Thomas se poprvé vydal do Labyrintu jako běžec. I když jsi byla zklamaná, že jsi nemohla jít s nimi, snažila jsi se myslet na tu lepší stránku situace, všem jsi přinesla novou naději. S trochou štěstí by mohli objevit nějakou novou indicii. Přece jenom se od jeho příchodu objevují mnohem častěji.
Nicméně, všichni stále více a více pociťovali strach. Klec byla stále nahoře. Prázdná. Dnes vám měla přivézt zásoby. Zásoby, které vás posledních pár let držely naživu.
Dobrou zprávou bylo, že se Alby vrátil do svého postu vůdce. Snažil se udržovat klid, mír a rovnováhu, ale nikdo nebyl zcela spokojen.
Opřela jsi si hlavu o Newtovo rameno a povzdechla si. Otočil se na tebe, vzal tě kolem pasu a přitáhl si tě k sobě blíž.
"Asi bychom měli jít, musíme se setkat s Albym a jít k mapám, než se Thomas s Minhem vrátí. A to by mělo být brzo." Zašeptal ti do ucha, jeho dech tě šimral na tváři.
Neochotně jsi se odtáhla z jeho hřejícího objetí a vstala. Připojil se k tobě, vzal tě za ruku a společně jste se vydali do mapového bunkru.
Alby se k vám po cestě přidal, vypadal poněkud podrážděně. Ani vás nepozdravil. Za chvíli jste došli k malé dřevěné budce, Newt odemkl dveře a pustil vás dovnitř.
O několik okamžiků neustálého ticha dovnitř vtrhl Minho s Thomasem, oba byli celý zarudlý, snažili se popadnout dech.
"Našli jste něco?" Okamžitě se vyptával Alby, rozhodnutý zbytečně neztrácet čas.
Minho zaskočeně odpověděl. "Taky tě rád vidím. A ano ve skutečnosti jsme něco našli."
"Celý tohle frasný místo se rozpadá." Skoro až zavrčel Alby.
"Co se stalo tentokrát?" Zeptal se zmatený Minho.
"Klec se pořád nespustila zpátky dolů. A dneska měli přijet zásoby. Všichni začínají panikařit." Uvědomil je Newt.
"No, my našli něco divného." Minho začal vysvětlovat jejich experimenty na Útesu. "Házeli jsme přes okraj kameny, vždycky padali dolů do temnoty, ale pak najednou v jednom místě prostě zmizeli." Vychrlil ze sebe. "Musí tam žít nebo tak něco."
"Rmutí nora." Dodal Thomas.
Newt pozvedl obočí a zmateně na ně zíral. "Musím to vidět, abych tomu uvěřil." Alby něco zamumlal.
"Musíme to zablokovat, nějak to zastavit." Navrhl Minho. Alby na něj jenom zíral nevěřícným pohledem.
Zoufale jsi zakroutila hlavou. "To nepomůže. Dokážou lézt po stěnách pamatuješ?"
Zvenku se náhle ozval křik, vaše pětice se otočila a zírala co se děje.
Byla jsi nejblíže u dveří a tak jsi se rozhodla, že to půjdeš prozkoumat. Jakmile jsi ale otevřela dveře, před očima se ti objevila malá kudrnatá hlava.
Chuck se šťastně vydal směrem k budově, mával rukama a křičel, když viděl, jak vykukuješ ven. "Ta dívka! Ta dívka je vzhůru!"
Ohromeně jsi se podívala zpět na své přátelé. "Slyšeli jste to? Ta druhá dívka, konečně se probudila."
Všichni jste natěšeně opouštěli budovu a rychlým tempem se vydali k meďochům. Rozhlídla jsi se a všimla si, že za vámi nejde Thomas. Otočila jsi hlavu do všech směrů, ale on nikde nebyl. Zmizel.
Nedávala jsi tomu velkou pozornost. Tvá mysl byla příliš zaměstnána pocitem obav a maličkým kouskem naděje.
'Mohla by nám dát nějaká vodítka k úniku? Co o tomhle místě věděla? Proč tentokrát poslali dívku?'
Doufejme, že na tyto otázky brzy zjistíš odpověď.
ČTEŠ
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
