Violacea II.

6. kapitola

Nebyla jsem si úplně jistá, kdy mě Clint začal tahat z auta, protože jsem nejspíš omdlévala a opět se probouzela během cesty. Celý vyndavací proces byl mnohem náročnější než jsem si myslela, že bylo dostávání mě do auta. Jenomže Clintovi asi došlo, že pokud jsem měla opravdu zlomená žebra, tak se klidně mohlo stát, že by mi nějaký úlomek mohl protrhnout plíce.

„Clinte, co se stalo?" Zaslechnu v dálce ženský hlas.

„Lauro, odveď prosím děti dozadu na zahradu!" Odpoví okamžitě Clint.

„Děti?" Šeptnu skoro neslyšeně, když mě Clint, co nejopatrněji táhne do domu.

„Pozor schody." Upozorní mě, ale stejně nohama škobrtám o hranu.

Clint mě dostává do kuchyně, kde shazuje okamžitě ze stolu nádobí a vše s rachotem dopadá na podlahu, poté mě na stůl opatrně pokládá.

„Kdo je to?" Zeptá se najednou opět žena, kterou předtím Clint oslovil jako Lauru.

„To je Andreea." Odpovídá Clint a bez ostychu rozepíná kombinézu na boku, aby se mohl dostat ke zraněním.

„Panebože, myslela jsem, že jsi říkal, že je někde v Evropě." Vydechne vyděšeně Laura, když se objeví v mém zorném poli a hnědovlasá žena mi věnuje přívětivý úsměv.

„To jsem si také myslel." Přitaká jí. „Lékarničku, prosím."

Laura opět mizí z dohledu, ale pár chvil na to se opět objevuje a podává přese mě Clintovi obrovskou zelenou brašnu.

„Prohmatej jí žebra, prosím." Říká Clint, když něco zaujatě hledá v tašce.

Pozoruji, jak Laura poslušně přikývne, opět mi věnuje milý úsměv a zlehka mě pohladí po vlasech, když si všimne, že jí pozoruji. „Možná to bude bolet, Andy." Upozorňuje mě a opatrně mi začne prohmatávat žebra.

Cuknu sebou, když se dotkne poraněné části. „Vypadá to na čtvrté nebo páté žebro, ale úplně zlomené to není. Díkybohu." Věnuje mým žebrům ještě jedno lehké pohlazení, aby se ujistila. „Nalomené je to ale určitě. Zafixuju to, ty vytáhni kulky a zašij ty rány." Řekne Clintovi sebejistě a ten na ní jen s úsměvem kývne.

I přes všechnu bolest mi přijde až fascinující, jak sehrané duo jsou.

„Andy, co kdybys mi něco pověděla." Usměje se na mě Laura mateřsky a já chápu, že jen nechce, abych tolik myslela na všechnu tu bolest.

„Co přesně?" Syknu, když se mi do rány na paži zaboří dlouhé kleště.

„Kde všude v Evropě jsi byla, zlato?" Ptá se, ale ani se na mě nepodívá, protože se zrovna věnuje mým poraněným žebrům.

„Začala jsem v Rumunsku." Z úst mi vyklouzne jedno rychlé au, když Clint začne zašívat první ránu. „Potom jsem byla několik týdnů v Rusku."

Laura se mě rychle ptá, zda-li bych se mohla nadzvednout, aby mohla obvázat celý hrudník stahovacím obvazem a tak jen přikyvuji a zapírám se nohama do stolu, abych nadzvedla hrudník do vzduchu.

„A kde dál jsi byla?" Ptá se když pevně utahuje obvaz.

„Já nevím..." Špitám a přivýrám bolestně oči. „Ve Francii, Německu..."

„Francie je moc krásná." Přikyvuje mi a věnuje mi opět další úsměv. „Hrudník je zafixovanej. Už zachvilku si budeš moc odpočinout, neboj." Pohladí mě po čele, aby mi setřela z čela studený pot. „Najdu ti něco na bolest, ano?" Otáčí se pryč ke skříňkám na stěně, ve kterých začne něco hledat.