Violacea II.

9. kapitola

Natasha mě celý zbytek dne nespustila z dohledu. Ať už jsem si hrála s Lilou na zahradě, Natasha vždy byla někde poblíž, buď seděla na verandě s Laurou, nebo posedávala na houpačce na stromu, aby se neřeklo, že se svou neteří netráví čas, ale já moc dobře věděla, že jen hlídá, abych nevzala nohy na ramena.

Kolem šesté večer mi to začalo lézt na nervy a tak jsem se jí snažila ohledně toho domluvit, ale ona mě odpálila s prostým: „Nefandi si tolik." A markla na mě, což ne jen, že mě ještě víc naštvalo, ale zmátlo snad víc, než jsem do teď byla.

Po společné večeři zahnala Laura děti do postele a všichni v domě si maličko oddechli. Clint si s těžkým výdechem a skleničkou v ruce sedl do křesla, načež ho Natasha opět zvedla s poznámkou, že jí také nenalil a tak musel opět dojít do kuchyně, aby Natashe i Lauře, která se k nám přidala, nalil červené víno.

Naposledy, co jsem pila to nedopadlo dobře, takže jsem se alkoholu snažila vyhnout.

Snažila jsem se vydržet, co nejdéle jsem dokázala, ale stejně jsem se za několik desítek minut, co jsme všichni společně seděli v obývacím pokoji, omluvila a odešla do svého pokoje, abych si lehla.

Když jsem došla do pokoje, tak jsem si okamžitě všimla, že postel je ale rozestlaná pro dva lidi a tak jsem se zamračila.

Na dveře se ozve lehké zaklepání, které mě okamžitě vyruší z přemýšlení a já se otáčím na pobavenou Natashu, která se ležérně opírá o rám dveří. „Tohle je normálně můj pokoj." Vysvětlí mi, když si všimne zmateného výrazu, ale neubrání se pobavení.

„T-tak já... Můžu spát dole." Mumlám stále trochu zaraženě.

Natasha pobaveně zavrtí hlavou, vejde do místnosti a zavře za sebou dveře. „A takhle bys zkazila celou zábavu?" Koukne na mě přes rameno, aby na mě mohla potutelně mrknout, ale spíš mě tím ještě víc vyvede z míry a když se ke mně přiblíží sotva na délku paží, tak cítím lehkou paniku, která se ve mně zvedá.

Nedokážu ze sebe dostat kloudnou odpověď a tváře mi hoří horkem.

Natasha se rozesměje a zlehka mi lípne pusu na rty. „Alespoň už vím, jak tě pro příště umlčet." Zazubí se a otáhne se úplně, aby se mohla dojít vysprchovat.

Oklepu ze sebe zmatení a skoro zhrozeně se na ní podívám. „Takže ty využíváš mého studu, abys mě umlčela?"

„No, teď už rozhodně budu." Uchechtne se a bez rozmýšlení sáhne do šuplíku, ve kterém jsou ručníky, což ona moc dobře ví.

Prostřídáme se v koupelně a když se vracím do pokoje, ještě víc mě udivý to, jak si Natasha pohodlně hoví na posteli a čeká na mě. Věnuje mi úsměv a naznačí ať zhasnu světlo.

Ulehám si na svou polovinu postele a chvilku mi trvá než si zvyknu na přítomnost někoho druhého. Jenomže nikdy jsem si ani ve snu nepředstavovala, že někdo jako Natasha bude přítulný jako kotě. Nadzvedná mi paži a choulí se mi v náručí a oči jí ve tmě doslova jiskří pobavením.

„Jestli sis myslela, že mě budeš líbat a já z toho nic mít nebudu, tak ses hodně spletla." Směje se tiše.

Sama se musím uchechtnou a nakonec se sama uvolním natolik, abych si jí přitáhla ještě o něco blíž, čímž se mi do nosu okamžitě zabodne vůně skořicovo jablečného šampónu. Ruce mi skoro až automaticky zamíří k jejímu obličeji, kde jí zlehka odhrnu neposlušný pramínek za ucho. Všimnu si, jak se pod mým dotekem ještě víc uvolní a když zlehka přitisknu rty do jejích vlasů, tak spokojeně zavrní. Obklopená skořicovou jablečnou vůní, kterou Natasha oplývá nakonec usínám bezesným spánkem.