Z Hermiony Grangerové se po vystudování Bradavické školy čar a kouzel stala slavná světově uznávaná zpěvačka, která díky svému vlivu pomalu ale jistě mění čarodějnickou společnost.
Svými příliš pokrokovými názory na sebe upoutá nechtěnou pozornost...
Hermiona zírala z okna svého pokoje na moře. Nevěděla, jak dlouho už u něj takhle seděla bez hnutí. Jen pozorovala vlnící se vodu a hlavou se jí honily nejrůznější myšlenky hlavně na minulou noc, na kterou by nejradši zapomněla.
„Cítím, jak se třeseš," zašeptal a přejížděl prsty po pravé bradavce tak dlouho, dokud neztvrdla tak, jak považoval za dokonalé. Stejně jako ta levá.
Nedokázala potlačit vzdech, když jeho druhá ruka již po několikáté proklouzla mezi nohy a nutila ji k dalšímu orgasmu. Celou tu dobu ji sledoval a pokaždé se mu na tváři objevilo potěšení z triumfu, když ji udělal.
„Prosím, už dost," hlesla Hermiona zadýchaně, „přestaň, Malfoyi!"
Rty se mu opět zkřivily do toho jeho úšklebku. „Ještě ne. Teprve až se vzdáš," odpověděl jí těsně předtím, než se přes ni převalil další orgasmus.
Trpělivě čekal, než mu znovu začala věnovat pozornost. Pak se přesunul k dolní polovině jejího těla. Jakmile se uvelebil mezi jejíma nohama a roztáhl je, aby se mohl podívat na její pravděpodobně teď nesmírně zarudlé a citlivé místo.
Když spatřil, že se na něj dívala, zase se ušklíbl. Jakmile sklonil hlavu, došlo jí, co hodlal udělat. Jenže ať se snažila sebevíc, její tělo reagovalo přesně tak, jak požadoval.
V extázi zvrátila hlavu dozadu a vyklenula záda. Její hlasitý vzdech ho přiměl, aby svým jazykem přejel po klitorisu ještě intenzivněji, než ho opět strčil do ní.
A pak, když se zase ocitla na samém okraji propasti, se zastavil. Posunul se, aby se znovu tyčil nad ní. Jeho bouřkově šedé oči zíraly do těch jejích a ústa měl mokrá.
„Chceš to," zeptal se a provokativně přejel prsty po třesoucí se kůži a olízl si rty.
Hermiona se snažila odvrátit, ale druhou rukou jí přinutil, aby její pohled směřoval na něj. „Ptám se, chceš to," zopakoval nemilosrdně a lehce přitlačil na klitoris.
Ten pocit se stal nesnesitelným natolik, že v tu chvíli učinila to, co nikdy nechtěla. „Ano, prosím, Malfoyi," křikla těsně předtím, než ten nateklý svazek nervů konečně stiskl a jí se opět zatemnilo před očima.
Navzdory jeho chování, si ji ten večer nevzal tak, jak předpokládala. I přes velmi viditelnou erekci v černých kalhotách po tom posledním orgasmu vstal. Jen na ni intenzivně hleděl, než kouzlem rozvázal smaragdové pásky na jejích zápěstích a kotnících.
„Věděl jsem, že se nakonec vzdáš," zašeptal, než ji políbil a odešel.
Hermiona byla natolik slabá, že nedokázala přes sebe ani přehodit přikrývku a usnula, jak ji zanechal. Ráno se probudila přikrytá. Vedle ní na polštáři našla další modrou růži, tentokrát ji však dotyčný věznitel ovázal zmijozelsky zelenou stuhou.
Zírala se na květinu, co zanechala, tam kde ji on položil. Jak se mohla vzdát? Měla bojovat až do konce, ale Malfoy byl velmi dobrý v tom, co dělal. Teď už chápala pravdivost jeho slov, když jí naznačil, jak přesně ji hodlali se Zabinim mučit.
Ze vzpomínek ji vyrušilo vrznutí dveří. Otočila se a spatřila jejího druhého tyrana. Zabini poklidně přešel k místu, kde seděla. Sledoval ji a potom zvedl jednu z jejích rukou a přejel prstem přes zarudlé zápěstí. Stuhy vyrobené z hedvábí zanechaly po sobě dost viditelné otisky.
„Jak se cítíš," pronesl, zatímco zkoumal podrážděnou kůži.
„Jako by tě to snad zajímalo," odsekla a vytrhla ruku z jeho držení a přivinula jí k sobě.
Zabini kupodivu zůstal, kde byl a jen se na ni díval. „Vím, jaký Draco dokáže být, když chce dosáhnout svého a vím, jak tvrdohlavá jsi," řekl naprosto klidně, „kdyby si nakonec neudělala to, co chtěl, pokračoval by, dokud by se tak nestalo."
„Kéž bych to neudělala," zavrčela na tmavovlasého čaroděje.
Zabini se pobaveně usmál a nataženou rukou zastrčil jeden pramen jejích vlasů za ucho. „Podle toho, co jsem slyšel," prohlásil a přiblížil se k ní, „sis to náramně užila."
Hermiona se pokusila vzdálit, ale zády narazila na rám okna. „Ne dobrovolně, donutil mě k tomu."
Zabini na to nic neodpověděl. Jen zničehonic odhrnul vlasy z jejího krku a začal ji líbat na citlivou kůži, o které moc dobře věděl, že je jednou z jejích erotogenních zón. Pak zahákl prsty za ramínka jejího trička a začal ho pomalu sunout dolů po jejích pažích.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ne," hlesla, ale víc ze sebe nedokázala dostat. Její tělo podlehlo tomuto čaroději už dávno. Stejně jako pomalu ale jistě začínalo patřit Malfoyovi. Jen si to nechtěla připustit.
„Vím, že tě Draco utahal," zamumlal jí do ucha, „ale včera tě přiměl přijít mnohokrát." Ušklíbl se. „A já nechci přijít o svůj rekord."
Zvedl jí a přešel pár kroky k posteli. Hodíl ji na lůžko do peřin. Než se stačila vzdálit, hůlkou odstranil její oblečení a přitáhl ji za kotníky k sobě. Jednou rukou ji chytil za zápěstí a druhou roztáhl nohy. Sklonil mezi ně hlavu a ona opět ztratila sílu se bránit, když začal používat ten talentovaný jazyk přesně, jak si pamatovala.
O pár hodin později ji pozoroval ze stejného místa jako v noci Malfoy. Stejně jako blonďák si ji nevzal celou cestou.
Neměla vůli se hnout a tak jen unaveně sledovala, jak na polštář položil modrou růži vedle té od Malfoye. Pak jeho indigové oči zase prohlédly její zpocenou kůži, než se podíval do těch jejích.
Sklonil se a políbil ji. Pak zvedl její ruku a přitlačil ji na vztyčený rozkrok v kalhotách. „Brzy tohle pocítíš v sobě. A budeš to chtít znovu a znovu. Stejně jako kdysi ve škole. Jednou si mi dala ochutnávku, jaké to je a brzy mi budeš patřit úplně. Stejně jako Dracovi."
Když se za ním potom zabouchly dveře, schoulila se do klubíčka a z očí ji začaly téct slzy. Plakala, protože kdyby měla obraceč času, vyhledala by svoje mladší já. I kdyby tím narušila samotné předivo času, řekla by mladé Hermioně, aby si nikdy nezačínala nic s tmavovlasým zmijozelským studentem s tmavou pletí a indigově modrýma okouzlujícíma očima. Varovala by jí, aby přestala zpívat na břehu Černého jezera a Malfoy se tak nikdy nestal posedlý jejím hlasem.
Ale vzlykala z ještě jednoho důvodu. Protože měl pravdu. Nehledě na to, jak moc její mysl protestovala, je nedokázala zastavit.
