Z dálky jsi sledovala, jak Newt vede Thomase k vězení, napůl zakrytého ostrými keři.
Za poslední dobu jsi s Newtem nemluvila, ani se nenaskytla žádná příležitost, která by vás ke konverzaci donutila, jelikož většinu svého času trávil pomáháním ostatním placerům, ať už Pánvičkovi v kuchyni nebo stavitelům. Minho ti, sice neochotně, ale dovolil vrátit se do Labyrintu už během pár týdnů. Alespoň něco k tvé úlevě.
Podle Jeffa a Clinta se Alby zotavoval dobře, ale kvůli poslední události k němu nikoho nepouštěli. Život v Placu se po příchodu dívky hodně změnil. Klec se od té doby nevrátila dolů, což zapříčinilo, že se některých chlapců zmocnila panika. To bylo ale jen jednou záhadou, kterou jim Tvůrci připravili.
Po jedné noci strávené ve vězení, začal Thomas s Minhem prohledávat Labyrint, ty jsi se k nim přidala až po tom, co jsi se uzdravila. Tvoje léčba se vlekla strašně pomalu a nemohla jsi se dočkat, až se vrátíš do Labyrintu. Získávat naději pro ostatní placery.
...
Probrala jsi se ze svého snění a podívala jsi se na místo kde Newt naposledy stál. Zmizel.
Když jsi se podívala k bráně do Labyrintu, viděla jsi Minha a pár dalších běžců, jak se chystají odejít. Pořád žádné známky po Newtovi. Pak jsi se zahleděla na zahrady, nacházelo se zde několik chlapců, ale žádný z nich nebyl Newt.
Rozhodla jsi se poptat ostatních, první tě napadl Zart. Odhodlaným krokem jsi se za ním vydala.
"Ahoj Zarte, neviděl jsi Newta?" Zeptala jsi se, podíval se na tebe a rukama si kryl oči před sluncem.
"Právě zamířil do lesa pro další hnojivo, jestli za ním půjdeš, vezmi si rovnou kyblík, hodil by se nám." Mluvil a hodil ti kovovou nádobu.
"Díky!" Zavolala jsi na něj a vyrazila směrem k lesíku.
Stromy tyčící se k obloze vrhaly stíny na zem před tebou. Paprsky slunce občas prosvítaly hustým listím.
Nízké větve tě hladili po tváři. Cestou jsi narazila na velký kořen, který se pod tebou zjevil jako tichý, hnědý had. Lekla jsi se a potichu si zaklela.
Koutkem oka jsi viděla něco kovového, zalesklo se to pod slunečním paprskem a se šustěním se ta věc vytratila pod listy, ale ty jsi toho viděla dost, aby jsi poznala, že to byl Břitvoun. Malý ještěrčí špion pro Tvůrce.
Za posledním kmenem stromu jsi se konečně dostala k hnojivu. Šlápla jsi na větvičku, ta ti okamžitě praskla pod nohama a Newt se rychle otočil.
Jeho tvář se lehce začervenala a pak promluvil. "Ahoj."
"Proč se mi vyhýbáš?" Zeptala jsi se ještě před tím, než se stihl omluvit a zase odejít.
Mírně znervózněl pod tvým neuhýbajícím pohledem a znovu se začal červenat. "Nevyhýbám." Pokusil se protestovat.
Přistoupila jsi k němu o krok blíž. Nikdy dřív to mezi vámi nebylo tak trapné. Vždy jste si byli blízcí, navzájem si pomáhali. Když jeden z vás začal ztrácet naději, druhý mu pomohl znovu ji najít. Když měl jeden z vás potíže, druhý tu byl pro něj.
To bylo něco, co by jsi nechtěla jen tak ztratit.
"Co jsi mi chtěl říct, před tím než přišel Chuck?" Zeptala jsi se zvědavě a postoupila o krok blíže.
ČTEŠ
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
