, i když párkrát jsme měli namále. Jakmile druhá třetina skončila, šli jsme do kabiny zase o něco veselejší. Sice jsme hráli proti týmu, který není o moc slabší než my, ale body potřebujeme, ještě nás čekají těžší soupeři. Odpočinuli jsme si, a občerstvili se. Panovala zde soustředěná atmosféra, a to bylo dobře.

Třetí třetina právě začala a soupeřky opět začali nás trápit. Jenže my hráli velice dobře. Po nějaké chvíli jsme se osvobodili, a přenechali nyní žezlo druhému útoku. Všechny jak jsme seděli na střídačce, jsme koukali na druhou pětku, která pokračovala v zodpovědné, ale k tomu i útočné akci. PANEBOŽE!! Dali jsme další gól! Pavlína Hagarová dostala perfektní přihrávku od Terky Sadlertové, a prostřelila gólmanku takzvaným teploměrem. Vyskočili jsme na nohy a slavili stav už 4:0. Čekala jsem snad skoro všechno, ale ne, že budeme takto produktivní. Každopádně jsem za to byla hrozně ráda, a vážila si toho, protože každý bod do tabulky je jako dar z nebes, a můj tým získá trošku sebevědomí, což na Kanadu bude potřeba. Na led šel třetí útok, a tak jsem se opět objevila na ledě. Nyní jsme byly nucené bránit, ale i Italka prostřelila vše, co mohla a tak snížila stav zápasu na 4:1. Docela mě to mrzelo, už kvůli Erice, která si mohla vychytat nulu. Nebylo však nic ztraceno, pořád jsme vedli. Musíme opět hrát tak, jako dosud, abychom se vyvarovali komplikacím. Na led šel poslední útok, a i ten překvapil svou dravostí, rychlostí a přesností. Trvalo to přesně minutu, a na inkasovanou branku jsme odpověděli vstřelených gólem. Tentokrát předvedla individuální akci Dagmar Hilbartová. A vedli jsme rázem 5:1. Tribuny opět slavili. A my pochopitelně také. Byly jsme rády, že jakmile skončila poslední třetina, mohli jsme si být jisté se ziskem tří důležitých bodů. Stáli jsme na modré lajně naproti soupeřkám a helmy jsme měli před sebou na ledě. Poprvé v turnaji nám za odměnu pustí českou hymnu a naše vlajka půjde ke stropu. Drželi jsme se za ramena a tvořili jsme dlouhý řetěz těl, včetně trenérů. Zpívali jsme slova naší hymny, a společně s tribunami bylo slyšet každé slovo. Byl to nádherný pocit, měla jsem radost, že jsme dnešní utkání tak zvládli.

"Tak a zítra budeme mít volno, během kterého se musíme připravit na Kanadu," ozval se hlavní kouč pan Lutonický. Všichni jsme přikyvovali na souhlas. Seděli jsme na večeři. Panovala tu mezi námi veselejší nálada a byly jsme uvolněné. Pustili zde i utkání Česka a Ruska. A tak celý náš tým kromě trenérů fandil našim.

Jan Lutonický

Celý náš tým mě mile překvapil. Čekal jsem debakl s Finskem, a dneska s Itálií jsem zase očekával, že budeme dotahovat, ale opak byl pravdou. Hráli jsme jako rovnocené soupeřky. Byl jsem na holky pyšný, že se neužírali, žádnými statistikami, a kdo ví čím, co experti vypouštěli z úst. Pozítří nás čeká větší oříšek. A to je Kanada. Bylo by hrozně fajn vybojovat nějaký bod, aspoň jeden za remízu. Zítra se na ně můžeme malinko připravit a říct si, co bychom měli hrát my, abychom měli šanci nějaký ten bod získat. "Nad čím zase přemýšlíš, Honzo," ozval se Antonín. "Nad Kanadou," řekl jsem. "To bude hodně těžké," potvrdil. "Zítra máme však den volna, a máme trošku času na to, abychom si o tom všem něco řekli," řekl Antonín. "Ano, za to volno jsem rád," připustil jsem. "Uvidíme, jak to celé dopadne, ale troufnu si tvrdit, že holky se nevzdají," povzbudil mě Antonín. Usmál jsem se. Je pravda, že proslov Michaely Summarové před zápasem s Finskem hodně pomohl. Označila spoluhráčky za zmoklé slepice, což mě dosti překvapilo, a obával jsem se negativní reakce, ale naštěstí se tak nestalo. Kapitánské céčko bylo ve správných rukou.