„Dominiku!" Vyjekla jsem. „Musíš čekat na slovo dále."
„Myslím si, že ty jsi v pohodě, ale Kevin by se měl červenat." Zasmál se Kryštof a chytil Dominika kolem ramen. „Vy dva byste se měli ztišit," snažil se bránit Kevin. Kluci jen mávli rukou a odešli. Hlasitě jsem vydechla a zařvala, „Dominiku, dveře!" Rychle se vrátil a dveře zabouchl.
„Achjo," podívala jsem se na Kevina.
„Žádné achjo," naklonil se nade mě, zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho a políbil mě.
„Keve?"
„Hmm?"
„Nechci znít jako nějaká fňukna, ale záleží mi na tom, co si myslíš, tak ..."
„Jsi v posteli skvělá, neboj se."
„O tohle mi nejde," praštila jsem ho do ramene a on se usmál.
„Tak copak je?"
„Nebylo to jen pro dnešek, že ne?"
„Jasně, že ne." Položil mi ruku na nahou kůži na bříško. „Tak dělejte," ozvalo se za dveřmi.
„Můžeš mi dát chvilku s krásnou holkou v posteli?" Zakřičel do smíchu Kevin.
„Viky," pokračoval, „nemyslím si nic špatného, jasný?"
„Děkuju," zašeptala jsem tiše.
Seděli jsme naproti sobě v obýváku. Nikdo z nás nechtěl promluvit první. Dívala jsem se na Kevina, který si odložil ruku na mé stehno. Kryštof se zatvářil na Dominika. „Dáme si film?" Přerušil ticho Dominikův hlas. „A co?" Nadšeně se přidal Kryštof. „Viděli jste ten novej horor?" „Horor? Já to nemám ráda, nemůžeme nějakou komedii?" Nadhodila jsem. „Viky, neskočíš do večerky pro něco k pití?"
„Proč zas já?" Hlasitě jsem vydechla a zaklela.
„Viky, prosím," zamumlal Dominik.
„Fajn."
„Půjdu s tebou," nabídl se Kevin.
„Pohoda, já to zmáknu sama," usmála jsem se, „je to jen na rohu ulice." Věnoval mi svůj zářivý úsměv a šel se mnou do chodbičky, kde jsem se obula. „Viky?"
„Hmm?"
„Nechceš mi dát jednu pusu. Zůstanu tady s těma dvěma.," zasmál se a ukázal směrem do obýváku.
„To zvládneš, jsou fajn." Šťouchla jsem ho do žeber. On si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Jeho jazyk vtrhl do mých úst a vyhledal můj. Odtáhla jsem se a vyrazila ze dveří. „Hned jsem zpátky," hlesla jsem a dveře zavřela.
Zaplatila jsem a vydala se domů. „Nemáš to těžký?" Škubla jsem sebou a otočila. „Ne, jsem silnější než vypadám." Odsekla jsem.
„Uka, vezmu to," Tadeáš sáhl pro tašku.
„Ne!" Vyjekla jsem. Chytil mě pevně za ruku, „chtěla sis užít s tím zrzkem, jo? Já na to s tebou chtěl jít po dobrém, ale ty sis vybrala jinou cestu."
„Cože? Jakou cestu?" Zděsila jsem se. Luskl prsty a za mnou se zjevily tři siluety mužských postav. „Měl jsem tě za normální rozdavačnou kurvu, ale ty udělala u nás doma dost velkej průser, ty krávo blbá."
„Já ti udělala průser?" Bránila jsem se, ale v tom mě stiskla silná paže za loket. „Pusť mě," snažila jsem se vyškubnout. „Tome, zařiď ať je ticho." On mi dal dlaň na pusu, upustila jsem láhev na zem.
„Ajajaj, není to škoda?" Ušklíbl se Tadeáš, „heleme se, drsná Viktorie spouští stavidla."
„Tádo, myslím, že se z ní Tomáš brzo udělá," zasmál se další kluk. „Tome, snad něco vydržíš, ale musím říct, že v posteli je dobrá," zasmál se Tadeáš. „Se podívej, jak se o mě tře tou prdelkou, když se snaží vykroutit."
„Tak ji naložte do auta a jdeme, nesmí nás nikdo vidět." Zahlásil ten třetí hlas. Ostatní jen přikývli. Snažila jsem se bránit, kopat, škrábat a bylo to zbytečné.
„Prosím, nechte mě, dám vám všechno. Všechno, co chcete." Podařilo se mi říct přes dlaň na tváři.
„Chlapci, konečně dostala rozum," pískl Tomáš za mnou. „Už ti chce dát?" Zeptal se se smíchem Tadeáš. „Co chceme, takže jedeme všichni."
„Aaauu," vyjekla jsem a podívala se na svou ruku, kde jsem ucítila vpich. „Už to bude v pohodě, dostala dávku."
„Dávku čeho?"
„Midazolamu, neboj se, to tě uklidní."
„Mida cože?"
„Řekněte jí to někdo jiný, je úplně blbá." Tadeáš se nadechl a položil mi ruku kolem pasu, „midazolam. Jsi unavená, jo?" Přikývla jsem a hlava mi padala ke straně.
„Já tě odvedu domu, ano?" Zašeptal najednou mile Tadeáš. „Děkuju," špitla jsem a opřela se o jeho ramena. Slyšela jsem v pozadí smích, ale nedokázala jsem se na to soustředit. Vzal mě do náručí a odnesl do auta.
„Proč," nadechla jsem se, „proč jsme v autě?"
„Je to lepší než pěšky, budeme tam rychleji." Odsekl Tadeáš.
„A-aha," přitakala jsem a nechala se posadit na jeho klín, kde jsem usnula.
ČTEŠ
Měl bys vědět, že tě nenávidím.
Любовные романы[Dokončeno] Čau, jsem Viky a bydlím s teplým klukem. Otrava, co? Užívám si života a kluci v tom rozhodně hrají důležitou roli. Všechno bylo v pohodě, ale pak jsem se připletla někam, kam jsem neměla.
