Z Hermiony Grangerové se po vystudování Bradavické školy čar a kouzel stala slavná světově uznávaná zpěvačka, která díky svému vlivu pomalu ale jistě mění čarodějnickou společnost.
Svými příliš pokrokovými názory na sebe upoutá nechtěnou pozornost...
Sluneční paprsky hřály Hermionu na obličeji, ale stále ještě nechtěla otevřít oči a ani se hýbat. Na zádech cítila teplo mužského těla. Rukou jí pevně držel kolem pasu, aby se od něj nemohla vzdálit. Čekala, že odejde, jakmile s ní skončil, ale zjevně se mýlila.
Uvažovala, jak by se dalo z jeho sevření vykroutit. Chtěla se osprchovat. Smýt ze sebe jeho vůni a dotek.
Náhle jeho penis, který z ní po jeho posledním orgasmu ani nevytáhl, začal opět tvrdnout. Nechápala, jak vůbec ještě mohl po těch hodinách, co s ní zkusil snad alespoň polovinu erotických poloh jako z kamasutry. Ne, že by ji někdy četla.
Paže kolem jejího pasu se napjala a přitáhla jí blíže k němu. Znovu vášnivě líbal a lízal její krk. Pravděpodobně, aby doplnil další rudé osobní značky. Nemělo cenu předstírat, že stále spala. Jakmile se pohnul a začal se jí dotýkat, ztuhla.
Na moment ji přestal svádět. Pak zničehonic vzal její ruku do své a položil ji na místo, kde byli stále důvěrně spojeni. „Cítíš to, Grangerová," řekl chtivě a jeho tělo pod její dlaní zapulzovalo, „to jsem já v tobě. Už jsem tě měl několikrát."
Náhle se z ní vytáhl a převrátil ji na záda. Okamžitě do ní penis zase zasunul. Jako by nechtěl ani minutu strávit mimo její nejintimnější místo. Zírala do těch jeho bouřkově šedých očí plných intenzivního chtíče. Bála se odvrátit, aby nezjistil, jak moc velký vliv na ni měl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvíli ji jen pozoroval. Pak se nesmírně pomalu vytáhl, jen aby vzápětí prudce přirazil. Jeho pohled nikdy neopustil její tvář a potěšeně sledoval, jak zavzdychala.
„Blaise měl pravdu," pronesl a pohyboval se stále stejným mučivým tempem, „nemohl jsem pochopit, co to znamená cítit se jako v ráji, dokud jsem nešukal mořskou pannu." Olízl pot na její hrudi. Pak krátce sevřel mezi svými rty jednu z jejích bradavek, než se jí opět podíval do očí. „A stále chci víc." Sehnul se těsně až k jejím rtům. „Po dnešku mi patříš. A znovu budeš i Blaiseovi. Naše malá mudlovská šmejdko."
Ta slova jako by v ní najednou zažehla plamen její nebelvírské duše. Přestala vzdychat a její výraz ztvrdl. „Možná máte mé tělo, ale nikdy vám nebudu patřit," zavrčela na něj s hněvem a pokusila se vykroutit z jeho držení.
Kdyby měla hůlku, už by se rozplácl o zeď na druhé straně pokoje a jeho mužství by zasáhla nějaká velmi nepříjemná kletba. Nejspíš by na něj vrhla Reducto nebo něco jiného, co by to jeho ego velikosti Mount Everestu srazilo zase pěkně na zem.
Jenže její hůlka byla pryč a tu jeho nikde neviděla. Fyzicky se mu rovnat nedokázala. Obě její zápěstí stiskl v ocelovém sevření po stranách její hlavy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Probodával ji zamračeným pohledem a opět tvrdě přirazil. „Ať chceš nebo ne, jsi naše! Stačí se tě dotknout a zvlhneš pro nás jako děvka! Po téhle noci už ani nebudeš toužit šukat s někým jiným."
Přidal na tempu a její odpor se změnil ve sténání. Pustil její zápěstí, jen aby si mohl přehodit její nohy přes ramena. Nový úhel mu umožnil dostat se do ní hlouběji a zároveň ji pevně sevřel na bocích. Tušila, že po tomhle sexu, co téměř hraničil až s bolestí, bude mít na kůži modřiny ve tvaru jeho rukou. Přesto jí pulzovalo vzrušení a blížila se zase na okraj propasti.
Orgasmus jí zasáhl, jako by narazila do zdi a on jí vteřinu na to následoval. Intenzitou toho spojení se jí zatmělo před očima. Včerejší noc a dnešní ráno ji úplně vyčerpali. Svět kolem ní zčernal.
Když se znovu probudila, ležela na polštáři vedle ní opět modrá růže. Novinkou byla oranžová květina propletená s ní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Vítej zpátky," uslyšela ode dveří Zabiniho hlas. Její druhý zmijozelský věznitel se ležérně opíral o stěnu a zíral na ní. „Omdlela si na pár hodin. Draco myslel, že tě zabil, ale domácí skřítka potvrdila, že to jen hodně přehnal." Přišel blíž a prstem přejel po velkém modrofialovém otisku na jejím odhaleném boku. „Kdybys mu tolik neodporovala, nereagoval by takhle."
Opět jí tělem projel vztek. „Nebojovala jsem proti Voldemortovi," zavrčela na něj a pocítila malé vítězství, když sebou i po letech při tom jménu lehce škubnul, „abych se nebránila, když mi říkal mudlovská šmejdka při nuceném sexu."
„Nuceném," hlesl tázavě a ušklíbl se, „možná má sklony být občas hrubý, ale Draco nikdy nenutil žádnou ženu k sexu, Hermiono." Jeho pohlazení se z jejího boku pomalu přesouvalo po břiše směrem k pravému prsu. „Souhlasila si. Musela si vědět, že potom se už nezastaví."
Chtěla mu říct, jak se mýlil. Jenže věděla, že by mu lhala. V Bradavicích vždycky poznal, když mu neříkala pravdu a tušila, že se to nezměnilo. Navíc jí znovu probleskla hlavou ta slova, co řekla Malfoyovi včera v noci. Ta, co to všechno začala.
Vezmi si mě.
Jak to mohla dovolit? Malfoyovi ze všech lidí. Tomu odpornému švábovi, ke kterému celé roky necítila nic jiného než nenávist. Vždy se snažila dokázat, že se mýlil. Že nebyla pod ním. A kde se ocitla? V posteli s ním. Odkázaná mu na pospas. Muži, co neznal slitování. Vzpomínala, jak v noci prosila o víc a nedokázala se zastavit.
V očích se jí nahromadily slzy, ale zadržela je. Nechtěla plakat před tím druhým zákeřným odporným zmijozelákem. Tu radost mu nehodlala udělat.
„Už je to dlouho," vyrušil ji z myšlenek Zabini. Zase se na něj podívala. Jeho rty zdobil zlomyslný úsměv, co moc dobře znala. „Připravena na další kolo," zeptal se a jeho oblečení zmizelo.
