Měl bys vědět, že tě nenávidím.

Kapitola 20

„Krásné ráno, lásko." Probudil mě Kevin a políbil mě na tvář. „Rozhodně si umím představit lepší ráno," obrátila jsem se na bok a deku si přitáhla blíž k sobě. V hlavě jsem naprosto přesně viděla, jak se Kevin zatvářil. Uchechtl se a pošeptal, „jsi krutá." Rozlepila jsem jedno oko a podívala se směrem jeho hlasu. „Tak ještě, že jsi to zjistil až teď."
„Viky, já ale vážně musím jít." To už mě dokonale probudilo a já vyvalila oči. „Kam?"
„Nikam, jen jsem tě chtěl dostat ven z postele."
„Ale no ták. To nemůžeš myslet vážně," rozhodila jsem ruce do stran a pak je překřížila na hrudi.
„Miláčku, víš jak jsme se v noci bavili o miminku? Nechceš na něm zapracovat?"
„Jako teď?" Nadšeně přikývl a naklonil se ke mně.
„Jsme Hlavičkovi, nějakej malej svišť by byl přeci fajn." V očích se mi nahromadily slzy, nečekala jsem, že to děcko, tak moc chce. „Viky, copak?"
„Nic," vyjela jsem na něj a odběhla pryč.

Byla jsem zavřená v koupelně celou věčnost, klepal na mě snad úplně každý. Není to ode mě fér, že jsem je připravila o záchod a sprchu. Slyšela jsem, jak si povídají, že má Kevin kliku, že jsem se takhle nezamkla včera. Protočila jsem oči a vyšla asi po třech hodinách z koupelny. „Lásko, copak je?" Poohlédla jsem se po Dominikovi s Kryštofem a naznačila jsem, že bych ocenila soukromí. Neochotně se zvedli z pohovky a vydali se do pokoje. Klidně se vsadím, že stojí za dveřmi a poslouchají.
„Já si nemyslím, že je dítě nejlepší nápad." Šla jsem na to přímo, pro Kevina je tohle opravdu důležité.
„Viky," přistoupil ke mně a objal mě, „nemusíš před tím utíkat."
„Neutíkala jsem," ohradila jsem, ale věděla jsem, že jsem před tím zdrhla.
„Dejme tomu, že ne, ale oba víme, jak to je." Zasmál se a tím odlehčil atmosféru a i mně se ulevilo.
„Keve, já," začala jsem, ale okamžitě mě přerušil.
„Dobře, tak nemusíme na něm začít makat hned, ale jednou budeme mít spoustu malých dětí a budeme velká, šťastná rodina."
„Ty mě neposloucháš," vzdychla jsem.
„Poslouchám, vážně." Zamyslela jsem se, že tohle je naše první manželská hádka a vlastně se to dá počítat jako první hádka celkově. Věděla jsem, že chce děti, ale takhle moc. Sakra.
„Já nemůžu mít děti."
„Cože?" Tohle je nejvíc překvapený pohled, který jsem viděla.
„Já chtěla jsem- chtěla jsem ti udělat radost, tak jsem vysadila prášky a pak," zhluboka se nadechnu, nevím, jak mu to říct. Kevin mi nechává dostatek času a tak pokračuji.
„Nemůžu mít děti." Skoro neslyšně jsem to vydechla a já doufám, že to slyšel. Nechci to opakovat.
„Lásko," objal mě a hladil mě po vlasech.
„Byla jsem si jistá, že to zvládnu. Chtěla jsem, těšila jsem se, ale já jsem vadná."
„Lásko, ne. Ty nejsi vadná. Podívej se na mě." Udělala jsem přesně to, co mi řekl.
„Viktorie Hlavičková, jsi ta nejlepší žena na světě. Miluju tě. Ano?" Přikývla jsem a dlouze ho políbila.

O šest let později

„Leuško, nemlať svého mladšího bratra." Okřikne naší dceru Kevin. Dominik s Kryštofem si koupili malý domek u jezera, takže nás pozvali na grilovačku.
„Miláčku, nech ji, Oliver si začal." Usmála jsem se na Kevina, „vlastně není ani mladší."
„Je mladší, narodil se o pět minut později." Protočila jsem oči a zahleděla se na ně.
„Musíme vám s Domčou něco říct," pronesl nadšeně Kryštof. S Kevinem jsme se na něj podívali a vyčkávali, co přijde.
„Tak jo," začal Dominik a Kryštof ho doplnil, „budeme se brát."
„Ne brát jako brát, ale prostě vstoupíme společně do partnerství, takže skoro brát. Chápete, ne?" Jásal Dominik a obal Kryštofa kolem pasu.
„Páni, tak to gratuluju." Vstala jsem a oba dva objala.
„Chceme si adoptovat dítě. Ty vaši svišti jsou úžasní a my jsme si řekli, že je chceme taky."
„Občas je půjčíme. Viky, už má syndrom hlídat je i v noci." Bouchla jsem do Kevinova ramena, ale vím, že má pravdu. Dítě jsem si skoro vybrečela. Nejdříve mi řekli, že děti mít nemůžu a najednou to přišlo. Byla jsem v tom a hned dvojčata. Bylo to neuvěřitelné. Kevin byl nadšený jako malé dítě s dárkem. Neumím to ani popsat. Máme dvě úžasné děti, které za dva měsíce oslaví čtvrté narozeniny.
„Keve," začala jsem. „Miluju tě."