Měl bys vědět, že tě nenávidím.

Kapitola 3

Zbytek týdne utekl dostatečně rychle. V sobotu ráno jsem byla přesvědčená, že na žádnou párty jít nechci. Uvařila jsem si čaj a sedla si ke stolu. Dominik se vynořil za mnou, podíval se na mě a řekl, „dobré ráno," usmál se, „chystáš se někam dneska?"
„Čau, dopoledne chci stihnout nějaké věci, ale jinak budu doma." Odpověděla jsem a doufala, že se v tom nezačne rejpat, jak je jeho zvykem.
„A copak to je za věci?"
„Musím si něco zařídit," odbyla jsem ho.
„Můžu ti nějak pomoc?"
„Ne, dík." Dopila jsem čaj a zvedla se.
„Už jdeš teď?" Vyzvídal. Jeho otázky jsou strašný. Normální lidi by to nechali plavat, ale on ne.
„Jdu se připravit a jo."

Když jsem byla nalíčená a oblečená, tak jsem vyrazila. Ve výtahu jsem si ještě prohlížela, jak vypadám. Vyšla jsem na ulici a rozvázala se mi tkanička na keckách. Dřepla jsem si na bobek a zavázala ji, když jsem se zvedla, uchopil někdo můj zadek do dlaní. Prudce jsem se otočila.
„Čau, Viky." Zašeptal mi do ucha Tadeáš. Hodila jsem na něj tázavý pohled. Okamžitě dořekl, „potřebuju pomoc, dám ti za to prachy, ale prosím, dělej, že jsi moje holka."
„Cože to chceš?" Zeptala jsem se tiše, ale přesto ostře.
„Ten člověk za mnou, prosím, dělej, že jsi moje holka. Prosím." Škemral.
„Zbláznil ses?"
„Viky, prosím."
„Tak už jste se domuchlovali?" Ozvalo se ze námi. Tadeáš se otočil a naposled po mě hodil prosebný pohled. „Fajn," prohlásila jsem tiše. Jeden týpek z party ke mně okamžitě vystřelil ruku a stiskl tu mnou.
„Ahoj, ty musíš být Viktorie. Já jsem Tedeášův otec." Podívala jsem se nevěřícně na nervózního kluka vedle mě. Chytila jsem ho za ruku a mrkla jsem na něj.
„Dobrý den, moc ráda vás poznávám." Odpověděla jsem a modlila se, aby to znělo upřímně.
„Tadeáši, tím pádem se ti moc omlouvám," řekl jeho táta. Ulevilo se mi a Tadeášovi zřejmě taky.
„Tati," řekl Tadeáš, „prosím, necháš nás chvilku s Viky o samotě."
„Jasně, jdu napřed. Nezlobte se Viktorie, že jsme vás vytáhli..."
„To je v pořádku, mějte se." Přerušila jsem ho. Jeho otec se na nás naposled usmál a vykročil pryč.

„Děkuju ti, slibuju, že ti dám ty prachy, jo? Řekl Tadeáš, když jeho otec byl už dostatečně daleko.
„Tak mi je dej," nastavila jsem ruku.
„Nemám je tady, přijď večer."
„Nemám zájem tam chodit, takže mi je prostě dáš jindy."
„Viky, tebe nezajímá, ani proč jsem to potřeboval?"
„Ne, je mi to úplně jedno. Dáš mi prachy a už o tom nechci slyšet." Otočila jsem se a chtěla odejít.
„Dám ti je," chytil mě za ruku a otočil zpátky, „večer, ano?"
„Já ti na blbou párty seru, nechci tam."
„Fajn, tak kdybys přišla, dám ti je. A ještě jednou moc děkuju."
„Nazdar," řekla jsem a šla pryč.

Došla jsem do tetovacího salónu. Chtěla jsem si nechat udělat tetování na nártu.
„Zdar Viky," prohlásila žena za recepčním pultem.
„Čau, je tam?" Jen kývla a naznačila, ať jdu dál. Otevřela jsem dveře, pozdravili jsme se objetím.
„Nazdar krásko, co sis teda vybrala?" Zeptal se Martin. S Martinem jsem kdysi něco měla, bylo to výhodné pro oba. Já chtěla tetování a on chtěl na někom zkoušet různé obrázky. Stali jsme se kamarády s výhodami a řekli si, že dokud si jeden z nás, bylo jasné, že to bude on, někoho nenajde budeme spolu spát. Martin si našel asi po třech měsících holku, ale stále jsme zůstali přátelé.
„No, chtěla jsem na nárt něco," řekla jsem a zazubila jsem se na něj.
„A vybrala sis něco nebo to necháš zas na mně."
„Nechám to na tobě." Odpověděla jsem.

„Hotovo," prohlásil Martin. Podívala jsem se na nohu a spatřila krásný obrázek ještěrky.
„Je to skvělý, díky moc. Kolik ti za to dám?"
„Víš co? Nech to bejt."
„Martine, takhle už to mezi sebou nemáme, takže kolik?"
„Viky, nech to bejt. Budeš mít narozky, tak to máš k tomu."
„Myslíš narozky za půl roku?" Zasmála jsem se.
„Jo, takže teď už vypal." Řekl se smíchem a já už jsem poděkovala a odešla.

Došla jsem domů. Hned se ozvalo volání.
„Viky," zula jsem si boty a vešla do obýváku za Dominikem. Lekla jsem se, když jsem viděla, jak sedí na židli u stolu a drží si kolem ruky utěrku, ze které kapaly kapičky krve.
„Panebože, co jsi dělal?" Zajímala jsem se a přistoupila k němu.
„Dělal jsem jídlo."
„Ukaž," poručila jsem mu a opatrně mu sundala utěrku z dlaně. Přikývl a nastavil ruku.
„Je to hodně zlý?" Zeptal se.
„Ani ne, myslím, že to zvládnu udělat i sama." Došla jsem do naší lékárničky v kuchyni a vzala z ní náplasti a dezinfekci. Natočila jsem vodu do misky a vzala ještě jednu utěrku. Po ošetření rány, která byla poměrně malá, jsem mu natočila i sklenku vody. Věděla jsem, že pohled na krev mu nedělá dobře.
„Díky," špitl.
„Jak dlouho si tady s tím seděl?"
„Asi patnáct minut."
„A jinak si v pohodě? Mám to asi dodělat, co?" Kývla jsem směrem ke kuchyni.
„Byla bys hodná. Budu tě přesně instruovat."

Po našem "společném" vaření jsem nám nandala porci. Dali jsme si společně oběd a povídali jsme si. Bylo to po dlouhé době v pohodě. On nijak neprudil a já si to užíval. Řekla jsem mu o té příhodě s Tadeášem. Ukázala jsem mu své nové tetování a on řekl, že tohle je nejlepší, které jsem mu ukázala.
„Už to můžu uklidit?" Ukázala jsem na jeho talíř.
„Já to můžu odnést, ale jo, můžeš." Podal mi ho a já ho dala ho myčky.
„Viky," ozvalo se za mnou, „díky."
„V pohodě," mávla jsem rukou.
„Nebude ti vadit, když si půjdu lehnout?
„Vůbec, klidně jdi." Řekla jsem.

Natáhla jsem se na postel a usnula. Vzbudilo mě až zvonění telefonu. Tadeáš.
„No?" Hlesla jsem ještě rozespalým hlasem.
„Víš o tom, že tvůj teplej kámoš trsá na stole?" Ozvalo se na druhé straně telefonu. Neváhala jsem, okamžitě jsem to položila a vyběhla z bytu. Když jsem doběhla před dům, kde bydlel Tadeáš, začala jsem hledat mezi lidmi Dominika. Nikde jsem ho neviděla. Ptala jsem se některým holek, které jsem znala, ale nikdo ho neviděl. Spatřila jsem Tadeáše a šla za ním.
„Kde je?" Zakřičela jsem.
„Viky, tys přišla," byl už dost opilý a sotva držel rovnováhu.
„Hned zase jdu, kde je?"
„Nikdo jako tvůj teplouš tady není." Zahulákal jeho kamarád.
„To si děláš prdel? Ty si strašnej debil," otočila jsem se a chtěla odejít.
„No ták, když už jsi tady, tak zůstaň." Chtěla jsem jít domů, ale myslím si, že pár drinků mě nezabije.
„Fajn, co pijete vy?"