Z Hermiony Grangerové se po vystudování Bradavické školy čar a kouzel stala slavná světově uznávaná zpěvačka, která díky svému vlivu pomalu ale jistě mění čarodějnickou společnost.
Svými příliš pokrokovými názory na sebe upoutá nechtěnou pozornost...
„Něco nového," zeptala se Ginny Rona, když se s Harrym vrátil zpátky na základnu Agentury odhalování zločinu.
„Ne. V domě jejích rodičů také není," odpověděl její bratr.
„Sakra! Je mi jedno, jak dlouho to potrvá, Seamusi. Zkontaktujeme veškeré informátory! Někdo přece musí něco vědět," přerušil jejich rozhovor naštvaný Harry, co stál uprostřed obrovské místnosti v AOZ a neřízeně ječel na každého, kdo se kolem něho odvážil jen projít.
„Harry," promluvila na něj jemně Ginny a objala ho, „musíš se uklidnit..."
„Jak se mám uklidnit," řekl Harry s patrným zoufalstvím, „je pohřešovaná už dvanáct hodin. To je spousta času na to, aby ji někdo..."
„Takhle nesmíme uvažovat," zarazil ho Ron, „kdyby ji chtěl ten někdo mrtvou, neunášel by ji."
„Ron má pravdu, Harry," souhlasila Ginny, „Hermiona může být ještě naživu. V AOZ jsou ti nejlepší agenti. Najdeme ji."
Harry popadl Ginny kolem pasu a políbil ji. „Děkuju," zašeptal, „tohle jsem potřeboval." Obrátil pozornost ke všem přítomným. Většina z nich Hermionu znala osobně a přátelila se s ní. „Někdo si myslí, že může jen tak unést naši Hermionu a že mu to projde," promlouval k jeho lidem se zpátky nabytou sebedůvěrou, „ale my jsme AOZ! Dokážeme těm parchantům, že si s námi začínat neměli!"
*******
První myšlenka, která proběhla Hermioně hlavou byla, že zase zapomněla zavřít doma okno a proto cítila takový chlad. Hned následující tuto teorii vyvrátila, když si uvědomila, že v tuto roční dobu teploty v Anglii tolik neklesaly.
Otevřela oči. Rozhlédla se a zjistila, že se rozhodně nenacházela ve svém domě. Malou místnost lemovaly kamenné stěny. Podlahu tvořila stejná dlažba. Ležela na matraci naproti dřevěným dveřím s jedním malým zamřížovaným oknem.
„Takže už si vzhůru," ozval se hlas kousek od ní.
Podívala se na muže opírajícího se o stěnu. Měl na sobě černý oblek a v pravé ruce držel hůlku. Kdyby se k němu dokázala rychle dostat, snad by mu ji mohla sebrat. Tento nápad vzápětí zavrhla, když mu pohlédla do tváře. Světlé blonďaté vlasy a intenzivní šedé oči v momentě prozradily jeho identitu.
„Malfoyi," zavrčela na něj, prudce se zvedla na nohy a pochodovala k němu. Těsně u cíle ji ale hrubá síla zarazila v postupu. Kotník ji obepínal nějaký druh okouzleného řetězu. „Okamžitě mě pusť! Nebo přísahám, až sem Harry a Ron přijdou tak..."
Malfoy se při její výhrůžce jen zasmál, než ji znovu probodl nepříjemně intenzivním bouřkově šedým pohledem. „Potter, Weasley a ani nikdo další z té jejich AOZ tě tu nenajde," pronesl mrazivým tónem a přistoupil blíž k Hermioně. Pohyboval se pomalu jako šelma ke kořisti.
Mudlorozené čarodějce se to ani trochu nelíbilo. Zvykla si, že se jí vždy spíše štítil, než aby u ní stál blízko. Udělala podvědomý krok vzad, ale on ji následoval. „Harry moc dobře ví, kde je Malfoyovo panství a..."
„Nejsme na panství," zarazil ji a ušklíbl se na šok v jejím obličeji, „tohle sídlo jsme vybudovali s Blaisem. Oficiálně neexistuje." Rty se mu zkřivily do ještě ďábelštějšího úšklebku. „Je pod Fideliovým zaklínadlem a jen velmi málo lidí ví, kde se skutečně nachází. Takže dokud se nerozhodneme jinak, jsi náš vězeň."
Takže tam někde byl i Zabini, uvažovala Hermiona. Situace se čím dál zhoršovala a nepomohlo tomu ani to, že se právě ocitla zády ke zdi a on se stále přibližoval.
„Co ode mě vy dva chcete?" Doufala, že nepostřehl, jak nejistě se cítila.
Zastavil se pár centimetru od ní a sledoval ji s neznámým výrazem ve tváři. „Víš ještě ve škole," promluvil najednou a její otázku úplně ignoroval, „jsem každý měsíc o úplňku kolem půlnoci poslouchal neuvěřitelný zpěv."
Ne. To ne. Snad se mýlila v tom, kam směřoval. „Myslel jsem si, že jsem zešílel," pokračoval ve vyprávění, „protože se mi nikdy nepodařilo najít toho tvora. Až do chvíle, kdy jsem na představení v Kouzelné harfě slyšel tvůj hlas naprosto identický s tou múzou z Bradavic." Její nejhorší obava se právě vyplnila. „Nikdy by mě nenapadlo, že mou sirénou si vždycky byla ty. A teď tě mám," prohlásil nakonec potěšeně.
Jeho slova ji podráždila, ale také ji dala novou naději. Zmínka o siréně jí totiž vnukla nový nápad. „Nech mě jít, hned," rozkázala a veškerou zbylou energii v těle upnula k tomu příkazu.
„Takže je to pravda," konstatoval naprosto klidně, jako by na něj neměla ani trochu vliv, „tvoje oči modře září."
Projela jí vlna zděšení. Nejen, že zjistil, že se odlišovala, ale vůbec nereagoval na magickou moc jejího hlasu. To se ještě nikdy nestalo.
„Přijdu na to, co si zač. Donutím tě odhalit tvé tajemství," oznámil jí a sledoval ji teď s ještě více nepříjemným zájmem. Alespoň věděla, že stále neznal celou pravdu. Jenže ani to by neúčinnost její schopnosti nevysvětlovalo.
„Já se tě nebojím, Malfoyi," odporovala mu, „ani Zabiniho. Potkala jsem dost lidí jako jste vy a zažila dost bolesti, aby mě tvoje vyhrožování zastrašilo."
Jeho obličej se v mžiku přiblížil k jejímu stejně jako jeho ruka. Čekala ránu, ale on jen přejel prstem přes její klíční kost směrem k výstřihu trička. Pak paží škubl. Jakmile zapínání na jejím řetízku povolilo, pochopila, co udělal. Na dlani mu ležel modrý kámen, který nosila na krku a nikdy ho nesundávala. Sama ho vytvořila z kapky mořské vody, když poprvé plavala proměněná v oceánu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Malfoy si ho zvědavě prohlížel. „Kdo říkal něco o bolesti, Grangerová?" Znovu obrátil pohled na ni a hůlkou přejel po její tváři a šíji, než ji zastavil pod krkem a tlakem na kůži přinutil Hermionu zvednout hlavu, aby se mu zase podívala do očí. „Jsou i jiné způsoby, jak tě zlomit." Zastrčil jí neposedný pramen vlasů za ucho. „Takové, které si rozhodně s Blaisem užíváme mnohem více," zašeptal a ona zadržela dech. Nemohl přece navrhovat to, co si myslela.
„Blaise mi vyprávěl o Vás dvou v Bradavicích," řekl a v očích mu opět pobaveně zajiskřilo.
Vzpomínka na její vztah, pokud se to tak dalo nazvat, se Zabinim ve škole jí prošla jako zásah bleskem. Těch pár týdnů tajných vášnivých setkání ve výklencích, učebnách nebo Komnatě nejvyšší potřeby uzavřela hluboko do své mysli. Už nikdy se tím nechtěla nechat ovlivnit. Jenže tenhle plán počítal s tím, že Zabini nadobro zmizel z jejího života.
„Vědí Potter a Weasley, jaká skutečně je jejich nebelvírská princezna? Blaiseův popis byl... velmi detailní," zašeptal jí pár centimetrů od jejích rtů.
„To je minulost," zasyčela na něj a ulevilo se jí, že o krok ustoupil, když nečekal tak silný odpor. „Nikdy jsem spojení se Zabinim nepřestala považovat za lehkomyslnou chybu."
Malfoy znovu naklonil hlavu na stranu a chvilku ji pozoroval. „Uvidíme," hlesl zničehonic. Pak odešel a její přívěsek si vzal sebou.
