Violacea II.

3. kapitola

Celou tělocvičnou se rozlehne dunivá rána, když mě touhle ranou Natasha pošle k zemi. Bolest ve stehně je palčivá a nepříjemná a tak se s bolestným heknutím chytám za stehno, abych bolesti trochu ulehčil, ale nepomáhá to.

„Tak se zvedni a pokračujeme." Vyzve mě Natasha, ale bolest ve stehně se ještě víc prohlubuje, jakoby mi do ní někdo bodal nožem.

Z úst se mi vydere jen bolestné zasténání. „Nemůžu." Zaskuhrám.

Natashe se v obličeji objeví zmatený výraz a v mžiku klečí u mě. „Tak moc jsem tě přece nekopla, Pietro." Mrmlá zmateně a převaluje mě na záda.

Cítím, jak v noze ještě palčivější bolest než předtím a dělájí se mi mžitky před očima.

„Co se děje?" Ozve se v dálce Wanda. „Co jsi mu udělala?" Její hlas najednou zní výhružně a přibližuje se.

Je to jakoby se mi někdo hrabal v otevřené ráně. „Pietro, co je ti?" Objevují se mi na čele Wandy ruce, když mi zlehka odhrnuje pramínky vlasů.

„Bolí to." Šeptám se zaťatými zuby a opět si dlaněmi tisknu stehno.

Natasha na nic nečeká a okamžitě mi roztrhává kalhoty na stehně, když jí ukáži, kde to bolí. „Nic tu nemáš." Mrmlá ještě víc zmateně.

Wanda přiloží ruce k mému čelu a její oči se najednou zaostří někam do dálky, než začne mumlat slova: „Peter?... Krev... Stehno... Banner..." Zavrtí maličko hlavou a vrátí se zpět k nám.

„Co je to?" Ptám se zatímco bolest na stehně ustupuje trochu do pozadí.

„Viděla jsem Petera, něčí zkrvavené stehno a pak Peter něco říkal o Brucovi a nemocnici..." Ale než to stihne dopovědět, tak jí Natasha přeruší, protože jí dojdou souvislosti o něco rychleji než nám dvoum.

„Andreea je v New York." Šeptne a všimnu si, že se jí v očích po strašné době zaleskne něco, co by možná mohlo připomínat naději. Pokaždé, když se objevila zpráva, že nějaké bezpečnostní kamery zachytili někoho, kdo se byť jen podobal Andree, tak Natasha byla první, kdo nás o tom informoval a byla ochotná nás tam quinjetem dopravit, abychom se jí s Wandou pokusili přivést zpět domů.

Chyběla mi. Chyběla Wandě. Chyběla všem, ale nejvíc pravděpodobně chyběla člověku, kterého zradila jako poslední a který by nikdy veřejně nepřiznal, že jí chybí.

Nejdřív jsem na ní měl vztek, myslel jsem si, že jsme tým, že by chtěla, abych šel s ní. Jenomže od momentu, kdy se její kamarádka zřítila do plamenů se všem začala vzdalovat, doslova se nám ztrácela před očima. Běžnou radost v jejích očí vystřídal nikdy nemizící smutek a za tím vším plála sebe nenávist, protože si to všechno vyčítala. Doneslo se k nám několik informací, věděli jsme, že se pohybuje po Evropě a s každým městem, které navštívila se k nám donesla informace o smrti něktrého ze členů Hydry. V tu chvíli jsme si dali jedna a jedna dohromady a pochopili jsme, že se Andreea mstí a že její smutek a sebe nenávist vystřídala pouhá a čistá nenávist vůči zloduchům.

„Natasho, tím si nemůžeme být jistí." Zastavuje jí Wanda, když se zvedá k odchodu.

„Viděla jsi tam Bruce?" Ptá se jí Natasha okamžitě.

„Ne, Peter o něm jen mluvil." Vrtí Wanda hlavou a chytá zrzku za rukáv, aby jí udržela na místě. „Ona nechce, abychom jí našli. Nemyslíš si, že bychom to prostě měli začít respektovat?" Šeptá k ní, když si všimne, že se přibližuje Tony.