Z Hermiony Grangerové se po vystudování Bradavické školy čar a kouzel stala slavná světově uznávaná zpěvačka, která díky svému vlivu pomalu ale jistě mění čarodějnickou společnost.
Svými příliš pokrokovými názory na sebe upoutá nechtěnou pozornost...
Bolest, co oba v ten moment pocítili, byla strašlivá. Chvílemi dokázala překonat i kletbu Cruciatus. Jejich těly manipulovala nějaká neviditelná síla. Hermionina napřažená ruka jim naznačila, kdo tu měl kontrolu nad situací.
„Co s vámi," uvažovala Hermiona chladnokrevně nahlas a její modře zářící oči střídavě zíraly z jednoho na druhého, „mám zastavit vaše bušící srdce, spustit krvácení do mozků, vyrvat každou rudou kapičku skrze kůži..."
Draco na ni upřel prosebný pohled. „Hermiono..."
„Ne," zavrčela podrážděně, „odkud sakra víte, jak se jmenuju? Neznám vás!"
Ta slova jimi projela jako ostří nože. Tak tohle se s ní tedy stalo? Zapomněla na ně? Ginny Potterová by jim řekla, kdyby Hermiona na sebe použila paměťové kouzlo, takže ke ztrátě vzpomínek muselo dojít, až když se dotkla vody a proměnila se.
Vysvětlovalo to, proč se ženy z její rodiny, co odešly, nikdy nevrátily. Změnily se na stejné bezcitné mořské bytosti, o kterých se psalo ve starověkých legendách i v knihách o kouzelných tvorech. Jak hluboký musel být žal, co jí ve své neskutečné hlouposti způsobili, že se rozhodla raději zvolit tuhle cestu bez návratu?
„V životě jsme provedli spoustu příšerných věcí," pronesl Blaise, „lhali, mučili a několikrát zabili. Opakovaně porušovali zákon."
Hermiona obrátila pozornost k Blaiseovi a ten sebou škubl pod vlivem nové vlny mučení. „Žádná další slova," pronesla ledově chladným hlasem neúprosně.
„Ale nic z toho," pokračoval Draco, protože ona se musela dozvědět pravdu, „se nevyrovná tomu, že jsme zklamali tebe." Zasyčel bolestí, co jím okamžitě prošla, ale přesto se na ni stále díval. „Takže to udělej, pokud musíš. Zabij nás. Zasloužíme si to. Tímhle si se stala kvůli nám."
Draco a Blaise na sebe pohlédli, než znovu zírali Hermioně přímo do očí. Slzy, co jim tekly po zrudlých tvářích, v ten moment skanuly do modré vody.
*******
Jakmile ty kapky dopadly na hladinu jezírka, Hermioniným tělem projel šok, jako by jí zasáhl blesk. Jejich vzpomínky plné emocí zaplavily její mysl. Záblesky z mládí v Bradavické škole čar a kouzel plné neochotného obdivu její osoby zpovzdálí kvůli její chytrosti a nadání se mísili s chvílemi odporu vůči ní pokaždé, co ji Malfoy nazval mudlovskou šmejdkou a když mu ve třetím roce jejich studia dala pěstí.
Následovalo naprosté překvapení, jakmile se objevila v překrásných šatech na vánočním plese při Turnaji tří kouzelníků. Dále frustrace při snaze ji sledovat v pátém ročníku a odhalit skrýš Brumbálovy armády. Tu naprosto překryla touha při erotických setkáních mezi ní a Zabinim při jejich aférce těsně před vypuknutím boje.
Nečekaná snaha zjistit, co se s ní po druhé čarodějnické válce stalo, se náhle změnila v posedlost vlastnit jí, jakmile se poprvé objevila v Anglii po pěti letech a zazpívala v Kouzelné harfě. Ta provázela i chtíč, když ji sváděli a dotýkali se jí během jejího nedobrovolného pobytu v jejich sídle.
Pak se proměnila v smutek a žal, protože ji nechali jít, než se k nim přidala obrovská odhodlanost najít ji. Poslední a zároveň nejsilnější jejich emoci nedokázala identifikovat nebo si to snad nechtěla připustit. Přesně ta však rozmrazila její ledové srdce a vrátila jí paměť v záblesku jasného světla.
Jakmile se její vědomí ocitlo zpět ve svatyni mořských panen, znovu na ně pohlédla. „Draco, Blaisi," zeptala se udiveně. Nedokázala uvěřit, že tam skutečně byli. Ruku napřaženou směrem k nim okamžitě stáhla. Objala sebe sama pažemi a odvrátila se. „Co tu děláte," špitla a hlas se jí třásl.
Místo odpovědi ji obklopilo kouzlo a nesmírně opatrně ji zvedlo z vody. Pár vteřin na to přistála před nimi. Další magie ji osušila a Hermionin tyrkysovozlatý ocas se proměnil v nohy. Opět měla na sobě stejné oblečení, jako když skočila z útesu u jejího domu v Kentu. Indigové a bouřkově šedé oči ji přitom intenzivně sledovaly.
„Přišli jsme si pro tebe," pronesl Blaise.
„Proč," zašeptala a pohled se jí zamlžil potlačovaným pláčem.
Draco jí jemně prsty otřel mokré tváře, než jí na krk připnul její přívešek s modrým kamenem, který jí tehdy, co ho po letech poprvé spatřila v cele v jejich sídle, sebral. „Protože tě milujeme," zašeptal a pohladil proměněnou modrou kapku, co ji zastudila na kůži. Následně zaváhal, než ji opatrně políbil.
Blaise neváhal jako blonďák, když si hned potom ukořistil její rty, ale i jeho dotek působil něžně. „Odpusť nám, prosím," hlesl a společně s Dracem jí do klína položili dvě dokonalé rudé růže, co se magicky objevily v jejich rukou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
S prosebnými výrazy před ní klečeli a čekali na verdikt. Mohla odmítnout. Bolest, kterou jí způsobili, se zase vrátila. Jenže to nedokázala, protože ta poslední neidentifikovaná emoce, jež cítila, zatímco si prohlížela jejich vzpomínky, začala dávat smysl. Jemně prsty pohladila červené květiny. Tyhle symbolizovaly jejich lásku k ní.
Jizvy na zlomeném srdci se začaly zacelovat. „Taky vás miluju," špitla před tím, než je oba objala a začala znovu nenasytně vášnivě líbat. Nepřestala ani, když poznala, že se přemístili a ona se ocitla v bělostných peřinách.
V momentě, kdy se na vteřinu odtáhli a začali z ní sundávat oblečení, spatřila, že se objevili v kajutě nějaké lodi. Pak už veškeré myšlenky zmizely v záplavě vášnivého milování.
