Naděje (Newt x Reader)

05 ▶ Nové objevy

Zbytek dne byl stejný. Ukázala jsi bažovi celý Plac a odpověděla na všechny jeho otázky. Zeptal se na mnoho otázek - víc než obvyklý nováček. S úsměvem jsi si vzpomněla, že jsi byla první den úplně stejná.

Brány se měly zavřít za deset minut, ale Minho pořád nebyl zpátky. Cítila jsi slabou vlnu obav, ale věděla jsi, že to moc neznamená; už dříve se vracel pozdě, stejně jako ty. "Pojď bažo, podíváme se, jak se Minho vrací."

"Minho?"

"Vůdce běžců." Vysvětlila jsi a vydali jste se na místo, kde už stál Newt a vyčkával.

...

O pár minut později ukázal Newt na uličku Labyrintu. S úlevou jsi si uvědomila, že je to Minho. Dostatečně brzy vyběhl z Labyrintu, lehl si na zem a protřel si oči.

Rychle jsi si k němu pospíšila. "Našel si něco?" Zeptala jsi se a očekávala obvyklé 'ne'. Stalo se tradicí, ptát se na tu stejnou otázku každý den, i přes to, že odpověď byla každý den stejná.

Jeho tvář se rozzářila, přikývl. "Co?" Vykřikla jsi - tak hlasitě, že pár zemvrtáků, kteří stáli opodál ve skupině, se otočili, aby zjistili, co se stalo.

"Našli jsme jednoho mrtvého." Řekl Minho, když Alby přiběhl.

"Mrtvého co?" Naléhala jsi na něj.

Otočil se, aby se díval přímo na tebe, v obličeji měl směsici starostí a vzrušení. "Mrtvého rmuta."

"Co tím myslíš?" Zeptal se Alby váhavě, jako by nedokázal zpracovat slova, která Minho právě vyslovil. Nikdo z nás nemohl.

Minho vztekle vzhlédl. "Myslím tím, co jsem řekl, byl tam mrtvý rmut."

"Takže jsi ho prozkoumával?" Zeptala jsi se.

"Samozřejmě že ne, brány se měly zavřít už za půl hodiny a já věděl, že by se mi nepodařilo vrátit včas, kdybych tam zůstal. Můžeme jít zítra."

Alby pomalu přikývl, stále se snažil vstřebat novinky. "Zítra, já, ty a Y/N půjdeme a prošetříme to. Zjistíme, jestli se nám dostane nějakého nového vodítka, jak se odsud dostat." Vyběhl směrem ke Dvoru a nechal tam nás čtyři stát.

Tohle bylo velké. Hlavní vůdce nikdy nevběhl do Labyrintu, ne od té doby, co měli všichni svou konkrétní práci.

Vzrušeně jsi si povídala se svými přáteli, zatím co jsi se vydala na místo, kde už většina jedla; Newt, Minho a baža šli za tebou.

...

Poděkovala jsi Pánvičkovi, když jsi si od něj vzala misku s lahodným pokrmem. Usmál se a přikývl na tebe v odpověď. Následující tvoje činy, si vzal baža svou misku a šel za tebou k tvému obvyklému stolu.

Vratká židle se zakymácela, když jsi se posadila a tak jsi zaklela, protože se málem rozpadla. Gally by měl opravit několik těchto židlí. Newt seděl napravo a baža usedl na místo po tvé levé straně.

"Co je tak úžasného na tom, vidět mrtvého rmuta?" Zelenáč se zeptal mezi sousty.

"Ještě nikdo nikdy předtím ho neviděl mrtvého." Vysvětlil Newt.

"Mohl by nám dát nějaké nové idcície k úniku z tohohle frasnýho místa." Minho se protáhl a posadil se naproti tobě.

"Tak jakej byl den jedna, bažo?" Zeptala jsi se, aby jsi změnila téma, než se znovu začne ptát na to, jak se stát běžcem.

Pokrčil rameny, vzal další lžíci jídla a zamyšleně žvýkal. "Dobře, asi je toho hodně, co se musím naučit."

"Povídej mi o tom." Souhlasila jsi, zatímco jsi si nabírala další lžičku pokrmu z misky. Vzpomínala jsi si na svůj první den a na ten zmatek, který jsi podstupovala v následujících týdnech.

"Brzy bude táborák." Řekl Minho, když jste dojedli. Ani jsi si neuvědomila, že začíná tma.

Všichni z vašeho stolu jste se postavili a současně zamířili k ohni, jehož plameny šplhaly výše a výše k jasné noční obloze a vytvářely tak jasnou zář, která postupně přivolala všechny ostatní placery.