Z Hermiony Grangerové se po vystudování Bradavické školy čar a kouzel stala slavná světově uznávaná zpěvačka, která díky svému vlivu pomalu ale jistě mění čarodějnickou společnost.
Svými příliš pokrokovými názory na sebe upoutá nechtěnou pozornost...
Už po druhé se Hermiona ocitla uvězněná v objetí. Tentokrát ji držel Zabini. Po sexu jí přinesl pozdní snídani do postele a lehl si vedle ní, když jedla. Jakmile občerstvení dokončila, okamžitě ji zase políbil. Znovu se jí dotýkal a vzrušoval ji.
Nechápala, jak se přes veškerý odpor v hlavě pořád dokázala cítit tak dobře. Její mysl neustále protestovala, ale tělo bylo spokojené.
Když Zabinimu přestal dotek stačit, opět se přesunul mezi její nohy a pohodlně se uvelebil. Nebránila se. I kdyby se vzepřela Malfoyovi, Zabinimu nemohla vzdorovat. Jeho indigové oči neopustily její jantarově hnědé. Zůstal na ní ležet a jen se jí díval do tváře.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na moment jí připadalo jako by v jeho pohledu znovu spatřila toho muže, ke kterému snad něco cítila v Bradavicích. Toho vášnivého studenta, co prahl po vědomostech stejně jako ona. Co se týkalo známek, zaujal místo hned za ní a Malfoyem. Jen prostě tolik nevyčníval kvůli přátelům nebo přehnanému čistokrevnému elitářství s absolutní nenávistí k mudlorozeným a mudlům.
Náhle ten nesmírně bolestný okamžik plný vzpomínek zmizel. Opět v něm viděla muže, kterým se stal. Musel poznat změnu v jejím chování, protože do ní náhle prudce zasunul erekci.
Vzdychla a jeho rty se zkroutily do jeho vlastní verze úšklebku, až příliš se podobal tomu Malfoyovu. To ho také odlišovalo od jejího Blaise. Jeho úsměvy byly vždy upřímné.
Vzpomněla si na Nottova slova ohledně mučících technik obou těch čarodějů. Zabiniho pomalé tempo připomínalo jeho zjevnou zálibu prodloužit účinek jeho týrání. Díval se na ni a užíval si, jak se svíjela citlivostí. Věděla, co dělal. Čekal, až ho začne zase prosit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Držela zbytečky své důstojnosti tak dlouho, jak jen dokázala. Poslední sekundy jejího vzdoru. Připomínku, proč ji před všemi těmi lety moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru a nevzdala se ani za války. Jenže nakonec znovu podlehla. „Prosím," zasténala, „víc."
Sklonil se a políbil jí. V jeho očích spatřila záblesk triumfu stejně jako předtím u Malfoye. „Jak si přeješ," špitl pobaveně. Začal nemilosrdně přirážet dlouhými tahy a změnil úhel, aby do ní pronikl ještě hlouběji. Brzy ji stupňované napětí vrhlo do propasti a extáze zaplavila její smysly. Následoval jí téměř okamžitě a explodoval uvnitř ní.
Poté je oba převalil tak, aby leželi naproti sobě. Nohou přes její bok je stále držel v intimním spojení. Jemně se dotýkal její kůže a díval se, jak z ní účinky orgasmu začaly vyprchávat.
„Neuvěřitelné. Vždycky jsme spolu byli dobří," řekl, když se na něj zase podívala, „a to jsem ani netušil, co skutečně jsi." Zvedl ruku a přesunul neposedný pramen jejích vlasů za ucho. Ta něha jí připomínala staré časy. Už po druhé chtěla věřit, že její Blaise z Bradavic nezmizel. Na kratičký moment ho v něm zase zahlédla.
„Kdyby ses vzdala, dali bychom ti s Dracem vše, po čem bys toužila," pronesl Zabini a ve vteřině se změnil opět na prohnaného zmijozeláka, co ji unesl, aby ji s Malfoyem mohli zaplést do temných sítí svých špinavých her a všeho, co si pro ni naplánovali.
„Chci jen mou svobodu," prohlásila, vykroutila se z jeho držení a zvedla se z postele. Divila se, že ji nezastavil, ale momentálně se od něj chtěla dostat, co nejdál to šlo v tomhle pokoji, protože odejít z něj by ji jistě nenechal.
Popadla nejbližší kus oblečení a přehodila si ho přes sebe. Její nahota jí teď připadala jako zranitelnost. Nezáleželo na tom, že znal pravděpodobně každou část jejího těla.
Přesunula se až k oknu. Zírala na oceán a připadalo jí, jako by svůj živel a druhý domov zradila. Měla být přece nespoutaná a nezkrotná jako on. A především volná.
„Tohle jediné ne," hlesl a v jeho hlase zaznělo podráždění. Musel s ní být posedlý jako Malfoy, jen to lépe skrýval.
Ucítila jeho přítomnost za zády, ale nepohnula se a ani neotočila. „Pobavili jste se," zavrčela podrážděně, „nechte mě jít!"
Pozorovala jeho odraz a podle jeho výrazu poznala, že zadržoval hněv. Nikdy u něj takové chování neviděla. Hlavou jí začaly probíhat varovné myšlenky. Jak trpělivý dokázal být, než se někoho rozhodl zabít? Chtěl to teď udělat? Bude prodlužovat její utrpení nebo přizve Malfoye a jeho hůlka vrhne smrtící kletbu? Nebo ji snad připravili ještě něco horšího?
Zabini sevřel pěsti, nadechl se a zase se uvolnil. „Ty jsi naše. Dokud neřekneme jinak, neopustíš tohle místo." Odstoupil od ní.
Obrátila se a podívala se na něj. Už se oblékl švihnutím hůlky a na polštář položil modrou růži propletenou s oranžovou. Opatrně přejel prsty po květech obou rostlin. Pořád neznala význam toho zvláštního gesta.
„Dnes večer pořádáme s Dracem párty s pár obchodními partnery. Budeš tam jako speciální host. Theo pro tebe přijde v pět hodin odpoledne. Buď připravená," prohlásil nekompromisním tónem a mávnutím hůlky se na stole objevilo několik druhů zkrášlovacích prostředků na obličej, voňavky a nějaké šperky. Přes opěradlo křesla ležely velmi krátké šaty. Čekala by, že budou zelené nebo stříbrné. Byly rudé jako krev.
Tušila, co to znamenalo, když se ji nebáli ukázat. Do domu pozvali pár dalších jejich známých podnikajících v něčem nezákonně. Zločince jakými se stali oni a hodlali jim ukázat svou trofej. Malfoy se vždycky chlubil svým majetkem.
Přejela prsty přes značku na zápěstí. „Takže se mám před nimi producírovat jako vaše osobní děvka," konstatovala a odmítla se na Zabiniho znovu podívat.
„Bude lepší, když si budou myslet tohle," oznámil jí, když se k ní znovu přiblížil, „nechtěla bys, aby skutečně znali pravdu. Že, ne?" Pohladil jí po tváři a ona na něj šokem vytřeštila oči. „Mořské panny jsou nesmírně vzácné. Vlasy jdou použít jako jádra do hůlek a stejně jako slzy, šupiny, krev a další části jejich těla jako přísady do lektvarů." Tohle by očekávala od Malfoye, ale nikdy od něho. „Máš ohromnou cenu. Nezkoušej znovu naši trpělivost."
Jakmile se za ním zabouchly dveře, sesunula se na podlahu přesně tam, kde předtím stála. Doufala, že Harry s Ronem nevzdali pátrání. Přála si, aby mohla pohnout s oceánem a potopit tohle prokleté místo pod jeho hladinu i s těma dvěma.
