Poté, co Thomas zmizel ze dveří, Newt nezvykle ztichl. Ujišťoval tě, že se nic nestalo, ale jeho ticho říkalo opak.
Dokončila jsi svůj proslov o tom, co se k sakru v poslední době děje a zjistila, že na tebe Newt zírá s divným výrazem, jehož význam jsi nemohla zcela určit.
"Newte?"
Probral se ze svého snění, vypadal poněkud vyděšeně a zmateně na tebe hleděl.
"Promiň, co?" Zamumlal omluvně.
Zasténala jsi nad jeho chabou odpovědí a zavrtěla hlavou. 'Co to s ním je?'
"Neslyšel jsi ani slovo co jsem říkala?"
"Samozřejmě že slyšel!" Snažil se znít přesvědčivě.
Neoklamal tě a tak jsi na něj zírala, dokud nepřiznal barvu.
"Dobře, možná jsem chvíli neposlouchal."
Zkusila jsi to znovu. "Co je s tebou? Začal jsi se chovat vážně divně."
"No... Jen jsem... Byl jsem..." Koktal a červenal se, snažíc se najít nějakou rozumnou odpověď.
Následovalo trapné ticho, táhlo se několik dlouhých vteřin, než to ze sebe Newt konečně vyklopil. "Přemýšlel jsem, když... když jsi byla uvězněná v Labyrintu. Něco jsem si uvědomil."
Zmateně jsi zvedla jedno obočí. Když nepokračoval, zkusila jsi to ještě jednou.
"Uvědomil si co?"
Newt se začal šíleně červenat a nechtěl s tebou ani na zlomek vteřiny navázat oční kontakt. "Uvědomil jsem si, že tě nechci ztratit a kdyby... kdyby se ti něco stalo, nemohl bych sám se sebou žít, kdybych ti neřekl že... že..."
Jeho slova přerušila hlasitá rána a otevírání dveří, ve kterých se objevil šklebící a lehce zpocený obličej Chucka. Ty i Newt jste mírně nadskočili překvapením a přísahala bys, že jsi ho slyšela, jak si pro sebe potichu zaklel.
Tvůj dech se ti zadrhl v krku. 'Co chtěl říct?' Začala jsi cítit, jak se ti do tváří hrne horko. Radši jsi se začala soustředit na Chucka.
"Někdo řekl, že viděl Gallyho po schůzi vběhnout do Labyrintu a od tý doby ho nikdo neviděl." Chlapec mluvil zadýchaně a nevšímal si, co přerušil.
"Jsou si jistí, že to byl on?" Zeptala jsi se a snažila se dělat, jako by se nic nestalo.
"Kdo jiný by byl tak šílený? Jsou tu sice zvěsti, že ho jeho kamarádi skrývají." Pokrčil Chuck rameny a pokračoval. "Ale mám i dobrou zprávu. Večeře je připravená!"
"Jdeš Newte?" Zeptal se Chuck.
Jako odpověď zavrtěl hlavou. "Ne, připojím se k tobě později."
Vyšla jsi z místnosti a nechal tak tu trapnou chvíli za sebou. Chuck se nevinně připojil.
...
"Takže, Newt se chystal něco říct, ale Chuck ho přerušil?" Zeptal se Minho.
"Ano..." Zasténala jsi. "Myslím, že se mi teď vyhýbá."
Minho na tebe dál zíral, s úšklebkem na rtech. "Vážně ti to nedochází?"
"Co?" Zamračila jsi se mírně do něj strčila. "Víš snad něco? Prostě mi to řekni..."
Minho na tebe zavrtěl prstem a udržoval si svojí vážnou tvář. "Ne-e, mělo by to být dobrý."
ČTEŠ
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
