Dnešní den začal naprosto jinak než ty předešlé. Probudil mě jemný polibek na ústa. Otevřel jsem tedy oči, a rozhlédl jsem se kolem. Nebyl jsem u pana Jeon, ani doma. Jsem někde úplně jinde. Jakmile jsem se podíval před sebe, trochu jsem se sekl. Myung? ,,Dobré ráno, Minnie. Jak ses vyspal?" zeptal se mě s milým úsměvem na tváři, a dal mi pusu. Normální pusu. Na ústa. Zaraženě jsem jej sledoval. Cože? ,,D-dobře" vykoktal jsem, a sledoval jsem ho. Jak jsem se sem dostal? A co se mezi námi sakra stalo? ,,Dobře, ještě si lehni. Donesu ti snídani, abys nebyl hladový" usmál se, pohladil mě po tváři, a vlepil mi druhou pusu. Jen jsem mlčenlivě kývl, a zíral jsem do zdi. Nakonec jsem si zase lehl, a zavřel jsem oči. Je to jen sen, určitě se vzbudím. No, oči jsem ihned zase otevřel, protože jsem uslyšel vzlykání a křik. Pomalu jsem se zvedl, a rozhlédl jsem se kolem. Jde to od dveří. Potichu jsem k nim tedy přešel, a dlaň jsem položil na kliku. Chvíli jsem váhal, zda je vůbec mám otevřít. Nakonec jsem sebral ten malý kousek odvahy, co se na mě poté facce panu Jeon naskládal, a dveře jsem otevřel. Udělal jsem pár kroků vpřed, a rozhlédl jsem se. Jsem na chodbě pana Jeon, ale, to přeci nedává smysl. Tohle je snad jen noční můra. Opatrně jsem malými krůčky putoval ke dveřím svého pokoje. Křiky a pláč byl hlasitější, a hlasitější. Když jsem byl před vchodem mého pokoje, zhluboka jsem se nadechl a otevřel jsem dveře. Naskytl se mi pohled na pana Jeon, a taktéž na mě. Seděl jsem na své posteli, a plakal. Pan Jeon stál přede mnou, a křičel na mě. Bylo zvláštní se vidět takhle. Ve snu. Nebo v noční můře? ,,Porušil si pravidlo! A vůbec, nejen jedno, ale snad všechny!" křičel na mě, a zvedl mi hlavu kterou jsem měl sklopenou. Je děsivé to sledovat zpovzdálí, stejně to nechápu. Tenhle sen je zvláštní. ,,Dal jsem ti ten zkurvený telefon, protože jsem ti věřil. Myslel jsem, že nebudeš tak hloupý, a poslechneš mě. Ale ty jsi udělal opak" neustále křičel, a chodil po pokoji. Jak jsem to tak sledoval, všiml jsem si že kousek vedle leží pásek. Já dostal? Nebo teprve dostanu? ,,Co je ten tvůj Myung vlastně kurva zač? Ty si myslíš, že mu jde jen o zkurvené přátelství? Chce tě jen omrdat a pak odhodit, jako každý takový kluk! Copak to nevidíš?" nadával, a stále Samozřejmě křičel přes celý dům. Vypadá tak děsivě. Mám z něj strach. Doslova a do písmene. Navíc, jak vůbec ví, kdo je Myung? A nemyslím si, že je takový. Myung je moc milý. ,,Tak řekneš mi něco?" vyprskl, okamžitě mě položil na postel, a násilím si mě otočil zády k sobě. Ležel jsem tedy na břiše. Následně se natáhl pro pásek, a sundal mi kalhoty i se spodním prádlem. Napřáhl se, ale neudeřil mě. ,,Zklamal si mě, Jimine" šeptl, narovnal se, a poté odešel. Prošel přímo kolem mě, ale nevšiml si mě. Můj pohled pouze zůstal na mém pokoji. Viděl jsem sám sebe. Spadl jsem z postele, a pomalu jsem se plazil ke dveřím. ,,Pane Jeon, p-pane Jeon" neustále jsem vzlykal, a nakonec jsem zůstal ležet. Se strachem v očích jsem se pozoroval.
Jakmile jsem mrkl, probudil jsem se. Rychlostí blesku jsem se narovnal, a rozhlédl jsem se kolem. Můj hrudník se opravdu rychle nadzvedával, a já měl pocit, že za chvíli odpadnu. Jsem zpocený, zřejmě z toho, že to pro mě byl opravdu děsivý zážitek. Začalo to docela nevinně, a pak Se to takhle zvrtlo. Když jsem se podíval na hodiny, zarazil jsem se. Jsou skoro tři hodiny ráno. V tolik nikdy snad nevstávám. Setřel jsem si pot z čela, a lehl jsem si zpátky na postel. Peřinu jsem si potáhl až po ramena, a díval jsem se na strop. Pokud se tohle stane, budu hrozně ale hrozně v háji. Doslova. Poklidně jsem oddechoval, a podíval jsem se na pana Jeon. Zřejmě ještě spal, neměl bych jej budit. V žádném případě. Nicméně, nedržel mě už ani kolem pasu. Takže jsem se k němu aspoň přisunul. ,,Proč nespíš?" uslyšel jsem jej mluvit, a poté se na mě otočil čelem. Tak nejspíše spal. ,,M-měl jsem noční můru. Omlouvám se, pokud jsem vás vzbudil" šeptl jsem a promnul jsem si oči. Tohle rozhodně nemohu brát jako sen. Opravdu je to jen noční můra. ,,Pojď sem" povzdechl si, a přitáhl si mě blíže k sobě. Já k němu jen lehce zvedl hlavu, a podíval jsem se mu do očí. ,,Nemysli na to, a spi. Noční můry jsou normální, až budeš dospělý, už tě to ani nepřekvapí, když nějaké přijdou" zašeptal a sledoval mě svým pronikavým pohledem. ,,Měl bys ještě spát, a nebo aspoň stále lež. Nikam tě nepustím, dokud nebude čas" dodal potichu, a daroval mi jemný polibek na spánek. Poslední dobou žasnu nad tím, jak dokáže být i tak milý. Ale zřejmě má jen rapidní změny nálad. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Každé jeho slovo jsem však pozorně poslouchal. Svou pravou ruku omotal kolem mého pasu, čímž si mě na sebe natiskl, jak nejvíce mohl. Levou rukou mě začal hladit po mém pozadí, a zavřel oči. Já se na něj jen udiveně díval. Hlavu jsem si schoval k jeho krku, a taktéž jsem zavřel oči. Nádherně voní, opravdu. A, i když je to asi trošku zvláštní, jeho doteky mě v tuto chvíli opravdu uklidňují. I tak mám trošičku strach. Třeba se to opravdu stane, a vyhodí mě. Nejspíše bych z jedné části byl rád, ale zvykl jsem si spát po jeho boku. Chyběl by mi. To vím na sto procent. A taktéž je to Mým problémem. Nějak jsem se na něj upnul, i když je hodně hrubý a protivný. I tak se u něj cítím v bezpečí, a je mi jasné že, dokud jsem tady, nikdo mi neublíží. Beru jej možná už jako svého dobrého přítele, z určité části rozhodně. Ale stále je to pro mě ten muž, kterému sloužím, aby rodiče měli peníze. Já z toho nic nemám. Ani mít nechci. Rodiče a můj malý bratříček jsou mi přednější.
