Měl bys vědět, že tě nenávidím.

Kapitola 19

Je těžké počítat roky, které jste zažili s lidmi, které vás naplňují novými a novými radostmi. Nikdy jsem si nemyslela, že se s Kevinem vezmeme. Bylo to něco, na co jsem vlastně nikdy nemyslela. Teď je to tady. Dnes mám říct ano a stát se Viktorií Hlavičkovou. Dobře, jednou jsem pomyslela, jak by vypadalo moje jméno s jeho příjmením. Dominik nám zamluvil krásnou zahradu u malého domku pro pár přátel. Kevin pozval své rodiče a já matku. Otce jsem se pokoušela najít, dozvěděla jsem se jen to, že se odstěhoval k protinožcům a nesnaží se mě nijak najít. S matkou se náš vztah zlepšuje. Její přítel je taky docela fajn, ale ještě jsem nenašla tolik odvahy ho poznat. Je to už přes tři roky, kdy mi matka vyprávěla, že má dítě, které jí zatajil a já jsem stále jako pštros s hlavou v písku a odmítám se s nimi seznámit.
„Viky?" Vyrušil mě z mých myšlenek Dominik. „Hmm?" otočila jsem se na něj a on dokořán rozevřel pusu. „Co tak vejráš?"
„Já jen- jen jsem t chtěl říct, že už musíme jet, abychom to stihli." Čekala jsem s Dominikem u nás v bytě, aby mě Kevin neviděl dřív než na obřadě.
„Je to neuvěřitelné, co?" Zeptám se ho, když se postavíme před zrcadlo a zahledíme se na sebe.
„Jsi krásná," usmál se a nadzvedl mi sukni od šatů. Chytla jsem ho za ruku a pevně ho stiskla.
„Domi, mám strach."
„Viky má strach? To slyším poprvé za dobu, co se známe." Uchechtl se a stisk ruky mi opětoval.
„Nechápeš to. Nikdy jsem nedělala nic důležitého. Jo, dokončila jsem školu, ale tohle je důležité rozhodnutí. Mám být s někým, komu budu nosit jeho jméno."
„No a? Však jste s Kevinem šťastní a jeden papír to nezmění." Mrkl na mě, ale já vím, že to říká jen proto, aby mě uklidnil.
„Změní, co když už to nebude jako dřív? Je toho spousty, co by se dalo změnit. Až mě přestane mít rád, už se nemůžeme jen tak sbalit a odejít. Chápeš? Je to jiný."
„Viky, stačí. Přestaň to říkat. Tohle není smrtelný slib, kdyby vám to nefungovalo. O čemž silně pochybuju, tak se dá všechno nějak zařídit." Má pravdu, musím se sebrat. Tohle nejsem já.

***

Všichni jsou na hostině strašně opilí. Nikdo tu není, že by měl všech pět po hromadě, ani já. Kolem mě spoustu lidí, kteří pokřikují nesmyslné věci po Kevinovi. „Já chci mluvit se svou úžasnou ženou!" Zahulákal a přiblížil se ke mně. „Viky, lásko? Chci tě tady a teď." Zašeptal tím nejvíc sexy hlasem, jaký se uměl. „Ty víš, že s opilejma nespím," utahovala jsem si z něj, ale přesně jsem věděla jakou touhu má, protože jsem cítila stejný chtíč. „Že jsem to ještě nezjistil."
„Asi moc nepiješ," políbila jsem ho a on mě pevně objal kolem krku.
„Miluju tě. Kdybych mohl, tak bych si tě vzal, ale zrovna dneska jsem si někoho vzal."
„To by mě vážně zajímalo, koho sis vzal." Hrála jsem s ním stejnou hru.
„Vzal jsem si nejvíc sexy holku, která nedává opilcům."
„Ty jsi strašnej," zatlačila jsem mu do hrudi, abych ho odstrčila, ale on si mě ještě víc přitáhl a dlouze mě políbil.
„Pořád jsem stašnej?"
„Budeš to musit zkusit znovu, zatím nevím." Zazubila jsem se na něj. Chytil mě pod koleny a zvedl mě do náruče.
„Paní Hlavičková, měla byste vědět, že s vámi právě teď nemám dobré úmysly."
„Pane Hlavičko, to mi budete muset dokázat." Zasmál se a odnesl mě do malé útulné místnosti, kde byla bíle povlečena postel a pár plápolajících svíček kolem. Položil mě na postel a začal mě vášnivě líbat.

„Keve, počkej," zvedla jsem jeho hlavu do dlaní a podívala se něj.
„Nechci čekat, musím tě mít."
„Ale musíš počkat, protože ti chci něco říct." Zajel mi rukama od sukni, ale bylo vidět, že mi dává prostor k mluvení.
„Chtěla jsem ti říct, že vím, jak moc mluvíš o dítěti." Najednou se napjal a zpozorněl.
„Viky, chci s tebou mít děti, ale teď to neřešme, ano? Máme spousty času."
„Dobře," přikývla jsem a Kevin mě pohladil palcem po tváři. „Pojď blíž, zlato." Vklouzl do mě a pomalu se pohyboval sem a tam. „Miluju tě, strašně moc." Zašeptal mi do ucha a mě se nepřímily všechny chloupky na těle. Je jedno, že jsme to spolu dělali tolikrát, pokaždé je to elektrizující. „Já tebe taky," odpověděla jsem mu mezi přírazy.