Hlas oceánu

4. kapitola

Několik následujících dní Hermioně značně splývalo v jednu nekonečnou dlouhou chvíli. Nepoznala, jestli byl den nebo noc. Přibližný čas určovala jen podle únavy a podle toho, když jí někdo donesl jídlo a pití. 

Jinak zůstávala na tom místě naprosto sama. V malém výklenku objevila alespoň toaletu. Jinak neměla cela kromě matrace žádný nábytek nebo jiné zařízení.

Netušila, jestli si její věznitelé mysleli, že ji tato nucená izolace zlomí. Ve dne ji vítala. V noci však měla opačný účinek.

Už od války trpěla častým nedostatkem spánku způsobeným občasnými nočními můrami. Často se také budila jen kvůli pocitu nebezpečí skrývajícím se ve tmě pokoje. V takových případech prostě stiskla hůlku pod polštářem a znovu usnula.

Jenže hůlku jí sebrali. Většinou tedy jen ležela na matraci a pokoušela se znovu načerpat energii alespoň takto. Případně si prohlížela své vězení a naslouchala neznámým zvukům.

Jedné noci zaslechla šramot a spatřila siluetu v rohu místnosti kousek od dveří. Pak se náhle ten stín pohnul a ona instinktivně zavřela oči. Ticho v cele narušilo cvaknutí dveří, když ta osoba odešla. Tak se dozvěděla, že ji někdo pozoroval, když si myslel, že spala.

Ať už to byl kdokoli, navštěvoval ji pravidelně. Od okamžiku, co to zjistila, vnímala jeho pohled na sobě pokaždé. Vždy přišel, jen se díval a v momentě, kdy se začala hýbat, se pokaždé téměř neslyšně vytratil.

Tahle podivná rutina se změnila, když ji zase sužovala noční můra. Probrala se propocená a třásla se. Než začala obvyklá dechová cvičení, aby se uklidnila, vyrušilo ji jemné pohlazení na tváři. Snažila se, aby neztuhla. Ta osoba zjevně nevěděla, že se probudila, jinak by se pravděpodobně nepřiblížila.

„Ššš, jenom klid," zašeptal muž, jehož okamžitě poznala. Ten hlas. A velmi známá vůně kolínské. Zabini.

Přinutila se uvolnit. Jakmile její věznitel viděl, že třes způsobený noční můrou ustal, zvedl se a zmizel z místnosti. Jeho následující návštěvy potom pokaždé provázely podobné letmé doteky.

A pak se opět vše změnilo. Ležela obličejem směrem ke stěně, když uslyšela otevírání dveří a psychicky se připravila na Zabiniho. Místo jemného zacházení ji někdo hrubě obrátil na záda.

Podívala se na osobu, co ji napadla. Jenže na ni nezíraly bouřkově šedě nebo indigově modré oči. Spatřila neznámé hnědé plné chladné bezcitnosti.

„Trošku si pohrajeme," zasyčel cizinec se zlomyslným pobavením a dotkl se odhalené kůže na boku.

Hermiona sebou škubla a instinktivně se napřáhla, aby útočníka praštila pěstí do nosu. Někdo ji chytil za zápěstí a zabránil jí v sebeobraně. Druhou paži zvednout ani nestihla. K matraci ji přitlačila další osoba. Netvor nad ní mezitím uzemnil její nohy a začal jí rozepínat džíny. Ti další dva ji osahávali všude, kam dosáhli.

Pokusila se křičet nebo alespoň použít svoji magickou schopnost ovládnout hlasem, ale cizinec nad jejím tělem pohotově zvedl hůlku a umlčel ji Silenciem.

Nemohla se pohnout, ani volat o pomoc, ani se bránit sama. Takže takhle to skončí? Tímhle zvráceným způsobem, kterým ji chtěli Malfoy a Zabini mučit? Aby malá mudlovská šmejdka litovala, že se vůbec narodila?

Zadržovala vzlyky. Kéž by se mohla proměnit. To by jim překazilo plán. Jenže paradoxně patřily slzy k tomu málu z kapalin, které nezpůsobovaly transformaci.

Útočník nad ní se nahnul a nadechl se vůně její kůže na krku. Potom se přemístil tak, aby ji mohl políbit.

Zavřela oči. Nechtěla to vidět. Náhle však ten muž ztuhl a potom ho nějaká síla odmrštila. Vteřinu na to mohla hýbat i rukama. Zvedla hlavu a tentokrát spatřila indigově modrou barvu. Zabini.

„Vezměte je do hlavního sálu," rozkázal Malfoy a upoutal tak její pozornost. Nedíval se na ni. Zatímco někdo odváděl ty tři, mluvil s brunetem se smaragdovým pohledem, který ji někoho připomínal. Zabini ji mezitím pomohl vstát a vyvedl ji z cely.

O pár minut později stála Hermiona ve velké místnosti na nestabilních nohách. Zabini ji pevně držel za loket, ale neměla sílu utéct, ani kdyby se snažila. Místo toho zírala s nenávistí na tři osoby klečící uprostřed.

Kousek od ní na ně mířil hůlkou hnědovlasý čaroděj, co měl poutavé zelené oči. Po delším zkoumání ho konečně poznala. Theodore Nott. Pak zase pohlédla na Malfoye, který přecházel sem a tam před těmi násilníky.

„Co jste dělali, Chrisi," zeptal se Malfoy toho, jenž se ji pokusil znásilnit jako první.

„Chtěli jsme si jen trochu pohrát se slavnou mudlovskou šmejdkou, pane," odpověděl blonďátému čaroději bez špetky lítosti. Pak se obrátil k Hermioně se sadistickým úsměvem. Zatřásla se a upnula svůj pohled na Malfoye.

„Je tu jeden problém, Chrisi," řekl Malfoy naprosto klidně. Pár sekund na to se jeho do té chvíle nečitelný výraz zkřivil do děsivé grimasy hněvu. Chytil toho muže pod krkem a nasměroval mu hůlku do obličeje. „Přivedli jsme ji sem s Blaisem osobně. Ona patří nám," zavrčel vztekle a značně majetnicky.

Hnědé oči toho násilníka se rozšířily strachem. „Ne-nevěděl jsem, o-omlouvám se, pane," koktal Chris.

Malfoy vypadal jako by o jeho slovech uvažoval. Narovnal se a podíval se na Zabiniho. Moment na to jeho tvář opět potemněla. „Příliš pozdě," hlesl a zvedl hůlku. „Avada Kedavra." Tělo dopadlo s hlukem na dlážděnou podlahu. Kletbu Malfoy zopakoval pak ještě dvakrát.

Harry měl pravdu, pomyslela si Hermiona. Malfoy a Zabini vedli jakýsi mafiánský gang a Nott k němu patřil zjevně taky. Jak mocní mohli být a kam jejich vliv sahal, si raději ani nechtěla představit.

Nedokázala se šokem ani pohnout. Jen ztuhle zírala vyděšeně na Malfoye. Za těch pár let se z něj stal někdo jiný. Už nebyl zbabělec, který jí, Harrymu a Ronovi ztrpčoval život v Bradavicích. Kromě jí, Zabiniho a Notta se teď nikdo další v místnosti na blonďáka neodvážil pohlédnout. Tři mrtvoly stačily jako důkaz, že nikdo nechtěl Malfoyovu pozornost, když nekontrolovatelně zuřil.

Náhle si uvědomila, že ji celou tu dobu, co o něm uvažovala, sledovaly bouřkově šedé chladné oči. Pod tím intenzivním zkoumavým pohledem konečně vyprchal adrenalin, který ji držel na nohou. Vyčerpání a stres na ni dolehly. Zhroutila se do Zabiniho paží a omdlela.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Jak jsem slíbila, tady je další kapitola.

Brzy snad přidám následující část.

Vaše Elisabeth226 :-)