Zhrozeně si se dívala na Thomase, ústa otevřená v překvapení. V noci se nikdo nikdy dobrovolně nenechal uvěznit v Labyrintu.
"Dobrá práce." Vyhrkl Minho. "Právě jsi se zabil."
"Co?" Thomasovi se zúžily oči, když se Minho zhroutil proti stěnám Labyrintu. Zelenáč se opatrně posunul dopředu a podíval se na Albyho. "Co se mu stalo?"
"Bodli ho; řekněme, že rmuti umí dobře hrát." Odpověděla jsi.
"Zemře?" Zeptal se Thomas váhavě.
"Pořád to nechápeš, grinde? Už jsme všichni dávno mrtvý." Zasyčel rozzlobeně mezi zuby Minho.
Chodbami se ozval hlasitý křik, který přerušil ticho po Minhovích slovech. Všichni strachem vyskočili a rozhlédli se kolem sebe.
"Musíme jít." Řekl Minho třesoucím hlasem.
"Nemůžeme ho tu jen tak nechat!" Thomas nevěřícně křičel a ukazoval na Albyho nehybné tělo.
"Má pravdu Minho." Prohodila jsi. "Dostali jsme ho tak daleko."
Minho v rozhořčení rozhodil ruce.
"Na tři, raz...dva...tři!" Společně jste vyzdvihli Albyho.
"Kam s ním půjdeme?" Řekla jsi.
Ale Thomas nedával pozor. Zamyšleně se díval na stěny Labyrintu. Sledujíc jeho pohled ti došlo, nad čím přemýšlel.
Minhovi to rychle došlo taky a společně jste Albyho tělo přivázali k pevným rostlinám, které obrůstali zdi Labyrintu.
S hrůzou jste všichni tři začali vytahovat jeho tělo k vrcholu kamenných zdí.
Ozvalo se další zaskřípání, ale tentokrát bylo blíž. Mnohem blíž.
"Rychle!" Vykřikla jsi a vší silou zatáhla. Nyní byl Alby tak v půlce zdi.
Pak jsi uslyšela dlouhé běsnění, skřípání a a řinčení, jako když se rozsypou hřebíky na kovovou podlahu, vycházelo z konce dlouhé chodby. Vyděšeně jste se za tím strašným zvukem všichni otočili.
A tam to stálo, velké mechanické končetiny škrábali do země, něco lepkavého tomu vytékalo z pulsujícího těla. Jakmile vás to zahlédlo, ozval se další hlasitý skřípot a vydalo se to plnou rychlostí vaším směrem.
"Musíme jít!" Zakřičel Minho a neztrácel čas, pustil rostlinu a sprintoval druhým směrem od mechanického stvoření.
Tvoje ruce byly k prasknutí, když jsi Albyho najednou držela jen s Thomasem. Jak rychle to jen bylo možné, jste uvázali rostlinu.
"Skvěle Thomasi, běžíme!" Když se rmut blížil, vyběhli jste za Minhem.
ČTEŠ
Naděje (Newt x Reader)
أدب الهواة"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
