Měl bys vědět, že tě nenávidím.

Kapitola 8

Dominik pozval na večeři naše nové přátel. Byl opravdu nervózní, ale uvařil to nejlepší jídlo. Když zazvonil zvonek, škubl sebou. „Klid," houkla jsem na něj a šla otevřít.
„Ahoj," přivítala jsem je. „Dominik je v kuchyni," řekla jsem vystresovanému Kryštofovi, který přešlapoval na místě. Hned jak se to dozvěděl, vydal se za ním. Zůstala jsem stát s Kevinem v chodbičce. „Bylo to s ním k nevydržení," šibalsky se usmál a zul si boty. „To mi povídej," přitakala jsem mu a došli jsme za nimi do kuchyně. Musím uznat, že spolu byli opravdu roztomilí.
„Voní to pěkně," prohlásil Kevin a sedl si na pohovku.
„Dominik je skvělý kuchař. Máte už hlad?" Zeptala jsem se.
„Já bych si docela dal," řekl Kryštof, takže jsme se všichni posadili ke stolu a Dominik nám nandal jídlo.

„Bylo to opravdu výborné," pochválil ho Kryštof. Mrkla jsem na Dominika, protože pohledem vyhledal mou pomoc.
„Díky," zakoktal a sebral talíře. Kryštof odešel za Dominikem do kuchyně a já se s Kevinem přemístila na gauč.
„Doufám, že mezi nimi něco bude," řekl do ticha.
„Mohlo by být. Jestli ne, tak se z něj zblázním." Zasmáli jsme se. Nechápu, proč jsem v jeho přítomnosti nesvá. Doteď jsem měla něco s klukem skoro na potkání, ale s Kevinem je úplně jiný.
„A jak jste se k sobě vlastně s Dominikem nastěhovali?" Zeptal se a vytrhl mě z mých myšlenek. Začala jsem vyprávět, že když jsem hledala byt, tak on měl volný pokoj za skvělou cenu. Brala jsem to všema deseti, protože to bylo blízko do centra, kde mám školu a peníze jsem měla.
„Proč si nezůstala ještě u rodičů?" Zajímal se, ačkoli tuhle otázku jsem dostávala běžně, vždy ve mně hrklo, protože jsem chtěla mít někoho jako je máma.
„Je to složitější," nechtěla jsem mu říct, že jsem z děcáku, nechci od něj žádnou lítost.
„Taky jsem se pohádal s otcem," souhlasně mi přikývl.
„A co ty s Kryštofem?"
„Známe se od malička. Jsme ze stejné vesničky nedaleko Moravy, takže dálka. Každopádně jsme i spolu na koleji."
„Takže nerozluční kámoši?" Šťouchla jsem ho do ramene.
„Možná," kmitl rameny a podával se do kuchyně. „Koukej!" Křikl. Otočila jsem se a uviděla polibek mezi Dominikem a Kryštofem.
„To šlo dobře, nedáme jim trochu prostoru?"
„Můžeme," řekla jsem a zvedla se z gauče.

S Kevinem jsme vyšli před dům, stáli jsme na ulici a kolem nás proudily davy lidí. „Půjdeme támhle?" Ukázala jsem směrem k parku, neslyšela jsem ho, jen jsem viděla, jak mi kývl a vyrazili jsme.
„Co tam asi můžou dělat?" Lámal si hlavu.
„Ale, ale. Tady někdo žárlí?" Škádlila jsem ho.
„Vždycky jsem si myslel, že já budu ten, kdo někoho má."
„Tak mu to přej, já doufám, že zabaví Dominika na dost dlouhou dobu." Usmál se a já pod jeho pohledem roztála. Zírala jsem na něj, za jeho zády mu zářilo sluníčko. Vlasy měl jako havraní hnízdo, ale v zrzavé barvě a zářivě bíle zuby. Panebože, líbí se mi. Ne, tohle ne. Stop, nic takového.
„Viky? Proč na mě takhle koukáš?"
„Nic," uhnula jsem pohledem.
„Už od Kryštofa vím, že nic něco je, takže šup." Zastavil se a chytil mě za ruku. Měl studené ruce, ale mnou projela horkost. Vytrhla jsem mu ruku, protože ještě chvíli a moje tělo by tomu doteku podlehlo. Nevěděla jsem, co bych měla říct, naštěstí začal mluvit on.
„Máš pravdu, asi žárlím na Kryštofa. Né kvůli Dominikovi, ale kvůli tomu, že si někoho našel." Hlesl a přitom se snažil nenavázat oční kontakt.
„Taky si někoho najdeš, uvidíš." Drcla jsem mu loktem do boku.
„Myslím, že na tebe někdo čeká," prohlásil a zadíval se za mě.
„Co? Já na nikoho..." otočila jsem se taky a spatřila Tadeáše, jak na nás zírá.
„Prosím, obejmi mě." Vyjekla jsem. Kevina to zaskočilo, ale udělal to. Panebože, krásně voněl. Musel mít vypracované svaly na břiše, protože jeho tělo bylo pevné. Chtěla jsem ho políbit.
„Proč to děláme?" Zašeptal mi do ucha. Jeho dech na mém krku mi přivodil husí kůži.
„Já ti to někdy vysvětlím, půjdeme jinak, prosím?" Pustil mě a chytil za ruku a táhl mě jinam.

„Viky," zavolal Tadeáš za námi. Sakra, proč mu tohle nestačilo. Přidala jsem do kroku, naštěstí se Kevin neptal a zrychlil taky.
„No tak, Viky," doběhl nás. Kevin mi omotal ruku kolem ramen a přitáhl si mě blíž. Zrychlil se mi tep.
„Ahoj," špitla jsem.
„Promiň, ale někam jsme se s mojí Vikčou chystali," pomohl mi Kevin.
„S tvojí?" Ujišťoval se Tadeáš. Já tam jen stála a nedokázala nic říct. Byla jsem paralyzovaná Kevinovým dotekem.
„Jo," políbil mě do vlasů. Jestli tohle udělá ještě jednou, nezvládnu to.
„A-aha," zakoktal se Tadeáš.
„Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se konečně. Ucítila jsem na sobě Kevinův pohled, jeho ruka sjela na můj zadek. Snažila jsem se uklidit a nedat na sobě znát, že mě to vykolejilo.
„Můžu se večer zastavit?" Začal Tadeáš.
„Kámo, chceme si s Viky udělat hezký večer. Tak jindy." Houkl Kevin a vedl mě pryč. Tadeáš tam zůstal stát a díval se za námi. Kevinova ruka stále spočívala na mém zadku.

„Díky," poodstoupila jsem, když jsme vešli za roh.
„Nic se nestalo. Kdo to byl?" Kývl směrem odkud jsme přišli.
„Tadeáš, je to místní ..." Zarazila jsem se, místní co? „Prostě jeden kluk, který nechápe, že s ním nic mít nechci."
„Aha," šibalsky se usmál.
„Co je?" Dala jsem si vlasy za ucho a podívala se mu do očí.
„Jde sem," řekl mi a políbil mě. Skoro se mi podlomily kolena, ale ustála jsem to. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on mě přimáčkl na budovu za mnou. Náš polibek se stával vášnivým a naprosto neodolatelným. Po chvíli se odtáhl a zazubil se.
„Myslíš, že to takhle pochopil?" Zeptala jsem se.
„Rád bych řekl, že jo, ale on tady nebyl."
„Cože?" Vykulila jsem oči.
„Dělal jsem si srandu, neviděl jsem ho."
„Ty si děsnej!" Řekla jsem vážně, ale celá jsem zčervenala. Zasmál se, „tak jdeme za těma dvěma domů?"