Měl bys vědět, že tě nenávidím.

Kapitola 16

„Tak tady jste!" Zajásal Dominik s Kryštofem v patách. Posadili se na křesílka vedle postele a začali nadšeně vyprávět o filmu. Byla jsem ráda, že se Dominik nesnažil zjistit, co se stalo.
„Taky bych se chtěla na něco podívat," řekla jsem po chvíli a usmála se na ně.
„Na co?" Zajímal se Kryštof. Kevin se pousmál a dál mě hladil po vlasech. Kmitla jsem rameny na znamení, že nemám tušení.
„Zítra ti přineseme noťas a filmy. Jen mi ještě řekni, co chceš dělat se školou?" Dominik měl pravdu, na školu jsem v poslední době úplně zapomněla.
„Požádám o odložení studia. Stejně mi nic jiného teď nezbývá."
„Jsi si jistá? Je to odložení o rok a většinou se pak těžko vrací k učení," nadhodil Kevin. Přikývla jsem, „jsem si jistá. Zvládnu to."

Doktor nám přišel oznámit konec návštěv a poslal kluky pryč. Teď jsem si uvědomila, že jsem poměrně dost unavená. Začala jsem přemýšlet, co může dělat Dominik, když je s Kryštofem sám doma. Pousmála jsem se nad tím, protože jsem si stále připadala jako malá holka, když jsem nad tím uvažovala. Prostě puberťák. Vzala jsem do ruky telefon a projížděla sociální sítě. Po dvaceti minutách, jsem mi padaly víčka. Odkládala jsem telefon na stůl, když mi začal vibrovat v ruce. Podívala jsem se na obrazovku a viděla příchozí zprávu.

Lásko, chci tě mít u sebe. :(

Povzdechla jsem si a napsala mu taky.

Zítra se za tebou zastavím. Slibuju

Viky, máš sádru na noze a pohmožděná žebra. Přijdu já.

Miluju tě.

S odesláním zprávy jsem mobil položila a okamžitě usnula. Nespalo se mi vůbec dobře, budila jsem se. Všechno mě bolelo, cítila jsem každičkou část těla. Musela jsem si zavolat sestřičku, která mi dala prášky proti bolesti, ale bolest po nich nepřestala. K ránu přišel doktor a podíval se na mě.
„Spala jste?"
„Ani ne," kmitla jsem rameny a sykla bolestí z pohybu.
„Dáme vám něco na bolest, mělo by se to lepšit. Když usnete, taky vám to pomůže."
„Já dostala něco v noci, ale stejně mi to nepomohlo."
„Vidím to, že jste něco v noci dostala, ale dáme silnější a účinnější. Pomůže vám to." Po krátkém rozhovoru odešel a já zůstala ležet v pokoji sama. Snažila jsem se posadit, ale břicho to zamítlo. Slzy mi vystřelily do očí.
„Co vyvádíš?" Vběhl do pokoje Dominik. „Máš ležet," snažil se mi pomoct, ale nebylo to nic platné.
„Já jsem v pohodě, dobrý," mávla jsem rukou a s úlevou jsem si oddychla, když jsem se posadila.
„Fajn, tady máš noťas. Máš tam filmy, které máš ráda, takže tadá." Usmál se a pokynul mi, abych se podívala.
„Díky, určitě se pak juknu."
„Nerad ti to říkám, ale vypadáš strašně." Zašklebila jsem se na něj, on udělal totéž.
„Hej, ty taky nevypadáš nejlíp."
„Myslím, že oba jste krásný." Zasmál se Kevin ve dveřích.
„Panebože, Keve!" Vypískla jsem radostí.
„Nekřič tak," ohradil Dominik. Kevin opatrně stopu po stopě blížil k nám. 

Když se konečně posadil na křesílko vedle lůžka, položil si ruku na mou. „Jak si to dokázal?" Byla jsem plná naděje a radosti. Musela jsem jim připomínat natěšeného psa, který čeká na míček. „Cvičil jsem a už minule jsem chtěl přijít, ale nevěřil jsem si." Culila jsem se na něj, Dominik kmital očima mezi námi. „Já už půjdu, přijdeme zítra s Krýšou."
„Dominiku, ty drháš před láskou druhých." Usmál se na něj Kevin a mrkl na mě.
„Ehhh. Ne, já jen musím něco zařídit."
„Pozdravuj Kryštofa," usmála jsem se na něj, ale to už byl Dominik pryč z pokoje.
Kevin se na mě zubil a líbal mě na ruku. „Keve, já jsem strašně unavená."
„Tak klidně spi. Budu tady s tebou." Stiskl mi ruku a já usnula.