Newt stále odmítal oční kontakt a potřásl hlavou, jako by to nic neznamenalo. Udělala jsi další krok vpřed.
"Newte, prosím." Prosila jsi, ale on se ani nepohnul. Stále se na tebe ani nepodíval. "Vždy jsme tu byli jeden pro druhého, na tomhle prokletém místě. Proč mi to nechceš říct?"
Zhluboka se nadechl. "Jen jsem chtěl říct, že jsi ten nejlepší přítel, kterého bych tady mohl mít."
Nadzvedla jsi obočí. On pustil svůj kbelík, který byl jen z půlky naplněný a začal rychle kulhat pryč. Jen jsi nevěřícně koukala na jeho záda. Poznala jsi, když lhal. Byl to přece jen tvůj nelepší přítel.
Netrvalo ti to dlouho a rozhodla jsi se běžet za ním. Pustila jsi svůj kbelík a vydala se jeho směrem.
Tentokrát jsi nezastavila. Běžela jsi mezi stromy.
Byla jsi běžec, rychlí běžec. Za chviličku se znovu objevil před tebou. S posledním skokem přes kořen stromu, jsi se zastavila kousek za ním, ale neotočil se.
Pár posledních dlouhých kroků, které vás rozdělovali, naklonila jsi se a chytla ho za ruku.
Otočil se čelem k tobě. "Hele, chtěl jsem-"
Nikdy jsi nezjistila co chtěl. Setkala jsi se svými rty s těmi jeho. Několik vteřin nijak nereagoval, jen tam stál, strnulý a překvapený. Až pak tě začal líbat taky. Jemně, ale vášnivě.
Polibek řekl slova, které jste tak dlouho ani jeden nebyl schopný vyslovit nahlas. Veškeré napětí z posledních dnů se rozplynulo pod vašimi dotyky. Všechen zmatek a strach se rozplynul pod vašimi rty.
Poprvé za dva roky se tvůj život zdál kompletní. Poslední kousky skládačky zapadly na své místo. Tak to bylo souzeno. Ani Tvůrci to nemohli změnit.
V tu chvíli neexistovalo nic jiného než ty a on.
Někdo si za vámi odkašlal. Ty i Newt jste od sebe rychle odskočili. Tvoje tváře hořeli, stejně tak Newtovi, když jste viděli, jak před vámi stojí chlapec a odvrací pohled.
"Mám přijít později? Jen že opravdu potřebujeme to hnojivo. Ale jestli ruším..." Zart trapně pošlapoval a a zakašlal si, aby se pokusil zamaskovat svoje nepohodlí.
"Tak trochu jsme ho tam nechali." Připustila jsi a ukázal směrem k opuštěným kbelíkům. Propletla jsi si ruce s Newtem a vyrazila směrem, kterým jste přišli.
"Dobře, já budu..." Slyšela jsi Zarta mumlat, přičemž vyrazil pryč z lesa.
Podívala jsi se na Newta a společně jste se rozesmáli. Ruku v ruce, s propletenými prsty, jste spokojeně procházeli mezi stromy. Připadalo ti to povědomé, ale nevěděla jsi jak ani proč.
ČTEŠ
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
