Hlas oceánu

17. kapitola

Postupovali tiše potemnělou chodbou jeho panství. Normálně by informace, co získali, nechali ještě prověřit, ale Yaxley neměl důvod lhát. Seděl doživotně v Azkabanu a nic tím neztratil. Zvláštní, že zrovna jeho ve vězení zjevně dostihlo svědomí a zmoudřel na rozdíl od Dracova otce.

Lucius Malfoy poslední bitvu o Bradavice před pěti lety sice přežil, ale Starostolec ho za jeho zločiny nechal popravit. Narcisa Malfoyová podlehla zranění ve svatém Mungu, jinak by pravděpodobně skončila v Azkabanu také.

Draco potrestán nebyl, protože Potter zabil Voldemorta dříve, než se k tomu maniakovi mohl v jeho šíleném tažení připojit. Jenže na druhou stranu zůstal sám stejně jako Blaise, kterému matka také zemřela a otce nikdy nepoznal. Navzdory všem jejich vnitřním démonům se do sebe zamilovali a kvůli tomu i překonali nejhorší období jejich života.

Protože je společnost odsuzovala kvůli jejich rodičům, vybudovali svůj nový domov v tajnosti stranou od hlavního dění v Londýně. Bohatství, které zdědili, jim úspěšně pomohlo propojit rodinné podniky. Nově vzniklá korporace Malfoy-Zabini se zabývala všemožnými čarodějnickými průmyslovými odvětvími a přes značný výnos roky sloužila především jako krytí pro příjmy z nelegální činnosti, díky níž se vypracovali mezi nejmocnější čaroděje v Londýně.

Tohle vše jim stačilo, dokud se jejich cesta znovu nezkřížila s Hermionou Grangerovou. Z toho důvodu dnes přišli sem. Plánovali se pomstít muži, co zavraždil její rodinu.

Buď překypoval příliš velkým egem nebo vůbec netušil, jak špatně vycvičená je jeho ochranka. Bez spuštění poplachu se jim ji podařilo vyřadit za pár minut.

Znali tenhle dům dobře stejně jako umístění jeho ložnice. Potichu vstoupili dovnitř pokoje a s napřaženými hůlkami postupovali k jeho posteli. Na údajně dobře vytrénovaného neodsouzeného smrtijeda spal dost klidně.

Blaise kývl na Draca a díky kouzlu nočního vidění si byl jistý, že jeho milenec na pokyn zareagoval. „Expeliarmus," zaječel a chytil letící hůlku do druhé ruky.

„Pouta na tebe," křikl Draco ve stejnou chvíli.

Čaroděj na posteli se sice probudil, ale už měli nad situací naprostou kontrolu. Přesto se na ně zašklebil. „Malfoy a Zabini. Čemu vděčím za tuto pozdní návštěvu?"

Draco mu namířil hůlku přímo do obličeje, ale v jeho hnědých očích se neobjevil ani záblesk strachu. „Před pěti lety si prošel iniciačním rituálem smrtijedů, Marcusi," zopakoval mu to, co jemu a Blaiseovi vyprávěl Yaxley. „Aby tě přijali, zabil si rodiče Hermiony Grangerové. Je to tak?"

Marcus Flint se hlasitě rozesmál. „Tak proto se tak najednou vrátila do Londýna. Omotala si Vás kolem prstu, co? Nebo spíše kolem svojí..."

Blaise prudce sevřel Flintův krk. „Být tebou bych tu větu nedokončoval," zavrčel podrážděně.

Flint se ale jen zlomyslně usmál. „I když mě pro ni zabijete, nikdy Vám neodpustí, co jste jí udělali."

„To tebe nemusí zajímat," prohlásil Draco a tvář se mu zkřivila jeho známým úšklebkem, „a připravili jsme si pro tebe něco horšího než smrt."

„Předhodíme tě AOZ společně se spoustou důkazů o tvém ilegálním kartelu," informoval ho Blaise, „i když bych ti moc rád uřízl obě ruce za to, že ses jí dotkl."

Předali vzpouzejícího se Flinta Theovi. Ten dorazil o chvilku později, aby tomu parchantovi vymazal vzpomínky na jejich rozhovor a doručil ho AOZ doslova přede dveře. Na vrcholu balíčku s důkazy proti němu, který měl nechat vedle něj, ležel anonymní dopis s doporučením použití veritaséra a zeptání se na smrt Hermioniných rodičů. Jakmile se Theo s Flintem přemístil, zůstali dva čistokrevní čarodějové sami.