Trpělivost růže přináší

1 Cesta do Bradavic

Hermiona seděla se svými přáteli ve vlaku do Bradavic. Seděla u okna a dívala se na okolní krajinu. Uvažovala o tom jaký tento rok bude. Jestli bude stejný jako ty ostatní, nebo bude oddechový, ve kterém se bude moci soustředit jen na učivo, které už teď měla pečlivě nastudované a pročtené. Také uvažovala nad svými rodiči.

Před začátkem války jim musela vymazat jejich vzpomínky na ni, aby je ochránila před smrtijedy, kteří pátrali po všech rodičích mudlovských kouzelníků, kteří studovali v Bradavicích. Hlavně po těch, kteří byli přáteli Harryho Pottera.

Její rodiče se jí podařilo znovu najít a vrátit jim jejich vzpomínky. Když je po tom roce stráveného hledáním viteálů s Harrym a Ronem viděla, byla šťastná. Protože byla doma a se svými rodiči, které moc milovala. Samozřejmě, že měli nějaké otázky ohledně války a jestli se nějak závažně nezranila nebo tak dál.

Ona jim vyprávěla o všem, co se stalo. O tom jak se pohádala s Ronem, kvůli tomu, že žárlil. Jak zničili všechny viteály. O tom jak společně vyhráli válku. Zkrátka a prostě; řekla jim všechno. Ale bylo tu něco co vynechala. Co se na ni podepsalo a čeho se nevěděla zbavit. Ta hrůzná událost na Malfoy Manor. Občas se jí o tom zdály i noční můry, po kterých se vzbouzela s němým výkřikem a celá zpocená. To jak ji Bellatrix Lestrangerová mučila, bylo něco, co by nikomu nepřála. Smrtijedka si ji k tomu ještě označila tím nejhorším způsobem. MudBlood. Mudlovská Šmejdka. Strašné oslovení pro kouzelníka, který pochází z rodiny mudlů a umí kouzlit.

Ron s Harrym o něčem usilovně diskutovala. Nejspíš probírali nový způsob tréninku, aby byli ve formě hned na začátku famfrpálové sezóny. Tento rok byl jejich poslední v Bradavicích, takže bylo jasné, že chtějí dokázat, že je Nebelvír nejlepší a že jej jen tak něco neporazí.

Asi ještě dvě nebo tři hodiny pojedou vlakem. Hermiona si vytáhla knížku, kterou ještě neměla dočtenou a pustila s do čtení. Ovšem asi po dvaceti minutách ji čtení přestalo bavit. Knihu položila na sedadlo vedle sebe. Zvedla s ze svého místa a šla se projít. Šla pomalu. Nerušeně, ztracená ve svých myšlenkách, že si nevšimla, že do někoho vrazila. Zvedla svůj pohled a mohla pohlédnout do bouřkově modrých očí, které si ji měřily od hlavy k patě. Úžasem pootevřela ústa a pak je zase zaklapla. Chlapec před ní se na ni ušklíbl a prošel okolo ní. Otočila se a uviděla, že míří do kupé pro Prefekty a Primuse. Okamžitě se za ním vydala. Vešla do kupé a pohledem si prohlížela mladé kouzelníky. Byli tu dva havrasparáci, dvě mrzimorky, tři zmijozeláci, chlapec a dívka z Nebelvíru, které ona neznala a momentálně i ona. Bylo to tu strašně veliké, že se sem dalo vměstnat snad několik studentů naráz.

,, Nazdar Grangerová," pozdravil ji Malfoy s úšklebkem a očima ji sjel od hlavy k patě.

,, I tobě přeju hezký den, Malfoyi," zavrčela na něj Hermiona a prohlédla si ho. Na levé části hrudi se mu vyjímal odznak Primuse. No to snad ne, řekla si v duchu.

,,Ty jsi...?" naznačila otázku.

,, Ano Grangerová. Jsem Primus. Stejně jako ty," odpověděl jí a povýšeně se na ni ušklíbl. Hermiona protočila očima.

,,Posaď se u nás, Grangerová," vyzval ji Theo a poklepal na volné místo vedle něj. Hermiona se opatrně posadila vedle něj. On jí věnoval jen malé pousmání.

,, No Malfoyi," oslovila ho Hermiona,  ,, ujal jsi se slova jako první. Tak by jsi mohl navrhnout, jak to vlastně bude všechno fungovat," vyzvala ho Hermiona. Draco se na ni podíval.

,,Radši ty, Grangerová," vyzval ji. Hermiona se na něj ušklíbla.

,, Dobře," řekla,  ,, tento týden ve středu ve tři hodiny odpoledne se uskuteční první schůzka. Přijděte  všichni do pracovny Primusů. Dále hesla ke kolejím už jistě všichni znáte," řekla, rozhlédla se po všech, ti jen přikývli a tak mohla pokračovat dál,  ,, myslím, že to už někteří z vás znáte, takže doufám, že s tím nebudou žádné problémy. Pokud by však byly, domluvte se se mnou. Určitě je společně vyřídíme," dořekla to.