Dexter Wolf (DOKONČENO)

6-Útěk

Muž s maskou chce ještě před upevněním vlkovi nasadit náhubek. Byla zde sice ta varianta vlka uspat, ale muž neměl tušení, zda by to neovlivnilo chod zákroku...
Teď nastává ta chvíle, kdy je třeba zaútočit. Vlk jí musí využít!
Odrazí se co nejpružněji jen momentalně dokáže směrem k muži s maskou. Ten jen zděšeně vykulí oči. Vlk se mu zakousne v letu do krku. Muž s maskou upadá k zemi. Vlk ho celou dobu drží pevně za hrdlo, ze kterého se již valí potoky krve. Po chvilce se vlk rozhodne muže pustit. Muž si chytne ránu, zatímco se už válí v louži své vlastní krve. Dýchá s určitou obtíží. Jde to znát podle chraptivého zvuku. Ten vydává při každém nádechu. Sundá si masku aby se mu lépe dýchalo. Vlkovi se tedy poprvé ukáže jeho tvář. Starší již šedivý muž, vlasy má krátkého střihu. Vypadá to, že zranění nebude slučitelné s dlouhodobým životem. Vlk má tlamu celou od krve. Je na něj vcelku děsivý pohled. Po chvilce zkoumání obličeje muže již bez masky se ho rozhodne v tomhle stavu v místnosti zanechat.
Za to, co prováděl ostatním živočišným druhům, si nic víc ani nezaslouží. Teď je ta jediná možná chvíle, kdy uprchnout. Vlk vykulhá z místnosti a rozhlíží se po dlouhé chodbě. Na chodbě se nachází plno dveří, nezbývá mu nic jiného než je začít postupně otevírat. Sice se mu staví na zadní špatně, ale nějak se ke klice dostat musí. Otevře teprve 3. dveře a za těmi se nachází chodba. Předtím než se rozhodne do chodby vejít, ohlédne se za zraněným mužem. Muž se zdá být mrtvý. Hrudní koš se mu nezvedá, takže nejspíše nedýchá. Už se ani nijak nehýbe. Krev už mu z rány přestala téct. Vlk obrátí svůj pohled zpět k té nově objevené chodbě. Když už se chystá vykročit, do hlavy mu vstoupí jedna myšlenka. Co kdyby vypustil všechny zvířata? Jelikož je osvobodit chce, jde prohledat muže v louži krve.
Na pásku kolem pasu má upevněn svazek klíčů. Je na něm asi 10 klíčů, ale jen jeden z nich je menší. Ten snad bude pasovat do klecí. Klíče popadne do tlamy a jde na to. První vejde do místnosti, ve které se sám nacházel. Klíč drží celou dobu v tlamě a taky tak odemkne úspěšně první klec. Postupně obchází všechny místnosti. Hlavní Chodba se začíná plnit všemožnou zvěří.

"Tak...
Snad je to vše..."
Povzdechne si sám pro sebe.

Vrhne se s klíčema v tlamě zpět k té neznámé chodbě. Chodba je vcelku temná, ale jsou zde jen jedny dveře na jejím konci. Vlk se tedy vydá přímo k ním.
Když se postaví na zadní a zkusí dveře odemknout, jsou zamčeny. Chvilku zkouší, který klíč do dveří pasuje.
Čtvrtý klíč konečně trefný, dveře tedy odemkne a čumákem postrkuje, aby se otevřeli. Za dveřmi je celkem velká místnost, nikdo se v ní nenachází. Na jejím konci jsou obrovské prosklené dveře, ty jsou ovšem zamknuté. Ven přes sklo nevidí, jelikož je matné. Vlkovi nezbyde nic jiného, než dveře prorazit, jelikož žádný z klíčů na svazku do dveří nepasuje. Sklo bude muset prorazit svým vlastním tělem. Po prvním vražení tělem do skla ho pouze jemně poškodí. Od prosklených dveří udělá pár kroků a zkouší do dveří opět naběhnout. Na skle se začne vytvářet každým nárazem čím dál tím větší pavouk. Při pátém náběhu sklo konečně prorazí. Srst ho před vážnými ránami ochrání a tak má na těle akorát jemné škrábance. Když se z průletu sklem vzpamatuje, rozhlédne se.
Jediné co se mu však naskytne je pohled na les, ve kterém se není schopen zorientovat. Venku je tma, i tak se potřebuje od budovy co nejvíce vzdálit aby ho nikdo nenašel. Rozhodne se tedy běžet do neznáma. Svým kulhavým během se žene lesem a snaží se najít nějaké místo, které by dokázal rozpoznat. Ostatní zvířata už šla svou cestou. Do chvilky si uvědomí, že tenhle les nikdy předtím nenavštívil a kdo ví, jak daleko se od svého původního obydlí vlastně nachází.

...

Už uběhlo asi půl hodiny od útěku. Vlk se rozhodne kvůli úkrutnému hladu něco ulovit. Problém je, že je sám a není momentálně schopný příliš prudkých pohybů. Nějak se ale o sebe postarat musí a tak mu nezbývá nic jiného. Lov tedy zahájí... Plíží se sám lesem a vyčkává na svou kořist. Do teď se nic nedělo. V tom vlk spatří menší srnku. Ta by se dala ulovit, ale bude potřeba se dostat hodně blízko, poté až zaútočit. Vlk se tedy ke srnce pomalu plíží. Srnka se jen nerušeně pase. Vlk už je celkem blízko, rozhodne se tedy pro útok. Vyskočí stejně jako před chvílí na muže s maskou a vrhne se srně po krku. Nestihla uhnout a tak se úspěšně stala vlkovou obětí. Už jen nehybně leží na zemi, zatímco jí vlk okusuje levý bok. Jedna taková srna by byla jídlem pro celou smečku, vlk tedy dost velkou část těla nechá nedotčenou a kráčí pryč. Tlamu má celou od krve, ale to měl i předtím. Rozhodne se tedy porozhlédnout po vodě. Má velikou žízeň a k tomu se potřebuje zbavit té krve. Po lese pobíhá sem a tam, vodu zatím bohužel hledá marně. Po nějaké té chvíli se rozhodne hledání odložit na zítřek...

"Tak jo...
Po vodě se porozhlédnu zítra za denního světla."
Zamumlá si sám pro sebe.

Teď je ještě třeba najít místo k přespání...
Bloudí tedy ještě chvíli lesem, dokud nenajde úkryt. Úkrytem se mu stane vyvrácený strom. Schová se do koruny která je hustě pokrytá listím.
Tam by měl přenocovat relativně bezpečně. Vlk je z dnešního dne opravdu vyčerpaný. I přes to, že prahne po vodě usne do pár minut...

...

Vlk se probouzí již za denního světla. Obloha je krásně modrá, ptáčci zpívají.

"Krasný to den na výpravu za vodou."
Řekne si pro sebe.

Ze svého provizorního úkrytu vyleze.
Protáhne si páteř a jde na to. Cítí se už trochu lépe. Je to tím, že se mu vrátila svoboda a bez té, by se mu žilo těžko.
Za denního světla najde do třiceti minut malý potůček. Hned jak ho spatří, k němu vyběhne.

"Konečně!"
Řekne si spokojeně pro sebe v běhu.

Už je u něj a tak okamžitě hltá vodu.
Pití mu trvá dost dlouho. V zajetí bylo vody hrozně málo. Když už je zavodněn, musí si pořádně umít ten zakrvavený čumák. Snaží se si pomoct i levou tlapkou. Ačkoliv mu to zabralo celkem dost času, povedlo se. Teď když už nevypadá jako vražedná bestie, si musí v hlavě srovnat co vlastně bude dál. Hledat svou smečku by bylo jako hledat jehlu v kupce sena.
I kdyby je našel, kdo ví zda by ho přijali.
Bude muset najít novou, nebo si založit svou. Po chvíli uvažovaní si vzpomene na ty vlky, co viděl hned první den v místnosti, do které ho uzamknuli.

"Přece nemůžou být moc daleko..."
Řekne si pro sebe.

Zamyšleně jen tak kouká do neznáma.

"Musím je co nejdříve najít!"
Po chvíli s odhodláním pronese.

Rozběhne se za svými stopami vedoucími od budovy, ze které utekl.
V blátě jdou jeho stopy vidět skvěle.
Následuje je, dokud se nedostane zpět k budově. Raději se k ní ale nepřibližuje. Co když se po něm třeba Tom shání. Snaží se tedy hledat vlčí stopy někde dál od budovy. Rozhlíží se ve svém okolí po zemi, dokud nenajde stopy podobné těm jeho. Když se podívá na cestičku vytvořenou ze stop, něco je v nepořádku. Četnost těch stop je dost vysoká. Nejspíše je nemohl udělat jeden vlk. Je tedy možné, že když půjde po stopách, najde všechny ty vlky na jednom místě. Vydá se tedy po stopách opět směrem od budovy. Stopy naštěstí vedou po hlíněné pěšince a tak jsou lehce viditelné.

...

Stopy už následuje 15 minut. Pořád věří tomu, že je neztratí. nyní stopy vedou do menší jeskyně. Vlk doufá v to, že se tam vlci nachází a že ho příjmou.
Už je dost blízko, ale zatím nikoho uvnitř nevidí. K jeskyni se blíží z pravé strany a tak moc dovnitř nevidí. Potřebuje se k ní ovšem dostat nenápadně, aby první zjístil, zda to jsou opravdu oni. Už je vcelku blízko. Začne se radovat hned, jak spatří bílý huňatý ocásek. Když dovnitř nahlédne, jsou tam čtyři vlci ležící na zemi.
Všichni 4 ho již zpozorovali, zatím nijak na jeho přítomnost nereagujou. Vlk pomalu přistupuje blíže. Zdá se, že členům nově vzniklé smečky jeho přítomnost nevadí. Dva vlci jsou šedí, jeden černý a jeden bílý. Ten bílý se postaví a jde pomalu k vlkovi.
Vlk si všimne, že se jedná o jedinou samici ve smečce. Zároveň je Alfa celé smečky. Vlk si před ní lehne, aby jí naznačil svou podřazenost. Bílá vlčice ho trochu očmuchá, po chvíli prohlížení vlka si všimne jeho rány, tu mu párkrát oblízne a vrátí se na své místo. Všichni jsou unavení a tak spokojeně v jeskyni usnou.

Dnes dost dlouhá kapitola.
Snad se líbila!
Těším se na vás u 7. kapitoly!