Z Hermiony Grangerové se po vystudování Bradavické školy čar a kouzel stala slavná světově uznávaná zpěvačka, která díky svému vlivu pomalu ale jistě mění čarodějnickou společnost.
Svými příliš pokrokovými názory na sebe upoutá nechtěnou pozornost...
Hermiona zírala na záliv ze stínu stromů na pozemku. Rukou hladila na hlavě vedle ní ležícího nundu spokojeně předoucího jako obrovská kočka.
Hlavou jí probíhaly myšlenky na včerejší noc a především na to, co se dozvěděla o vztahu mezi Malfoyem a Zabinim. Ráno, po dlouhé noci plné nesčetného množství erotických pozic a vášnivých polibků i mezi oběma muži, se vzbudila v pevném majetném objetí propletených tmavých a světlých paží a nohou. S obtížemi se jí podařilo vylézt z obrovské postele, aniž by náhodou vzbudila oba nebo jednoho z nich.
Její šaty ležely roztrhané na kusy na podlaze, kam je ti dva odhodili. Spodní prádlo nikde neviděla. Proto si oblékla černou košili jednoho ze dvou čarodějů, kterou objevila jako první. Podle vůně poznala, že patřila Malfoyovi.
Jakmile zahalila své tělo, na bosých nohách opatrně našlapovala zády ke dveřím s pohledem upřeným na dva spící čistokrevné čaroděje. Nespustila je z očí ani ve chvíli, kdy vzala za kliku a otevřela svou únikovou cestu z místnosti.
V momentě, kdy se ocitla na chodbě, běžela do svého pokoje. Jakmile se tam dostala, spěšně ze sebe sundala Malfoyovu košili a popadla čisté spodní prádlo, tričko a kraťasy. Šla se okamžitě vykoupat. Drhla kůži, ale přesto opět nedokázala smýt jejich dotek. S povzdechem vypustila vodu z vany a s trochou soustředění pohybem ruky osušila své tělo a tyrkysovozlatá ploutev se zase změnila na nohy.
Oblékla se a s povzdechem vstoupila do ložnice. Zůstala zaraženě zírat na postel. Její ústup zjevně pozorovaly po celou dobu. Na stolku měla čerstvě připravenou snídani a na polštáři prostorného lůžka ležely dvě modré růže propletené s oranžovými. Začala chápat, co to podivné gesto představovalo. Ty modré připomínaly každý dotek a polibek, kterými ji ovládli. Ty oranžové znamenaly sexuální spojení, co vždy skončila vyvrcholením. Darované květiny zaručovaly, že nemohla zapomenout, že ji vlastnili.
Jediný pocit hrdosti jí působilo to, že nevyhráli úplně. Nezáleželo na tom, jak moc se snažili, sváděli ji a mučili oddalováním orgasmu, jejich jména nevykřikla ani jednou. Pořád pro ni byli Malfoy a Zabini.
Po jídle vyklouzla ven z domu a od té doby se před nimi skrývala. Přemýšlela, co bude dělat dál. Nějak se odtud stále musela dostat. Nundu znovu zůstal jedinou vítanou společností. Opravdový přítel v jejím osamělém vězení.
„Tušil jsem, že se pravděpodobně schováváš tady," ozvalo se kousek od ní, „Draco a Blaise by tě našli rychleji než já, ale momentálně řeší jednu naléhavou záležitost." Spatřila vesele šklebícího se Notta opírajícího se o nejbližší strom. V jedné ruce měl hůlku a v druhé srolovanou kopii Denního Věštce. Pohledem těkal mezi Hermionou a šelmou, co ho pozorně sledovala.
„On sice nemluví," odpověděla mu Hermiona a pohladila stvoření, jež na nevítaného čaroděje se zavrčením vycenilo zuby, mezi ušima, „ale je to jediná magická bytost, které tady mohu věřit, Notte. Vím, že by mě ochránil před ostatními obyvateli tohoto místa."
Nott si povzdechl a schoval hůlku. „Bych bych raději, kdybys mi říkala Theo. Oslovení Nott patřilo mému otci a toho jsem vždycky nesnášel," prohlásil s odporem patrným v hlase. Pomalu přišel k Hermioně a usadil se na její straně, co byla dále od nebezpečně tvářící se šelmy. „Možná to tak nevypadá, ale Draco a Blaise ti neublíží."
Hermiona se sarkasticky zasmála. „Udělali ze mě proti mé vůli děvku. Záleží jim jen na nich samotných. Jakmile je přestanu bavit, skončím stejně jako každý, kdo se jim zprotivil," zavrčela na něj zuřivě, odvrátila se od něj a zase zírala na oceán. Chvíli oba mlčeli. Jen poslouchali šumění vln, co znovu a znovu zmáčely písek a drobné kamínky na pláži.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Moje matka zemřela ještě před druhou čarodějnickou válkou," pronesl zničehonic Theo a upřel na Hermionu své smaragdově zelené oči, „když Fenixův řád a Potter vyhráli bitvu o Bradavice v našem šestém ročníku, šel můj otec do Azkabanu. Zůstal jsem sám. Topil se v depresích, protože jsem se často ocitl na stránkách Denního Věštce. Označovali mě za syna netvora a chtěli, abych seděl v cele vedle něho."
Na okamžik ztichl a Hermiona hodlala promluvit, ale jeho další pohled ji zastavil. „Draco a Blaise tu pro mě byli, když už jsem to nezvládal sám. Je společnost taky odsoudila a rodiče už nemají. Vzali mě k sobě domů. Bez nich bych to nezvládl."
Hermiona pečlivě uvažovala o všem, co jí prozradil. Přesto mezi nimi pociťovala zásadní rozdíl. „Ty jsi jejich přítel, Theo," prohlásila nakonec a zvedla se na nohy, „já jsem pro ně mudlovská šmejdka a kamarádka Harryho Pottera a Rona Weasleyho. Nechtějí nic jiného, než mě srazit na kolena a zlomit, aby se pomstili za všechno, co se jim stalo."
Přestože ovládali její tělo, cítila stále sílu své mysli, kterou dokázali při společně strávených chvílích utlumit, ale nikdy úplně umlčet. Nejspíš díky tomu, že se narodila jako mořská panna. Měla odvážnou a divokou duši, co ji dostala i do nebelvíru a odmítala poddat se těm dvěma čarodějům.
Očima zabloudila k odloženým kouzelnickým novinám, co se pod náporem lehkého vánku rozevřely na úvodní stránce. Vedle nepřehlédnutelného nápisu Denní Věštec spatřila datum vydání a zůstala stát jako paralyzovaná.
„To je... to je z dneška," zeptala se Thea a spodní ret se jí začal třásl stejně jako obě ruce.
„Ano," odpověděl čaroděj zjevně šokovaný náhlou změnou Hermionina chování, „tady," hlesl a zvedl Věštce a nabídl jí ho, „chceš si ho přečíst?"
Hermiona od něj zacouvala a beze slova se rozběhla k domu. Neotočila se, ani když na ni zavolal. Nevěděla, že ve svém vězení strávila už tolik času.
V momentě, kdy se vřítila do svého pokoje, se rozbrečela. Tohle datum bylo pro ni velmi důležité. Každý rok tento den trávila sama a truchlila i po tak dlouhé době. Nemohla přestat myslet na to, jak se stala sirotkem a poslední mořskou pannou z její rodiny.
S bolestným smutkem vzpomínala na rodiče, jež jí před pěti lety vzal někdo ze smrtijedů. Nikdy nevypátrala, který z Voldemortových odporných stoupenců je zavraždil.
