Měl bys vědět, že tě nenávidím.

Kapitola 6

Další dny jsme se o tom nebavil, byla jsem za to Dominikovi vděčná. Na telefonu jsem měla několik esemesek od Tadeáše, ale odmítala jsem na ně odpovídat.
„Dáš si palačinky?" Zeptal se Dominik.
„Já nemám hlad, děkuju."
„Viky, musíš něco sníst. Vůbec si od té noci nejedla a už je to," začal počítat na prstech, „už je to pět dní."
„Tak já si pak dám, ale jestli ti to nevadí, půjdu se projít."
„Mám jít s tebou?"
„Ne, díky."

Šla jsem do parku, který jsme měli před barákem. Sedla jsem si na lavičku a dala si sluchátka se svými oblíbenými písničkami. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.
„Viky, jsi to ty?" Pozastavila se u mě paní, kterou jsem znala.
„Jo, to jsem já." Vyndala jsem si sluchátka a vyskočila na nohy.
„Jak se máš? V domově nám dost chybíš, ale už jsi velká slečna. Moc ti to sluší."
„Je to velká změna, ale myslím, že jsem si našla skvělého spolubydlícího, který mi dost pomáhal."
„To je dobře, jsem ráda, že jsi dopadla dobře. V domově si byla dost roztržitá, ale vypadáš opravdu dobře."
„Děkuji, nezlobte se, budu muset jít," dívala jsem se za ní. Ona se otočila a pak se zase podívala na mě, „to je tvůj kluk? Opravdu pěkný. Nebudu tě zdržovat, tak utíkej." Přikývla jsem a vydala se za Tadeášem.

„Co tady chceš?" Vyjekla jsem na něj.
„Viky, sakra, já nechtěl."
„Já toho nechtěla. Když jsem byla malá, rozbila jsem vázu. Chtěla jsem ji opravit, tak jsem ji poslepovala, ale víš co? Když si do ní nalil vodu, vytekla z ní." Založila jsem si ruce na hrudi. Tadeáš se pousmál a zvídavě se zeptal, „zlobila se na tebe mamka?" Nic jsem neřekla. Obešla jsem ho a vydala se domů. Doběhl mě a mlčky mi šel po boku. Zastavil se až před dveřmi do domu.
„Viky, můžu dál?" Jen jsem kmitla rameny.
„Tak já půjdu, ano?" Snažil se ujistit, že doopravdy může. Odemkla jsem dveře a už na mě volal Dominik.
„Viky, tomu neuvěříš. Zvonil tady Tadeáš a ptal se na ..." Zarazil se, „aha, tak myslím, že už tě našel."
„Mohl bys nám dát chvilku, prosím." Řekl Tadeáš Dominikovi.
„Viky?" Ujistil se Dominik, přikývla jsem, že opravdu může odejít. Hned jak cvakli dveře od jeho pokoje Tadeáš spustil, „Viky, já jsem se ti chtěl omluvit."
„Asi jsi nepochopil to s tou vázou." Zaječela jsem na něj.
„Pochopil, ale kdybys byla větší, udělala bys to líp a vodu by uržela."
„Ty si neuvěřitelnej, myslíš si, že ti mám jako odpustit a vše je zapomenuto?"
„Ptal jsem se, jestli ti mamka odpustila?"
„Ne, nic takového se nestalo," Tadeáš se zarazil.
„Jako, že se pořád zlobí?"
„Nikdy se zlobit nezačala."
„Viky, já asi nechápu, co mi tím chceš říct." Poznamenal Tadeáš posmutněle.
„Nevyrůstala jsem s mamkou," řekla jsem už s klidem.
„Promiň, to jsem nevěděl, takže odpustil ti táta?"
„Ani s ním jsem nevyrůstala."
„Viky, nezlob se, to jsem nevěděl."
„Ani si nemohl, takže jestli už nic nechceš, tak můžeš jít."
„A nemohl bych tě pozvat někam ven? Prosím." Zavrtěla jsem hlavou. V tu chvíli vyšel z pokoje Dominik.
„Už jsem vás tu nechal dlouho, dáš si s námi jídlo?"
„Nedá," řekla jsem ve stejnou chvíli, kdy Tadeáš prohlásil, „moc rád."

„Dominiku, proč ho zveš na oběd?" Zeptala jsem se, když Tadeáš odešel do koupelny.
„Hele, já vím, nesnášíš ho, ale můj super smysl mi říká, že by měl dostat možnost to opravit. Doma jsme mu to hodně znepříjemnili a myslím si, že my bychom mu mohli zkusit odpustit, když on nám to divadlo u nich prominul." Asi měl pravdu, ale já bych si nikdy nezačala, takže jsem byla dost naštvaná i na Dominika. Když přišel a sedl si ke stolu a Dominik mu nandaval na talíř dvě palačinky, řekla jsem, „nemám hlad, tak já jdu pokoje."
„Viky, neblbni." Zavolal za mnou Dominik. Z pokoje jsem slyšela, jak se baví o mně. Brala jsem to jako zradu od obou. Myslela jsem, že aspoň Dominik to chápe. Lehla jsem si do postele a pustila svůj oblíbený film.

„Na co koukáš?" Zeptal se Tadeáš, když vešel do mého pokoje.
„Neumíš klepat?" Zeptala jsem se a zastavila film.
„Bylo mi jasné, že bys neřekla dále." Hlesl tiše a přistoupil blíž.
„Tak si jdi za Dominikem a nech mě tady."
„Dominik odešel," kmitl rameny.
„Tak jdi taky, nikdo o tebe už nestojí." Sedl si na postel a podal mi talíř.
„Přinesl jsem ti dvě palačinky," nesměle se usmál a naklonil hlavu na stranu.
„Díky," vzala jsem talíř a postavila ho na noční stolek.
„Dominik říkal, že skoro vůbec nejíš."
„Očividně jste si pokecali," otočila jsem se na druhý bok a pustila jsem film. Zesílila jsem hlasitost na max. Doufala jsem, že pochopí, že zrovna s ním nechci mluvit.
„Můžu koukat s tebou?" Zeptal se.
„Když řeknu ne, tak tady stejně zůstaneš" Slyšela jsem, jak se pousmál a lehl si vedle mě. Otočila jsem se čelem k němu. Podívala jsem se mu do očí.
„Nezlobím se na tebe za to, že jsi upřednostnil peníze."
„Měl jsem tomu zabránit. Neměl jsem být idiot." Zvedl se na loket a přiblížil se blíž ke mně. Cítila jsem jeho dech na své tváři. Zvedla jsem hlavu a zavadila nosem o jeho. Políbil mě, rukou mi zastrčil neposedné pramínky za ucho. Rukama jsem si pohrávala s lemem trička. Sundal si ho a přemístil se k mé sukni. Vykasal ji nad pas. Palcem se zasekl za kalhotky a sundal je. Ležela jsem po ním a on mě zasypával polibky na krk. Sundal mi tričko a položil ho za sebe. Rychle se vrátil k mému tělu. Prsty přejížděl přes má žebra.
„Jsi strašně krásná," špitl a jednou rukou mi rozepl podprsenku. Moje prsty mu začaly rozepínat kalhoty. Když jsme oba leželi nazí, začali jsme se znovu vášnivě líbat. Ležel na zádech, začala jsem ho líbat na krku a postupovala jsem dolů. Když jsem jeho malého Tadeáška držela v rukou. Začala jsem pohybovat rukami nahoru a dolu. Cítila jsem, jak se jeho svaly napjaly. Vzala jsem ho do pusy a pokračovala. „Viky," vzdechl moje jméno. Vzal mou hlavu do dlaní a políbil mě.
„Teď já," řekl a jeho ruku jsem ucítila na vnitřní straně stehna. Jeho jazyk přesně věděl, co má dělat. Prohnula jsem se v zádech a přivřela oči. Pohladil mě po tváři a políbili jsme se. Začal si natahovat kondom, chytila jsem mu ruku a zase jsem ho stáhla. „Tohle nepotřebuješ." Položil si mě na sebe a vklouzl do mě. Zvedal mě za boky nahoru a zase prudce přirážel dolu. Bylo to nádherné, cítila jsem se uvolněnější než s kýmkoli jiným. Přetočil mě na záda, aniž by ze mě vyklouzl. Ještě párkrát prudce přirazil, pak se ve mně zacukal a oba jsme se udělali. Svalil se vedle mě a hlasitě jsme oddechovali.
„Panebože," vydechla jsem. „Jakej jsem byl?" Zeptal se laškovně. Zvedla jsem se a posadila jsem se mu do klína. „No, jde to, ale měli bychom to trénovat." Přejížděla jsem prsty po jeho lícní kosti.
„Nemůžu nesouhlasit," zasmál se. Přitáhl si mě blíž k sobě. Přikryl nás dekou a jeden druhému jsme usnuli v náručí.