Dexter Wolf (DOKONČENO)

13-Zábava

Je krásné slunečné ráno. Dex se pořád rozvaluje na pohovce. Přes okno na jeho srst dopadají paprsky slunce, které příjemně hřejí. Ten pocit si užívá. Naneštěstí pro něj je po chvilce slunce zahaleno mrakem. Když už ho nemá co hřát, rozhodne se porozhlídnout kolem. Budova není příliš rozlehlá. Místnost ve které strávil noc je v 1. patře. Poprvé když do budovy vešel, místnosti si nevšiml. Je totiž v rohu místnosti hned u vchodu. Celkem malá místnost, hodí se k odpočinku. Není zde ani příliš bohatá výzdoba. Pár jednoduchých abstraktních obrazů a pohovka u okraje místnosti. Ve středu místnosti se rozléhá šedý koberec. Dex tedy projde hlavní místností, kterou již viděl a nastoupí si do výtahu. První se chce ohlédnout po podzemí a tak stiskne tlačítko pro přepravu dolů. Patra mezi sebou nemají příliš velké mezery, takže je dole rychle. Dveře se otevřou a on se může vydat na průzkum. Nachází se zde chodba, vcelku dlouhá. Když jí Dex prochází, po pravici ho míjí dveře cel. Všechny jsou ovšem prázdné. Na konci jsou ještě jedny dveře. Ty ho zaujmou a tak si to k ním namíří. Když je otevře, nahlédne do místnosti. První co se mu vybaví při pohledu na ní, je ta přesvětlená místnost.
Ta ve které pracoval muž s maskou. Po zádech mu projede mráz. Místnosti si jsou atmosférou velmi podobné. Navíc se na zdejším pultku nacházejí pozůstatky zaschlé krve. Taktéž náčiní na stolku je od krve neočištěné. Jediné co místnost od té předešlé výrazně odlišuje, je osvětlení. Místnost totiž není vůbec osvětlená a zdá se být dlouhodobě opuštěna. Dexovi je z pohledu na ní dost špatně. Místnost tedy dlouho neprohlíží a zamíří zpět do výtahu. Poté se rychle přepraví do prvního patra. Cestou se trošku pozastaví nad tím, čí ta krev mohla být. Na přemýšlení však moc času nemá, jelikož se už nachází v druhém poschodí. Tam už taky byl. Projde tedy chodbou k jediné místnosti, ke které se jde zde dostat. Dveře jsou pouze přivřené. Dex si je tedy čumákem otevře. Uvnitř se nachází Anton. Sedí u stolku a na něčem pracuje. Dexe příliš jeho práce nezajímá. Má ovšem potichu puštěnou hudbu. Samozřejmě stejnou, jako naposled. Dex se do hudby s chutí zaposlouchá.
Po chvíli se rozhodne, že se na chvilku zdrží. Sedne si tedy na černý koberec uprostřed místnosti.

"Mohl bys tu hudbu dát nahlas?"
Zeptá se Dex Antona.

Anton po chvíli přikývne a hudbu opravdu pustí hlasitěji. V tu chvíli je hudbou zaplavená celá místnost. Dex se v tom vyžívá stejně, jako tenkrát v autě.
Po chvíli si lehne a při poslechu hudby relaxuje. Anton momentálně nemá nic na práci a tak stejně, jako Dex jen relaxuje u hudby. Skladby jsou řazeny v playlistu a tak se není třeba starat o pořadí. Hudba jede sama, takže oba v místnosti usnou.

...

Dex vstane. Anton ještě spí a tak se Dex rozhodne nezpozorovaně místnost opustit. Před tím ještě hudbu v místnosti ztlumí. Opatrně za sebou zavře dveře a jde k výtahu...

"Musím tady vydržet...
Nedá se nic dělat..."
Povzdechne si Dex.

Sveze se do přízemí, kde si poté zaleze znovu do své oblíbené místnosti s pohovkou a tak si lehne. Přemýšlí nad tím, jak vlastně vyřeší celý ten problém.
Jelikož u přemýšlení celou dobu leží, usne. Na druhou stranu zde stejně není co dělat a tak si tím pospáváním aspoň krátí čas.

...

Dex se vzbudí už k večeru, venku je ale ještě pořád světlo. Přemýšlí nad tím, jak by se mohl zabavit. Hravost mu přecejen zůstala. Kdyby si měl s kým hrát, zabaví se. Anton je ovšem jeho zajatcem. Navíc nevypadá na to, že by si chtěl s Dexem zrovna hrát.
V budově se pak nachází jedině ostraha.
Ta tady ovšem skoro nikdy nikde není.
Proč by tu postávali bez zbraní...
Možná by někoho z nich mohl vyzvat ke hře, když by se tu ukázal. Chtělo by to ještě nějakou hračku, ale v budově jí nejspíše nemá kde najít.

"Tohle už vyřeším zítra..."
Řekne si pro sebe.

Před spaním si ještě vyslouží jídlo, které jím sem každý den vozí. Pak už ulehne na své pohovce a propadne spánku...

...

Když se ráno Dex vzbudí, rozhodne se jít vyčkávat ke dveřím na nějakého člena ochranky. Chvilku tam sice musí jen tak postávat, ale poté konečně nastane jeho chvíle. Dovnitř vchází ten muž, který dříve hlídal Dexovu celu. Nyní však nic nehlídá, jelikož nemá svou výbavu. Dex mu hned při příchodu zastoupí cestu. Muž je momentálně bezbranný. Nemá tušení co po něm Dex chce a tak trochu znejistí.

"C-co se děje?"
Vykoktá ze sebe.

Dex si před něj sedne a zatímco vrtí ocáskem řekne s úsměvem.

"Chtěl bych si hrát."

Jen co to dořekne muž zaraženě na Dexe hledí.

"Koupíš mi nějakej míček?"
Zeptá se po chvíli Dex.

Situace mu příjde dost trapná. Ještě dva dny zpátky vyhrožoval něčím životem a teď tady žadoní o míček na hraní. I přes to doufá, že se svého míčku dočká.

"Ty po mě chceš míček!?"
Udiveně se ujišťuje muž.

Dex po chvilce přikývne. Stud však dává dost silně najevo. Muži příjde celá situace dost vtipná. Dexovi nakonec vyhoví.

"Fajn...
Ale musíš počkat..."
Pronese muž.

"Jistě!"
Nadšeně vyjekne Dex.

Je rád za to, že si zajistil nějakou zábavu.
Teď už je třeba jen počkat. Čekání se mu zdá nekonečné, jelikož Dex není zrovna trpělivý. I přes to se konečně dočká a muž se vrátí.

"Tady máš..."
Promluví k Dexovi.

Modrý míček mu hodí přes hlavní místnost. Jen co Dex míček spatří, rozběhne se k němu. Málem v běhu podrazí muži nohy. Těsně se mu stihne vyhnout a už se vrhá na míček. Hned jak ho v tlamě stiskne mezi zuby, ozve se hlasité písknutí.

"I s pískatkem!"
Procedí mezi zuby veselý Dex.

Míček samozřejmě celou dobu drží v pevném stisku. Doběhne spokojeně s míčkem k muži, který do teď pouze přihlížel. Muž ovšem nadále jen přihlíží. Dex mu tedy naznačí, že si vyžaduje jeho společnost při hraní. To udělá tím, že mu míček položí na zem k nohám. Muž se ale moc do hry zapojit nechce. Dex tedy se zklamáním jde zpět k pohovce. V tom uslyší ránu. Otočí se a zjistí, že mu muž míček hodil. Míček se v letu odrazil o stěnu, proto ta rána. Dexovi se na tváři vykouzlí úsměv a s chutí se za míčkem rozběhne. V běhu neodhadne délku brzdné dálky. Hned jak míček v běhu popadne do tlamy se povalí na zem. Tím se mu povede ztlumit rychlost nárazu do stěny za ním. Náraz ho naštěstí moc nebolel. Pro něj je stejně podstatnější to, že chytil svůj míček.
Muž mezitím úsměvně Dexe pozoroval. Po cestě zpět k muži si s míčkem v tlamě píská. Opět ho položí k nohám muže a vyčkává na hod.
Muž se snaží pokaždé hodit míček jinam.
Po chvilce využijí ke hře i místnost s pohovkou. Muž se taktéž baví pohledem na zabaveného vlka. S Dexem vymyšlenou hrou den uteče jako voda. Tím jak se přes den zabavil, na něj dolehla únava. Usne tedy hodně rychle...

Doufám, že se vám 13. kapitola líbila!
Těším se na vás u pokračování!!!