1. kapitola

506 11 4
                                    

Hermiona Grangerová seděla v zákulisí čarodějnického klubu Kouzelná harfa a připravovala se na své další představení. Už několik let ji kouzelníci a čarodějky na celém světě znali jako velmi nadanou zpěvačku.

Nikdy se nevzdala svých snah změnit společnost k lepšímu a proto její koncerty byly zároveň i charitativními a podpůrnými vystoupeními, kde přednášela svůj názor i na do té doby značně opomíjená témata.

Zpočátku se na ni dívali skepticky. Teď ji většina čarodějnického světa zbožňovala a média se předháněla v otázkách, jaké následující tabu se jí, díky jejímu vlivu válečné hrdinky, podaří zlomit jako další.

Dnešní představení pro ni bylo velmi osobní, protože ho pořádala na počest padlých v obou válkách s Voldemortem. Harry ho sice nakonec porazil v šestém roce v Bradavicích, ale i tak byl počet obětí jeho hrůzovlády strašlivý. Dnes chtěla těmto lidem vzdát hold. Všem, za jejichž smrt ten odporný netvor mohl.

Z úvah ji vytrhlo zapraskání sklenice. Podívala se šokovaně na stolek u zrcadla. Nápoj se pod vlivem jejího smutku a hněvu zahřál natolik, že vroucí voda popraskala sklo, než zmizela ve formě páry. 

Rozhlédla se, jestli to nikdo neviděl a s hlubokým nádechem se přiměla uklidnit. Její schopnost ovládat vodu v jakémkoli skupenství se občas dostala mimo kontrolu.

Když znovu pohlédla na svůj odraz, očekávaná modrá záře už vyhasínala. Pak byly její oči opět stejně hnědé jako vždy.

 Pak byly její oči opět stejně hnědé jako vždy

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tajemství zůstalo v bezpečí. Její vzhled působil natolik lidský, že nikdo ani na první pohled nepoznal, že nebyla jen čarodějka mudlovského původu. Pravdu se dozvěděla velmi mladá.


Měla normální dětství až na pár výjimek. Její rodiče byli mudlovští zubaři, kteří ji nikdy nezapomněli připomenout, ať už slovy nebo jakýmkoli činem, že ji milovali.

Její život se ale přece jen něčím odlišoval. Každý měsíc během úplňku matka pečlivě zatahovala závěsy v jejím pokoji a ještě pozorněji kontrolovala, zda jejich dům řádně uzamkla. V té době na to byla Hermiona tak zvyklá, že jí to zvláštní ani nepřipadalo. Proč taky? Dům zamykali všichni a máma pravděpodobně nechtěla, aby jí světlo měsíce budilo.

Když pak přišel její dopis z Bradavic, rodiče váhali. Nakonec jí s vysvětlením pár pravidel, která musela dodržovat, dovolili školu čar a kouzel navštěvovat.

Pak ji předali v látce zabalený předmět tvaru obdélníku, ale požádali Hermionu, aby ho rozbalila, jen tehdy, kdyby se snad stalo něco velmi zvláštního.

Hermionino nadšení z nové školy a přátel ji tak ovládlo, že na slib zapomněla hned první úplněk.

Uprostřed noci ji probudilo šeptání. Slyšela ho jasně a hlasitě, ale vypadalo to, že na ostatní spící dívky v pokoji nemělo vůbec žádný vliv. Ji však neskutečně lákalo. Měsíční světlo, které zářilo na její postel ji hypnoticky svádělo, aby opustila nebelvírskou kolej. Vydala se chodbami hradu až k Černému jezeru. Hned, jak k němu dorazila, ji šepot naváděl, aby do něj vstoupila.

Hlas oceánuKde žijí příběhy. Začni objevovat