19. kapitola

316 13 7
                                    

Draco a Blaise se přenesli do Kentu na adresu, kterou jim dala Ginny Potterová. Potter a Weasley proti tomu hlasitě protestovali, ale zrzavá čarodějka se zjevně učila, jak je zklidnit, od Hermiony.

„Pokud ji někdo přivede, budou to oni," zavrčela na ně podrážděně, „chci Hermionu zpátky a jestli se je pokusíte zastavit, použiju svoje patentované nestvůrné netopýří zaklínadlo!"

Draco zděšené pohledy Pottera a Weasleyho chápal, sám účinek toho kouzla zažil v Bradavicích a nehodlal se hněvu téhle čarodějky už nikdy vystavit. Raději si odpustil všechny poznámky a stejně jako Blaise jen zrzce poděkoval. A zmizel z ústředí AOZ dříve, než si to mohla rozmyslet.

Místo Hermiona opatřila ochrannou magií, ale jako by je složité bezpečnostní kletby ignorovaly. Působilo to tam opuštěně, ale protože Hermiona neodešla před dlouhou dobou, stále to vypadalo, jako by se o pozemek a budovu někdo velmi dobře staral.

Třípatrová stavba byla postavena ve viktoriánském stylu na úpatí útesu u Lamanšského průlivu. Měla velká okna a dřevěnou terasu okolo poloviny prvního patra s částí s výhledem na oceán. Obklopoval ji pozemek plný vzrostlých starých stromů. Celé to místo působilo až mysticky a přesně, jak si představovali, že bude vypadat dům Hermiony Grangerové.

 Celé to místo působilo až mysticky a přesně, jak si představovali, že bude vypadat dům Hermiony Grangerové

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Toužili si domov jejich milované sirény pořádně prohlédnout i zevnitř, ale na to nebyl čas. V přízemí se nacházel její obývací pokoj s pohodlnou pohovkou a s velkou televizí na stolku naproti ní. Jejich korporace se ironicky zabývala i přizpůsobováním mudlovských přístrojů a jiných předmětů čarodějnické společnosti, takže televizi už znali.

Při pohledu na tenhle pokoj se museli usmát. Všechny stěny obklopovaly police plné starých spisů a moderní literatury. Vše pečlivě seřazené podle tématu. Na velkém dřevěném stole se kupily roličky pergamenu, brky a nádobky s inkoustem. Oba dva se jemně dotýkali jejích věcí. Celá místnost voněla jako staré knihy. Hermionina obrovská vášeň ke čtení se po letech nezměnila.

„Nevzala si vůbec nic," zašeptal Draco smutně a prsty přejel po Hermionou napsaných slovech, „jako by se rozhodla opustit úplně všechno."

Blaise se k němu přiblížil zezadu a objal ho. „Najdeme ji," zašeptal a políbil svého milence na krk, „nezastavím se, dokud jí neřeknu pravdu."

Draco se k němu obrátil a vášnivě si ukořistil jeho rty. „Já taky ne," prohlásil, když se konečně museli nadechnout.

Oba začali hledat vše, co by jim mohlo pomoci odhalit, kam Hermiona zmizela. Na jediné zdi, u které nestála skříň, visely fotografie a četné kusy pergamenu popsané Hermioniným rukopisem. Uprostřed toho všeho byla mapa světa a k bodům na ní vedly žluté stužky, co je očividně spojovaly s informacemi napsanými jejich čarodějkou. Poznatky o mořských pannách zjevně sbírala po celém světě a označené souřadnice pravděpodobně navštívila osobně. Jako světoznámá zpěvačka si to mohla dovolit a cestovala podle všeho posledních pět let hodně.

Hlas oceánuKde žijí příběhy. Začni objevovat