S ohlušujícím skřípáním vyjížděla klec nahoru, začala zpomalovat až se nakonec zastavila úplně. Víko se otevřelo a všichni placeři se do klece zvědavě dívaly, ty a Gally jste zvedly kovové dveře nad klecí.
Stavitel skočil dolů a podal mu ruku. "První den, zelenáči. Budíček." Váhavě to nový chlapec přijmul. Gally se s malou námahou dostal z klece. Ty jsi bažovi nabídla svou ruku a pomohla mu, aby se taky vyškrábal ven.
Jeho modré oči se rozšířili, když otočil hlavu do všech směrů, utápěl se v tom co právě vidí. Všichni placeři se vysmáli jeho pohledu, ale když si vzpomněli na čas, kdy přijeli oni, na jejich pocit strachu a zmatku, utichli.
Bez varování zelenáč vyběhl, protlačil se mezi všemi placery a sprintoval přímo k bráně, která vedla do Labyrintu.
Povzdechla jsi si a rychle vyběhla za ním - musela jsi udělat cokoliv, co by mu zabránilo vběhnout do Labyrintu na téměř jistou smrt. Byl rychlí, ale pro tebe to nebylo nic velkého.
Za pár vteřin jsi mu byla v patách. Ale před tím než jsi ho stihla dopadnout zakopl a obličejem zasadil mrkev do země.
Sklouzla jsi se na bahně, ve snaze zpomalit se a když jsi zastavila, bez váhání jsi na něj skočila a přitiskla mu ruce k jeho bokům. "Co si myslíš, že děláš, bažo?" Z poloviny jsi vykřikla a z druhé poloviny těžce oddechovala na chlapce, co se pod tebou snažil bojovat. "Přestaň s tím!" Zasyčela jsi a pokračovala v násilném držení jeho těla.
Konečně, Alby a Gally chytili zelenáče, postavili ho na nohy a vedli ho do vězení. Jeho tělo sebou házelo v protestu, než ho strčili dovnitř. Vzdychla jsi a obrátila se k Newtovi. "No, neměli by jsme si s bažou promluvit?" Nabídl.
Zasténala jsi v odpovědi. "Tak pojďme, než si ze strachu nadělá do kalhot."
Newt se zasmál, když jste se vydali k vězení, odkud Alby a Gally právě odešli. "Jděte tomu bažantovi vysvětlit, kde to jsme a všechny tyhle plopáky," zvolal ještě Alby a přerušil tak rozhovor se stavitelem.
"Jdeme!" Vykřikla jsi nazpět.
...
O chvíli později jste se dostali ke statně navrženým dveřím. "Ahoj zelenáči." Zavolala jsi vesele přes mříže.
"Kde to jsem? Kdo jsi? Proč si na nic nevzpomínám? Co je zelenáč?" Křičel.
Zvedla jsi ruce, aby jsi přerušila vlnu otázek, které na tebe chrlil. "Woah, vydrž, jedna otázka."
"Pamatuješ si své jméno?" Zeptal se klidně Newt.
"Ne, nic si nepamatuju." Začal těžce dýchat v panice.
"Uklidni se, bažo." Snažila jsi se ho uklidnit. "Jsi v Placu, moje jméno je Y/N a tohle je Newt. Každý měsíc v kleci přijede novej zelenáč, bez vzpomínek, ale neboj se, stalo se to nám všem. Zelenáč, tak říkáme všem nováčkům, když si nemohou vzpomenout na své jméno, to se ti za pár dní vrátí."
Zamračil se a ty jsi slyšela zmatek v jeho hlase. "Kdo nás sem poslal?"
Newt se na tebe podíval, než se otočil zpět na zelenáčovu zmatenou tvář. "Říkáme jim Tvůrci, ale moc o nich nevíme." Vysvětlil.
ČTEŠ
Naděje (Newt x Reader)
Fanfic"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
